DMD č. 8. pro 8. 4. 2017. Téma: Jsme tým

Sotva se vrátila z procházky, dítě už je plačky vzhůru. Protože matka si už odbyla své, dcera se vztyčí od slovíček a hbitě ji nahradí. Trochu houpání, trochu konejšení, miminko zvědavě kouká. A taky kaká, takže rychle rozbalit, starší syn se pitvoří a zabavuje ji, dokud je bez plenky. Po chvíli zase zoufalý pláč. Děti přispěchají, ale to už situaci přichází zachránit otec, který se holčičky ochranitelsky ujímá. Malá mlčí, kouká... Když za tři minuty opět propuká v pláč, tatínek se jí hledí zbavit dřív než své pověstné trpělivosti. Houpaná druhou dcerou konečně usíná.
Zbytek času nad ní bdí Bůh.

I took a right old beating.
Not proud of that.
Got a few scratches ‘n’ bumps.
Sprained wrist, too.
Tried tending to it myself (once we finished scraping “The Navigator” off the windshield).
The bandage kept slipping through my fingers.
Fucking silk.
Useless.
Arthur does the bandaging in the end.
“You don’t have to,” I say.
“I locked you ‘n’ cuffed you,” I say, later.
Arthur scowls, nods, then slaps my injured wrist.
Hurts.
Fuck that hurts.
“You ain’t doing that shit to me again, understand?” Arthur says, serious.
I nod my head yeah.
Ain’t gonna.
We journey together now.

Sedím na křídle Slightly Dangerous a přemýšlím. Dneska to se mnou je zase jako na houpačce. Proč to prostě nemůžu vypnout? Vídím Poea, jak ke mně přichází.
"Ty vypadáš, jako by ti uletěly fokoušové," povídá.
"Jo?"
"No, jo. Co se děje?"
Koukám do země a snažím se předstírat, že mi nic není, ale Poe je neodbytný.
"Tak to vyklop," říká odhodlaně.
Pořád se dívám do země.
"Jsme přece tým, Michaele," povídá mi.
"Já vím, Poe, ale nedokážeš si ani představit, jak těžký je o tom začít mluvit," odpovídám, protože už dál mlčet nedokážu.
"Proto mi to musíš říct."
"Já vím..."

Bylo tam dusno, puch a horko.
„Jste naštvaní, zoufalí, máte strach,“ hlas doprovodilo souhlasné mručení. „Ale copak nechápete? Musíme sloužit, rozdat se, zemřít, aby jiní mohli žít a radovat se z toho.“
„Nechápeme.“
„Každý jednou zemře, ale ne každý může říct: Moje smrt má smysl. My ano! Nebojme se a jděme tam s úsměvem a dobrou myslí.“
Vrata se otevřela a do haly proniklo více světla.
„Čas našeho naplnění přichází! Jen si vzpomeňte, s jakou láskou nás vykrmili. Jakou úctu k nám teprve budou chovat, až poneseme užitek. Nebojme se tedy jatek!“ chrochtal čuník. „My a řezníci vytvoříme skvělý tandem!“

V první chvíli vůbec netušila, co přesně se přihodilo. Stála na zasněženém svahu a z rychlého přemístění měla trochu závrať.
Vzápětí jí došlo, co udělal. Stála proti němu a třásla se vzteky.
„Proboha, ty jsi je tam nechal!“
„Udělal jsem to, co bylo nevyhnutelné.“
„Nechat je všechny umřít?!“
„Zachránit nás dva.“
„Mohli jsme zachránit i ostatní!“
„Na soucit není čas. Toho letadla se zmocnili lidé, kvůli kterým jsme tady. Stejní lidé, kteří by ho poslali třeba do horoucích pekel, jen aby nám zabránili dokončit tuhle cestu.“
Hermiona se rozplakala.
Severus ji vzal za ruku.
„Nenecháme je vyhrát. Budeme pokračovat dál.“

