Bonus č. 3 pro 8. 4. 2014. Téma: Kudla v zádech – vtipné drabble

Zbývá mi posledních pár slov života.
Měl jsem to čekat.
Mého strýce sežral medvěd.
Mou matku otrávila má teta.
Mou tetu uškrtil můj otec.
Mého otce podřízl můj děda.
Mé bratry - oba - rozkrájeli.
Má první láska se dala na úspěšnou kariéru prostitutky. Před pár stránkami uhořela.
Má choť mi vrazila kudlu do zad, když si začala s mými bratry (Dokud žili. Oběma.). Usmažil ji drak.
A můj vlastní syn mi vrazil kudlu do zad, když... mi vrazil kudlu do zad.
Prý jsou autoři, kteří mají své postavy rádi.
Píšou jim happyendy. Normální rodiny.
JÁ MUSEL SKONČIT U TOHO ZASRANÝHO MARTINA.

17:00 Kay
Hele, co se stane kanci, kdyz mu pichnou kudlu do zad? Ciste teoreticky. Jako co se mu stane, kdyz ho nekdo takhle zrani.
17:01 J
No, to zalezi jak hluboky to je a jak moc ten nuz byl spinavej. Kdyz se nekde nevyvali a nevytrhne si ten nuz, co pusobi v tomhle pripade jako zatka, tak casem umre na otravu krve. Proc se ptas?
17:01 Kay
Ja jenom ze zvedavosti.
17:02 J
Kecas. Co se stalo? Ste vy zmetci zase trapili zviratka?
17:05 J
Odpovez!
18:57 Kay
Sorry, byl jsem u veterinare.

„Čau, kamarát. Vyzeráš hrozne. Ťažký deň?“
„Ani mi nevrav. Jak bolo svätého valentýna, tak som žene sľúbil, že spravím, čo jej na očiach uvidím. Vieš, čo povedala? Či tam vidím večeru u svokrovcov. Taká zrada. Taký...nôž do chrbta!“
„Pche, nôž do chrbta. Vieš, čo je nôž to chrbta? Tak... trilión nožov do chrbta? Tá moja sa ku mne priblížila, ruky za chrbtom, nevinný výraz, klasika, a vytiahla na mňa darčekové poukážky na AKUPUNKTÚRU...človek by si myslel, že keď mi chce zapichnúť kudlu do chrbta, spraví to sama..ale nie, ona si na to najme ženskú s miliónom pidibodákov!“

"Studenti mi nevěří!"
Servírka zakvílela. Když posledně slyšela tuhle větu, rozbíjeli dva zákazníci třetímu na hrudníku betonový kvádr kovářským kladivem. Bar měl úžasné video na Facebooku, ale to za ni podlahu neumylo. Proč sem musí chodit zrovna fyzici?
"Fakír prý nemůže ležet na ostrých hřebících, protože by mu propíchaly záda."
"Počítat jim to nemá cenu. Slečno, máte hřebíky?"
Fyzik uhnul letící sklenici a zajásal: "Steakové nože! Špička jako špička."
Diskuze byla věcná.
"Stačí čtvrt kudly na centimetr čtvereční?"
"Bude to dost rovné?"
"Nemáte polštářek?"
"Mají v okolních hospodách stejné příbory?"
"Kdo jde první?"
...
"Kolegové, netlačte se, vyzkoušíme si to postupně!"

Instinkt velí předat geny,
musím získat přízeň ženy!
Najdu si k sobě tu pravou,
pokud možno ne moc dravou.
Šel bych za ní světa kraj
– vždyť už se nám blíží máj.
Už ji vidím, to je ona,
charismatem předčí slona.
Tělo má jak z obrázku
z rukou slavné malířky,
oči jako talířky.
Brzy zhynu na lásku!
Jak se jenom vyznat ze svých citů
– ve dne či za měsíčního svitu?
Strachy se již celý třesu,
jak mám oslovit ji beze stresu?
Však to půjde, výdech, nádech.
Snad skončím jen s kudlou v zádech,
nebo v péči záchranky.
Vždyť jsme přeci kudlanky!

