DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2014.

„Určitě to byl ten zatracený Vulkánec!“ rozčiloval se Kostra na můstku. „Jak ho znám, přišel s nějakým úžasně logickým argumentem!“
„No, doktore, neviděl bych to tak černě. Znáte kapitána, určitě se obětoval dobrovolně. Ale měli bychom něco podniknout,“ navrhl Scotty.
„To si piš, tohle mu zatrhnu. Jdu dolů!“
Scotty ho transportoval. Nerad. Nebylo ale radno stavět se na odpor rozlícenému doktorovi.
Za hodinu byli všichni zpátky. Kirk se spokojeným smíchem, Spock se stoickým klidem, McCoy rudý až za ušima.
„Kostro, zbytečně ses obával. Všechno jsem měl pod kontrolou!“ smál se kapitán.
McCoy se zakabonil. „Jsem přece doktor, ne křišťálová koule!“

Ulice plná lidí. Pochodujících, spěchajících lidí. Nevědomých.
Najednou zapraskání. Výkřik. A pak výbuch. Zelené a rudé světlo. Všude. Tlaková vlna trvající snad věčnost, ve skutečnosti pár vteřin.
A pak náhlý klid. Ticho. Pocákaná cesta. Od krve. A kolem mrtvá těla. Jejich části.
Uprostřed chodníku muž. V ruce hůlku. Strnulou. Před ním useknutý prst. A běžící krysa. Ten výraz v jeho očích. Výraz počínajícího šílenství.
Zvuky přemisťování. Téměř ohlušující. Rozevláté pláště. Ti z Ministerstva. Příliš pozdě.
Jejich zděšení. Vzpamatovávání se. Namíření hůlek na vraha. Dvacatero.Vzduch prosycený prachem a tíhou osudu.
Výstrahy. Hrozby. Zatčení.
Sirius se nebránil. Jen se hystericky rozesmál.

Dobrý den, moji milí návštěvníci. Jsem vskutku potěšen, že jste v tento překrásný jarní den navštívili mé zaprášené království. Ačkoli musím přiznat, že jaro přišlo i do mých sbírek. Tunelové žáby se začaly pářit.
Volání přírody to vskutku je, ale mne to nedojímá. Tunelové žáby jsou mimořádně agresivní zvířata i mimo reprodukční období. Letos se navíc páří nezvykle pozdě, díky čemuž se sešly s časem lásky tunelových mloků.
Tunelový mlok, druhovým názvem temnomlok zelený, je po většinu roku neviditelným živočichem, ale v období rozmnožování je ho až přespříliš. Právě proto jednou za několik let probíhají mezi těmito druhy tvrdé boje.