38. Duchařina - Krízl

Krízl byl ještě doma, v klidu dojídal snídani. Vypadalo to, že stále nic neví.
Zjistil to, až když dorazil do práce a navalili se na něj kolegové s novinkama. Novinky měli z rádia a internetu, nikoliv z oficiálních policejních zdrojů, a byly pouze o šťáře na magistrátu.
Krízl vypadal, že se pěkně naštval. Popravně on byl v tomto směru dost špatně čitelnej, moc jiných emocí jsem u něj nikdy poznat neuměl. Nedokázal jsem postřehnout, jestli má strach.
Začal obtelefonovávat různé šéfy, jak je možné, že se tu něco takového děje a on o tom není informován.
Krízlovi podřízení reagovali směsicí naštvání z vyšachování ze situace a pobavení z vytočeného šéfa, jedinej, kdo zůstal celkem v klidu byl ten mladej Ferda. Řekl, že má stopu k případu, sebral bundu a vypadnul.
Krízl telefonoval půl dopoledne, celkem bez jednoznačného výsledku. Až k polednímu došel Vacek osobně a zavřeli se spolu v kanceláři. Sednul jsem si na skříň.
Krízl ječel, co si to dovolili. On si vždycky podstatný věci vynucoval vyřváním. Na většinu lidí to fungovalo, ale Vackovi byly decibely jedno. Řekl mu to na rovinu, že je velké podezření, že místní podsvětí má s místní pobočkou policie úzké vazby, a tak že to pražské vedení rozhodlo takhle. A že nyní jde žádat o spolupráci – že potřebuje nahlížení do místní dokumentace a se svým rozvážným klidem si to i přes nespolupracujícího vzteklýho Krízla vydohodl ani nemusel zvýšit hlas. Za chvíli seděl vedle v místnosti u opuštěného Ferdova počítače a něco si tam vyhledával. Musel jsem ho fakt obdivovat, nejen že si to takhle dohodl, ale dokonce se mu povedlo, že Krízl z této konfrontace vyšel bez znalosti kompletního rozsahu zásahu.
Krízl si zavolal Jindráka. To byl kolega, se kterým jsem se zrovna moc rád neměl. Do akcí, kde hrozilo, že dostanem po frňáku, tam byl šikovnej, ale zrovna chytrej nebyl a šéfoj podlejzal, jak to jen šlo.
Zaúkoloval ho vyhledáním kontaktů na Lízlera a Javůrka. Tyhle dva výtečníky jsme kdysi ještě s Pavlem dostali za mříže. Nějakýho úředníčka z magistrátu ztřískali do bezvědomí. Když jsem nad tím teď zpětně přemejšlel, tak jsem si říkal, jestli to nebyli Kulhánkovic bouchači. Už tehdy to bylo divné, nepodařilo se nám přijít na to, proč toho nebožáka tak zřídili, na loupež to nevypadalo, na nějakej mileneckej trojúhelník taky ne. Zkusim se zeptat Váři, jestli mu ty jména něco neřeknou.
Do místnosti vpadl Ferda jako velká voda. „Mám průlom!“ hlásil natěšeně a mastil rovnou k šéfovejm dveřím. Ten ho okamžitě vztekle vypakoval.
Ferda se rozhlédl po místnosti, ani si neměl kam sednout – na jeho místě byl Vacek. Ferdu oslovil Ruda, jeden ze starších kolegů a Ferda vysypával, jak jejich největšímu podezřelýmu prasklo alibi. Že mluvil se sousedkou těch lidí, co u nich měl v době činu opravovat odpady, a ta že tvrdila, že tam sice byl, ale o den dřív. Tak že si to ještě na kamerách na dopravce zkontroloval, že se ta jeho instalatérská dodávka na nich skutečně chytla v uvedené lokalitě o den dřív, než tvrdil. No, a navíc byla v odpovídajícím časovém okně na výpadovce směrem k místu vraždy. A že na to dřív nepříšli, protože koukali po jeho osobním autě, a ne po dodávce firmy, pro kterou pracoval. Bylo vidět, že tohle zrušený alibi byl poslední dílek, kterej jim zapadl do celé skládačky toho případu.
„Potřebujem zásahovku, nebo aspoň aby nás pro něj šlo víc a rychle. Kdoví, co by udělal, kdyby zjistil, že ho tahle všetečná babka práskla. To nemůžem riskovat.“
Od Krízla vyšel Jindrák, ale Ferdovi se tam stejně nepodařilo nacpat, opět byl vztekle vyhozen.
Vacek něco tisknul a začal se sbírat. Donesl jednu zprávu Krízlovi. „Omlouvám se, že vám tu narušuju chod oddělení. Jak jsem vyrozuměl, hoši mají asi průlom v aktuálním případu.“ Pustil Ferdu ke Krízlovi do kanclu a rozloučil se.
Teď teprve se Ferdovi povedlo dohodnout tu zásahovku na zítřejší časné jitro.
Chystání jim zabralo celý zbytek odpoledne, Krízl ten den již nic jiného podezřelého nezařizoval. Jen mu Jindrák dal kompletní kontakty na Lízlera, s tím, že ten druhej výtečník stále ještě sedí.
Cestou z práce si Krízl v obchoďáku kromě jídla nakoupil i několik sim karet. Doma vytahl starý tlačítkový telefon a začal mastit esemsesky. Byl jsem pěkně naštvanej, protože mi strašně dlouho trvalo, než jsem přišel na to, z jakého úhlu mu koukat přes rameno, abych byl schopen to číst. Co jsem stihl vyrozumět, tak zjišťoval stav drogového byznysu a organizoval přes Lízlera jeho přesun do jedné z budov, kde jsem ho předtím viděl zařizovat opravy.
Krízl nechal mobil nabít, pak ho vypnul a uložil ho do plechové schránky – piditrezoru a vyrazil s tím na záchod. Tam jsem za lidma obvykle nechodil, ale tohle fakt vypadalo podezřele. Když zatlačil na dlaždičku dole v rohu pod zabudovanou splachovací nádržkou, tak odskočila a byl za ní prostor akorát tak na schování té schránky.