„To tě mám učit i bodání do zad?“ brblal znechuceně tragéd.
„Když já mám strach, abych ti neublížil,“ hlesl milovník.
„Zasouvacím nožem? Blázníš? To musí mít razanci, grády, rozumíš? Žádná šmíra, ale akce, gesto, vlající plášť, ať z toho divák taky něco má! Je to středověk, ten se s ničím nemazal,“ horlil tragéd. „A ty mě pidláš, jako když podřezáváš kachnu! Sleduj! Takhle se to dělá!“
Popadl nejbližší rekvizitu. Nápřah – a švih!
Nůž profičel milovníkovi těsně kolem těla, prořízl nakašírovanou stěnu a přišpendlil kulisákovi rukáv k žebříku.
Ten jen vydechl: "Ty vole, zasouvák mám v dílně, todle ste lapli kuchyňskej!"

Chlapec se podívá na přeložený lístek v ruce a znovu si přečte jeho obsah.
„Mám. Nemám,“ běží mu hlavou.
Náhle se rozhodne. Vloží lístek spolužačce do lavice. Pak se vrátí na své místo a vyčkává.
Renata sedí ve své lavici. Ukládá si učebnice do brašny, když zahlédne vložený lístek. Se staženým obočím ho čte.
„Ahoj Renčo. Už dlouho tě miluji. Rád bych tě pozval na rande.“
„Úsměv znamená, ano.“
„Pokud ne, hoď salto vzad.“
Dívka se na spolužáka otočí a s ledovým klidem mu vrazí kudlu do zad: „Inteligence je nemoc. Takže buď naprosto v klidu. Ty jsi naprosto zdravý.“

Ráno přišlo jako úder pánvičkou.
Drahá dcero, špatné zprávy,
moje střeva nejsou zdrávy.
*****************************
Drahá máti, mám se bát?
Co je to zas tentokrát?
*****************************
V boku píchá, v kříži loupe,
ty bolesti jsou tak hloupé!
*****************************
Pokud máti dovolí,
ono to zas přebolí!
*****************************
Špatně dýchám, výdech, nádech,
vypadá to- mám kudlu v zádech!
*****************************
Drahá máti, s tebou kříž.
Ty to zase přeháníš!
*****************************
Žáha pálí čím dál více,
teď mě rozbolely i plíce...
*****************************
Drahá máti, to ta strava,
to se občas lidem stává...
*****************************
Moje tělo, dcero má,
můj apetit dobře zná!
*****************************
Máti, zahoď perník, plíci,
dej si radši krkovici!
Večer byl ještě horší.

„Ták. Dneska si uvaříme něco, co si můžeme uvařit z toho, co máme doma. Já jsem to nazval úplně jednoduše – Kudla v zádech. Proč? To uvidíte. Takže. Budeme potřebovat nějakej hřbet – třeba vod kuřete, zakysanku, anglickou slaninu, eidam a kečup.“
Střih
„Tákhle to potřete tou kyselou smetanou, obalíte ve slanině... Vypadá to, jako bysme ho voblíkli do takový košilky.“
Střih
„Navrch přijde kostka eidamu. Kdo nemá eidam, dá tam třeba taveňák. Zakápneme kečupem... A pozor – teď důležitý! – propíchneme ho touhle velkou kudlou!“
„Ty vole, tak tohle střízlivej nedám,“ řekl Pohlreich a kudlou urazil hrdlo portského, které mělo přijít do lasagní.

„Prosím, aspoň jednou,“ žadonil vytrvale Pavlík.
Jeho starší bratr však odmítavě vrtěl hlavou. „Už jsem řekl, že ne. A stejně je to pro tebe moc nebezpečné.“
„Ale já se nebojím a nic bych nezkazil! Prosím…“
„Už o tom nebudeme mluvit,“ zněla rezolutní odpověď.
Pavlík se najednou ušklíbl. „Víš, kdyby na tebe kluci věděli to, co já…“
„Jak to myslíš?“
„Viděl jsem tě tuhle, jak jsi doháněl elektriku, zakop a upad a rozsypal si věci.“ Škodolibě se usmíval. „Mám ti opakovat, cos křičel?“
„Ale - to je nečestné a nesportovní!“ vykřikl zoufale Mirek.
Nicméně mu nezbylo, než Pavlíka do těch Stínadel vzít.