DMD č. 13 pro 13. 4. 2019. Téma: Pořád spolu

Lady Thrúðr snášela dlouhý pobyt cizáků na palubě lodi docela dobře. Nechala je, ať si s manželem popovídají a občas jim dokonce přinesla čisté korbely. Vyloženě zaskřípalo to jen ve chvíli, kdy jí ten bělovlasý vběhl do koupelny a vymlouval se na nějaký orientační běh, ale naštěstí měla ještě štít a adekvátně toho využila.
Teď to však vypadalo, že veselí na palubě konečně utichá, a ona plna nadějí otevřela dveře, že to zkontroluje. Třeba už se rozhádali jako pohani a Edvin je poslal domů, napadlo ji škodolibě.
Jenže oni tam pořád byli, pořád spolu, jen zrovna mlčky zkoumali patentní pípu.

"Haló! Potřebujeme pomoct, hoří!"
"Haló, strašná bouračka, přijeďte!"
"Haló, je tu povodeň, zůstali jsme na střeše domu, zachraňte nás!"
Když jde o čas, jsem tu my. Když jde o život, vzpomenou si na nás.
My hasiči jsme tu tak nějak pořád. Uklidňuje vás vědět, že jsme, že se můžete spolehnout.
Že pro vás půjdeme do ohně. Že vás vytáhneme z rozsekanýho auta. Že pro vás poplaveme rozbouřenou řekou.
Když se s vámi setkáme, víte, že jste v bezpečí.
Při každém setkání s vámi je tam ale i někdo další. Někdo koho potkáváme my, abyste se s ním nepotkali vy.
Smrt.

We both know the pub so well. We used to go there all the time. Together. But tonight, you are going there to meet somebody else. Somebody who is supposed to replace me.
I'm going in. I will wait in the shadows, unseen.
You meet him and I watch you. You are talking. Then laughing. Then kissing.
I follow you to the toilet. I will make sure nobody will see us. Chloroform will do the rest.
One, two, three... I count the stitches as I'm making them. Legs, arms, heads. Together.
When you wake up, we'll be together always. Forever.

Jsou stále spolu. Spolu se krčí na startovním pol. Spolu čekají na šťastnou ruku osudu, co hodí, a co jim padne. Spolu postupují po hrací desce a míjejí ostatní co jsou jako oni. A když už to na jednoho z nich pade, a je vržen zpátky na začátek, nějak to spolu dobojují, a dostanou se do svého domečku.

A i tehdy když jimi nikdo nehýbe a neurčuje jejich směr pouhým rozmarem a náhodou, i tehdy jsou spolu. Zabalené v krabici společně s dalšími, bezpečně uschované, dokud nenastane čas kdy jsou znovu povolané.

No co už, takový je život hracích figurek.

Ti dva byli porad spolu.

Kdyz je vezli z porodnice, maminky se srazily ve dverich. Detsky plac se ozyval na stejnem patre. Za ruce se vodili do skolky a oba si hrali s autodrahou. Oba nemeli radi rybickovou pomazanku.

Spolu sedeli ve skole v prvni lavici. Spolecne chodili za skolu. Spolu si zapalili prvni cigaretu. Na prvni rande sli ve stejny den.

Nastoupili do jedne fabriky. A zenili se ve stejnem mesici.

Ve vecerni skole sedeli taky spolu. Oba je pak povysili.

Ani jeden nemel deti.

Spolu lezeli i v nemocnici.

Vedle sebe navzdy odpocivaji.

Porad spolu.

Slajs a Tucek.

"Víš," řekl Mrakoplaš chmurně s pohledem upřeným na zděšeně prchající dámu, "možná nemusíme být pořád spolu."
Zavazadlo se dotčeně zavrtělo.
"Řekli jsme 'v případě jasného ohrožení'. Tohle nebylo jasné ohrožení. Rozhodně ne moje. Běž se třeba... nechat ošmirglovat," dodal vztekle.
Zavazadlo znechuceně odcupitalo.