V zemi fikčních postav je trochu těsno a záporáci se rozhodli zabít klaďase. V týmu záporáků je Lord Voldemort, doktor Octopus, Orochimaru, Darth Vader, Sauron, Caesar se svými legiemi, ledová královna Jadis se svými nestvůrami, Joker, profesor Zádrhel, čaroděj Rumburak, Moriarty a myš Julie. Na straně klaďasů je však Harry Potter, Spiderman, Naruto, Obi-Wan Kenobi, Galadriel a Celeborn s elfí armádou, Asterix a Obelix, Petr, Edmund, Zuzana a Lucie, Batman, Bobík, Fifinka, Piňda a Myšpulín, Arabela, Sherlock Holmes a doktor Watson a kocour Vavřinec s prasátkem Mojmírem, kozlíkem Spytihněvem a pejskem Otylkou. Oba dva týmy věděly, že tohle bude masakr...

Marie drtila žehličkou rukáv manželovy košile.
"Co tě trápí, ženuško?" optal se opatrně Pierre. Žehlička přitlačila silněji.
"No tak, povídej." Marie jen vzlykla. "Debierne..."
Pierre odložil opravenou písemku k ostatním a položil pero. Debierne měl spolupracovat s Marií na tématu její doktorské práce, dělit uranovou rudu na jednotlivé chemické sloučeniny. Nechal se tuhle slyšet, že na takovou piplačku je ho škoda.
"Ženuško, kropit můžeš i vodou, on za to nestojí. Pomohu ti já."
"A co tvoje práce, co učení, kondice? To po tobě nemohu žádat."
"Neboj, drahá, spolu zvládneme všechno. A už na něj nemysli. Třeba bude jednou hořce litovat."

Dobu sváteční směli Lisa a John strávit doma. Kuchařka zůstala, ale rukou na faře znatelně ubylo. Tím spíše, že Fanny začala pokašlávat a den před Štědrým večerem musela ulehnout.
Edmund skvěle ovládal Vánoce na kazatelně, domácnost ovšem pokulhávala.
Jaké bylo jeho překvapení, když se v podvečer vrátil z kostela a našel dům v čilém ruchu.
Miss Clearance právě nesla nahoru bylinkový čaj. Z kuchyně bylo slyšet cinkání nádobí a dvojhlasý zpěv. V salonu chovala Mrs Meadows na klíně malého Williama a četla mu z knížek, kterým nemohl rozumět.
"Vítejte, Edmunde! Nestrachujte se, o všechno jsme se postaraly. Pojďte, posaďte se."

Jedna má plnou pusu dortu a mlčí, druhá má záchvat smíchu a válí se po zemi, třetí vyklízí myčku, čtvrtá je na záchodě, pátá něco vypráví šesté, sedmé přišla na mobil zpráva. Osmý je vyděšen.
Na prvním nápise stojí: "máš tlustý kotníky", na druhém: "tlustá párty."
Všude barevné balónky a po obýváku se válí rozbalené dárky. Zbytek dvou nádherných dortů leží v lednici. Všichni už jsou přejedení, a to uběhly teprve dvě hodiny od začátku.
Myslím, že kdyby sem přišel kdokoli jiný, nápisy by nepochopil. Ani to plyšové hovno, co vítá hosty v předsíni.
Sestavila jsem si ale věrný tým.

Sestavili nás z největších vyvrhelů společnosti. Z těch, co všichni nenáviděli a opovrhovali.
Chlap, co upálil manželku i s dětmi zaživa.
Holka se sexy tělem, co jí straší ve věži a ráda by zabila spoustu lidí.
Chlap, co za správnou cenu zabije kohokoliv, včetně matky, se slabostí pro dceru.
Krokodýl, co vypadá jako chlap, nebo naopak?
Magor, co vrhá bumerangy všude okolo, zabíjí své komplice a miluje jednorožce.
Tahle nejvíce nepravděpodobná skupina se dokázala spojit proti ženské, co ji posedl duch čarodějnice a chystala se zničit svět spolu se svým šibnutým bratrem.
Byli jsme tým. A byli jsme super tajní.