DMD č. 20. pro 20. 4. 2020. Téma: Magické proužky

Uther Pendragon rozčileně přecházel po místnosti. "Artuši, musíte prohledat prádelnu a všechny tam vyslechnout!"

Artuš potlačil zívnutí. Bylo velmi brzy ráno. "A co se vlastně stalo?"

Uther ukázal na tuniku položenou na židli. Byla modrá s růžovými proužky. "Tohle mi dneska ráno přinesli. Nic takového přece nenosím, musí v tom být zapletena magie!"

Artuš povytáhl obočí. "Myslíš, že ti tam někdo dal magické proužky?"

"Chci, abyste toho čaroděje hned našli!"

"Určitě je jenom omylem vyměnili. Zeptám se pradleny."

Merlin poslouchající za dveřmi si oddychl. Vážně nechtěl nikomu vysvětlovat, jak se mu při honu šotka v prádelně stala menší kouzelnická nehoda.

„Policie České republiky! Slečno, jste součástí akce DMD?“
„Ano… Proč?“ Odpovědi se nedočkám, zato mi něco sevře zápěstí.
„Co to?“
„Pouta,“ odvětí policista suše. „Želízka, magický proužky na zápěstí… Jak chcete.“
„Koukněte na ty bickáky!“ zkouším se bránit. "Jste nutrie!"
„Karle, máme další,“ sykne nevzrušeně do vysílačky. „Jo, berem ji.“
„Počkat, ještě nemám dopsaný drabble!“ pokouším se smlouvat. „V pračce je kočka!“
Policista vážně pokýve hlavou a vysílačka zašustí. „Karle, takovej případ tématice jsme ještě neměli. Vážně je to rozlezlý po celý republice.“
„Nic na mě nemáte, filmy ilegálně stahuje každej!“
„Taky vás nezatýkáme,“ usměje se policista. „Venku čekaj cvokaři.“

„Muldere, kouzla neexistují…“
„Vážně ne?“ Mulder poklepal na novinový článek.

V jihozápadní Anglii se včera stala prapodivná událost. Svědkové tvrdí, že z opuštěného údolí blízko Plymouthu se linula zelená záře a byly slyšet hrozivé výkřiky. Později oblohu zaplnil zvuk motoru, který se přibližoval a oddaloval. Policii bylo několikrát nahlášeno, že se ulicemi města pohybují podivná individua v dlouhých černokněžnických hábitech s nějakými proužky v rukou. Sally Whiteboroughová tvrdí, že jde o příslušníky sekty černé magie, kteří jsou zodpovědní za včerejší události.

Mulder na Scullyovou vyzývavě hleděl, jako kdyby článek dokazoval všechny jeho teorie. „A ty jsi říkala, že kouzla neexistují.“

Spáry v chodníku. Škvíry mezi světy. Kráčet musíš opatrně, abys nešlápl na proužek, který do tohto světa nepatří. Odnesl by část tebe, a zůstal bys proděravělý a nezhojen už napořád. Jak to, že se nikdo jiný nebojí? Divoce, divoce hvízdá vichr, který nikdo jiný neslyší, jdeš mlhou, která každému krom tebe průhledná. Střípky neskutečna, spolknutá slova, zkamenělé vteřiny. Ohrožení. Hvězdy příliš blízko, dýchají ti téměř za límec, země pod nohama v nedohledné hloubce. A pověz, komu tohle všechno můžeš říct? Kdo tě ochrání? Zdi prostupné jak rozteklé máslo, závrať z moci proudící kolem, tělo ochromené vědomím bezmoci. Kůže naruby. Magie.

Ženské slzy rozhodí každého muže, drsného bystrozora nevyjímaje. A vůbec nezáleží, že dotyčná není humanoid a má teprve šest let. Sirénka plakala a plakala.

„To ji nemůžete uklidnit!“ zavrčel.
„No tak, neplač, Kétó,“ utěšovala ji matka a s obavami pohlédla na muže zákona, ten otráveně zavrtěl hlavou.
„Když,“ smrk, „já jsem chtěla vidět,“ smrk, „kruh kouzelných proužků,“ popotahovala malá.
„Kouzelné proužky,“ podivil se bystrozor.
„Před rokem nám teta poslala pohled ze Stonehenge. Malé se moc líbil. Kamenům říkala magické proužky. Bohužel, nedostaly jsme se tam.“
Muž obrátil oči v sloup, popadl obě sirény za ruku a přemístil je ke svatyni.

