DMD č. 30. pro 30. 4. 2019. Téma: Rozděl (se) a panuj

Zprvu jsem byla tenké nic s hláskem sotva slyšitelným.
Jako děcko jsem ráda bosa běhala po kamínkách, vnímala jejich doteky. Moje radostné volání bylo dobře slyšet. Lákala jsem k sobě hodně dětí.
Když jsem byla slečna, začala jsem se rozhlížet, vytáčela jsem se a svižně se hýbala v rytmu. Moje cesta byla klikatá. Líbil se mi stín stromů a štěbetání ptáčků.
Pak jsem zmohutněla. Podobná Věstonické Venuši jsem chodila rozvážně. Pomalu. Moje úctyhodné boky leckomu vyrazily dech.
Potom jsem uslyšela sonorní hlas: "Rozděl se a panuj!"
Poslechla jsem. Rozvětvila se. Delta je má koruna. Panuji. Mám v moci život druhých.

"Pierrote, co se to sakra děje?"
Psí vztekle praštila do ovládacího panelu. Byla si jistá, že se s útočníkem už setkali, ale počítač neustále hlásil opak.
V poslední době jakoby se všechno zbláznilo. T-lymfocity zanedbávaly svou práci, výroba protilátek vázla, a útočníci, kteří jim předtím byli pro smích, se dělili jako šílení a ovládali celé tělo.
A všechno to začalo tím velkým útokem před pár měsíci...

V novinách zase mluvili o té nové nemoci.
Petr se snažil ignorovat strach, který mu roztřásl ruce. Jeho se to netýkalo.
Žádný tajemný, smrtící syndrom. Nic takového.
Byla to jenom chřipka. Protivná, vytrvalá chřipka.

"Chlupáči ke mně!" zavelel mourovatý svým hrdelním zabručením.
"Počítal jsem na drápkách, že už je to tady."
"CO?" jediná otázka vylétla z tlamiček a tlamy najednou.
"No co, co. Konec dubna přece."
"?"
"Však víte. Celý měsíc si nás nevšímá, pořád okusuje tužky. Sotva přijde, pustí tu moudrou bednu a ťuká a ťuká."
"Ale teď zas bude číst a a a..."
"Ale to už nám nevadí. Ty si lehneš před klávesnici" určuje místo zrzce. "Ty si přilehneš ke kotníkům." Psisko souhlsně baflo. "Ty, dědku, máš místo na klíně." Staroušek spokojeně kývl fouskem.
"A já to celé ohlídám. Aby poctivě hladila. Všechny."

„Nejezte koblihy! Dejte si zdravý mrkvový koláček!“ vyvolávala a nabízela kolemjdoucím. První krok k Totalitě byl učiněn.

--------

Nejnovější Vzořino drabble bylo úžasně optimistické. Asi hodně trpí. Bude jí muset dovolit kafe. Nejdřív ale zajistit překlady, tisk, distribuci...
Totalita bude oslavovat novou kapču a lidi daj chvíli pokoj.

--------

„Chceš loka?“
Strašně se snažila odmítnout. Nemůže přece přijmout laskavost od věznitele. Ale orosená láhev byla příliš velké pokušení.
Vzora zjistila, že hlavní bachař je vlastně docela fajn.
Mívá pivo.
A rozdělí se.

--------

Nepřítel vytáhla z uhlíků bramboru. Upečená naštěstí neměla tu odpornou fialovou barvu. Rozhlédla se. Nikde nikdo, kdo by chtěl kousnout.

Farmářovi mají přátele, kteří chovají koně. Navíc mají v pěstounské péči několik znevýhodněných dětí, věnují se i dětem z okolí a mají spoustu dalších bohulibých aktivit.
Farmář se rozhodl, že tuto rodinu je třeba podpořit a spolu s farmářkou pro ně nasušili seno na celou zimu. To jim poté odvezli a darovali. Farmář mohl seno velmi draze prodat, ale raději ho nechal přátelům. On je zkrátka takový, tvrdě pracuje, jeho spořivost je legendární, ale nad tím vším vládne úžasné, laskavé srdce. I díky tomu ho farmářka tak miluje a šla by za ním na kraj světa.
Obohaceni byli všichni zúčastnění.