O patnáct minut později se Mrakoplaše pokusili přepadnout, oloupit a ohledně vraždy by se vidělo, jak znělo oficiální vyjádření.*
Ozvalo se zavrčení a několikeré hladové KLAP.
Zavazadlo se tvářilo obzvlášť nevinně, jako truhla, která vůbec nic nenaznačuje.

Mrakoplaš si povzdechl. Vypadalo to, že někdo bude muset přijít s velkou kyticí a balením opravdu luxusní leštěnky na dřevo.

Chovala se příkladně, tak jak slíbila sestře, ale starého psa novým kouskům nenaučíš a spolknuté poznámky, postřehy a pečlivě zabalené urážky nezmizely. Alespoň ne zcela. I když měla v oblibě pana Sterna a její švagrová se dala označit za dobrou matku. Ďábel tkví v detailu.
„Jsem ráda, že jste si na mě našla čas,.“ Seděly v kavárně a topily se v tiché kakofonii otáčení novinových stránek a oklepávání lžiček o šálky.
„Na staré přátele mám čas vždy,“ usmála se hraběnka, zosobnění zdvořilosti.
„Dnes člověk neví. Vždyť jste pořád spolu – vy a paní Sternová.“
Zjevilo se ostří rozhovoru. Nic netrvá věčně.

Sir Samuel Elánius seskočil z koně a uvázal ho k dřevěnému plotu, aby se mohl napást čerstvé trávy. Nadechl se voňavého vzduchu a rozhlédl se po okolí. Bylo to... idylicky malebné. Samuel měl na rozdíl od svého otce venkov rád, jako dítě na matčině rodinném sídle zažil mnoho skvělých dní.
Nakonec vstoupil do domu, leknutím se mu skoro zastavilo srdce. Rychle se ale uklidnil, bylo to sice děsivá*, ale přátelská tvář. Ozvalo se klepání hůlky a Fred Tračník se objevil vedle svého starého přítele.
"Malý Samík!" zvolal Tračník potěšeně, "přijel ses podívat, jak se nám s Nobym daří na penzi?"

jsme tu natěsnaní všichni sPOLu. něktERá přátelství jsou dávná, některá vzniKLa až tady. občAS dojDE k nějakému eXCesu, SAmozřeJMě, ale většina KOntaktů je oBVyKLá.

jsou ovŠEm i tací, kteří součASné usPOřádání vnímají vyLOženě negativně. ti si zaLOžili řád PŮvodního POřádku. proniKLi až do naŠEho sTŘedu a odtud nám vládnou. Je JIch SEDm PLus dva velitelé, nebo POdle oRTodoxního POčítání TŘi a TŘi čistí a věrní.

já stojím na OKraJI naší sPOL-EČnosti. Mým nejbližším přítelem je w., ktERý SE ke MNě přimknul POté, co byl nucen OPustit svého exotického x.

žít na KLávESnici je zkrátka úPLně JIné. přESto jsme stále sPOLu.

Stalo se to na první výpravě.

První jel Armid se strážným po boku, následováni čarodějem Rokarem a Yvanem, průvod uzavírali dva strážní.

Takto jeli několik hodin, když dračí princ ucítil poklad. Jenže ten přilákal i ohnivého muže, který se nad ním uhnízdil.

„Běž!“ rozkázal čaroděj Yvanovi a ten slepě poslechl.
„Ne!“ zařval Armid ve snaze zastavit milého, ale stráž ho zadržela.
S hrůzou sledoval, jak Yvan vzplál. Pojednou se jeho sličná tvář proměnila v dřevo.
„Nevyváděj, byl to jen homunkulus na odvedení pozornosti,“ utrousil Rokar, než vrhl vodní kouzlo.

Po návratu si Armid vymohl, že zůstali s Yvanem pořád spolu.