"Zajímavé," prohodil Soudce," taková ztráta paměti. A zrovna, když máš vypovídat," kroutil Soudce hlavou a při tom si brnkal prsty o rty.
"Já ale nelžu," pokusil se Šumař promluvit, ale Soudce ho uťal mávnutím ruky.
"Na podobné situace jsem připraven, neboj. Hned ti pomůžu si vzpomenout," otočil se Soudce a uchopil sekeru do jedné ruky. Přisunul si špalek blíže, popadl Šumařovu ruku a položil ji na špalek.
"Stále nic?" zeptal se Soudce.
"Ne! Vážně nevím!" zkoušel Šumař ze všech sil s rukou ucuknout, protože pochopil, co se stane. Marně.
"Škoda, pak použiji magické léčivé proužky," pronesl Soudce a mávl sekerou.

Na některé nástrahy rodičovství se nepřipravíte. Na spoustu ano, protože existují skvělé zdroje. Tak jsem třeba hledala látkování, jelikož přece nebude problém používat látkové pleny. Oproti jednorázovkám to vypadalo ekologičtěji i ekomomicky. Mít dítě je drahej špás.
Když si teď představím, že bych látkovala, jímá mě hrůza. Keksík je sice zlaté dítě a těch plenek moc nespotřebuje, nevadí mu totiž v pleně sotva cmrndnuto, ale! Jednorázovky mají spoustu výhod, třeba nepotřebujete návod... Omyl! Jakožto čerstvá matka jsem měla tolik načteno, že jsem se popisy na obalech nezabývala. Takže jsem ty kouzelné proužky objevila až díky švagrové dva týdny po porodu.

“Ty životy,” zabručí Sergej. Jednou rukou balí jointa a druhou si škube za lem tepláků adidas. Ještě včera bylo všecko jinak. Tři proužky mu v partě zajišťovaly postavení vládce. Tak jako je mezi slepými králem jednooký, je mezi dvouproužkovými gopniky králem ten, který má proužky tři.
A králem byl Sergej. Vodka průzračná, holky veselý, cigára nekonečný a žigul sovětský - to byl život!
Teď je po všem.
Včera se objevil - Boris. Měl teplákovku. Holku. Ve špinavých prstech cigáro. Gopnik jako každý druhý. Jenže pak se prošel po place aby všichni viděli - jeho proužky byly čtyři!
A tak skončil Sergej, král gopniků.

Ostrý zub rozřízne zemi vedví. Zlovolné pletence, které ji svazovaly, jsou zpřetrhány. Země vydechne. Jeden pruh tam, druhý vedle něj. Tam a zpátky dokud si volci nevyžádají přestávku.
“Nemusíš to dělat,” řekne Libuše. Sleduje jak si muž otírá pot z čela.
“Jsem Oráč,” odpoví.
“To jméno zajistily jiné brázdy, ty opředené magií.”
“Magie potu, kterým si lidé dobývají živobytí, je snad něco míň?” obrátí se k ní. “Jsem Oráč. Odvrátím-li se od půdy, zapomenu-li jak se starat o jediné pole, jak bych pak mohl být dobrým správcem celé země?”
Usmál se na ni a ona věděla, že si vybrala dobře.

Nad rozpálenou savanou se mihotá vzduch. V dáli se pase jakýsi rozostřený flek. Prochází se kolem a přežvykuje. Když se dost přiblížíme, zjistíme, že tento optický klam je ve skutečnosti koňovitý lichokopytník. Proč má toto krásné zvíře černé a bílé pruhy, které jsou způsobené obsahem, anebo absencí melaninu v srsti? Na tuto otázku nikdo nezná jistou odpověď, přestože existuje mnoho teorií. S nejpravděpodobnější z nich přišel americký vědec Tim Caro, podle něhož je to kvůli bodavým mouchám, které na zebry přenášejí nemoci a připravují je o krev. Jisté je jen to, že jejich pruhy jsou stejně vzácné jako otisky prstů.