"Oto, ukliď si pokoj! Máš tam binec, venku vytahaných spoustu věcí, které nepoužíváš," velí Scholastika. A pokračuje:
"Tatínku, máš co na práci? Nemáš! Tak vezmi prachovku a utři všude prach! A pak vypusť vysavač do pokojů!"
Lev se chápe prachovky, avšak neodpustí si poznámku:
"No jo, divide et impera," praví, neb je za ty roky se Scholastikou již zásoben spoustou latinských rčení.
"Já ti dám divide et impera, lenochu!" nedá se Scholastika. "Představuješ si, že bych se měla rozdělit já. A řídit to tady někdo musí, protože jinak by tady nic nefungovalo."
A Lev i Otík mlčky konají dle pokynů.

„Nebudu dobrým králem,“ mudroval mladík nešťastně.
„Nic na tom není,“ opáčila jeho starší sestra, miláček národa, vždy ve všem lepší. Kromě klavíru.
Otec, král, přimhouřil oči. Králem bude kluk. Kdo kdy slyšel, aby panovala holka?
Jenže na tom něco je: on by neudržel při životě ani kaktus. Ona se účastní jednání rady a přispívá rozumnými argumenty. Co s nimi?
Království je velké. Král svolá radu a přizve své dva potomky. Vprostřed mapy země, podél řeky, nakreslí dělicí čáru.
„Máte jeden rok. Kdo přivede svou část země k blahobytu a dostatku, kdo bude lepším panovníkem, ten zdědí žezlo po mém skonu.“

Naše trojice se vrací do vesnice sice bez zrcadla, ale zato s nápadem.
Odvedou nešťastného Trubadixe ke klidnému jezírku… A tak zatímco bard seznamuje nového kamaráda s nejnovější písní, ostatní Galové usedají ke slavnostní tabuli.
I obrýlená mučitelka se nechá přemluvit, aby zůstala aspoň na pivo.
„Letos to vůbec nebylo tak strašné,“ usuzuje malý Gal.
Mučitelka po něm mrkne: „Snad ti to nebude chybět?“
„Docela jo, byla to zábava,“ přiznává Asterix. „Klidně ještě zůstaň.“
Obelix se začne dusit kostí, mučitelka se však naštěstí jen záhadně usměje: „Děkuju, ale musím svou pozornost rozdělit i jinam. Váš svět není jediný, kterému vládnu.“

Přespolní mládenci zpívají na svatého Jána u hranice. Vousatý zrzek přeskočí plameny a z očí mu srší jiskry.

Bledý zbojník s očima jako led a rudolící s blankytně modrýma očima si prý troufli až dolů na Hanou. Sedláčkovi od Lipníka zbyly jen oči pro pláč. Nikdo neví, jaké barvy.

Šedovousý žebrák obchází po Vsetíně, vypráví příběhy a poslouchá, co kdo říká. Jakýsi májový přelétavec prý ukradl srdce mladé kněžně. „Ve skutečnosti to byl náhrdelník,“ zamručí stařeček a nastavuje ledovou ruku, léto neléto. Rodina toho, kdo ho podaruje, přežije i nejtužší zimu.

Stejně jako děti toho, do koho se zakoukal Únor.

„Jsme zde, už jsme zde. Dočkali jsme se. Nakonec to nebylo těžké. Čistota půl zdraví, špína celé. Je to tak, jsme zdraví ve špíně.“

Začalo ho bolet břicho. Nechápal, přece jídlo nebylo zkažené. No nic, dá si trochu slivovice a bude vše v pořádku.

„Ideální podmínky. Tolik potravy kolem. Množíme se, množíme se dělením. Jde nám to dobře.“

Přišly křeče. Běhání na záchod. To určitě není samo sebou, takové bolesti.

„Už jsou nás miliony. Rozdělili jsme se dost a můžeme postupovat dále, dále, až to tady celé ovládneme.“

Vysoká horečka. Prý je to sepse, bakterie zaplavily celé tělo. Začíná boj.