Všechno bude dobrý

Zbožňoval vůni jeho čerstvého potu. Dráždila ho k zešílení. Hned za dveřmi mu sundal tílko a nahým hrudníkem se k němu přitiskl. Ústy a nosem zhluboka nasával feromony uvolněné z kožních pórů a cítil se stejně omámený, jako by si do žíly nastřelil speedball.
„Chci tě.“
„Všiml jsem si.“
„Tak sakra pomoz mi trochu!“ zavrčel a vztekle škubal za lem jeho běžeckých kalhot, protože mu vůbec nešly stáhnout.
„Musím do sprchy.“
Edward podnikl snahu vyprostit se ze Siriusova držení, ten svůj stisk však ještě zesílil, tlačil ho ke zdi předsíně a působil naprosto nepříčetně.
„Ani se odsud nehneš.“
„Neblázni, vždyť jsem zpocený jak vrata od chlíva.“
„Sexy,“ zašeptal do jeho mokrých vlasů, popadl je v týle a přitáhl si ho k polibku.
Hrubými vousy se otíral o Edwardovu hladkou, doruda rozpálenou tvář, olizoval jeho slané rty a užíval si horké spojení kůže na kůži.
O tři minuty později už se pod nimi sténavě prohýbal botník. Sirius seděl na jeho desce, odkud smetl na podlahu všechny páry svých drahých mokasín. Edward si obkročmo užíval jeho penis a svým vlastním mu klouzal po břiše.
Vyvrcholili současně. Sirius to schválně oddaloval až do chvíle, kdy mu Edward mokrými stehny drtivě objal boky, v silném orgasmu se prohnul dozadu jako luk a dlaněmi pevně přistál na zemi.
„Tohle mě fakt nepřestává udivovat,“ potřásl hlavou Sirius a kolem něj stříkal pot. „Já jsem úplně ztuhlej a ty tu předvádíš gymnastiku.“
Edward zatnul břišní svaly, zkříženými kotníky se zapřel do jeho zad a pomalým pohybem se vyhoupl nahoru. Pak ho dlouze políbil.
„Nikdy mi nebylo líp.“
„Vážně? V nohách patnáct kiláků svižným během, půl hodiny rajtování a tobě nikdy nebylo líp? Hergot, má ti bejt na umření!“
Sirius si vyčerpaně položil hlavu na jeho rameno. Edward mu škádlivě rozcuchal vlasy.
„Takže dnes bez pokračování?“
„Pokračování nejdřív zejtra.“
„To sekáš trávu a stříháš jabloně.“
Siriusův dlouhý povzdech zanikl ve zvuku chrastění klíčů a odemykání.
„Ale, ale,“ pokárala je Susanne Bernardová, když vešla dovnitř se dvěma nákupními taškami a zamířila kolem nich do kuchyně. „Nepočkali jste na mě? To od vás není pěkné.“
Edward se tiše zasmál do pěšinky Siriusových hustých, prošedivělých vlasů, slezl z něj a zamířil do sprchy. Sirius si na chvíli stoupl k němu, opláchl se a omotal ručníkem.
„Sorry, kotě,“ omluvil se tónem, který příliš omluvně nezněl, a pomohl Susanne s vykládáním nákupu. „Byl kompletně mokrej, to se nedalo vydržet.“
„Mně to nevadí,“ usmála se a přes halenku si uvázala zástěru. „Chceš maso nebo lilek?“
„Lilek jenom v případě, že bude chutnat jako maso.“
„Fajn. Naložím ho do barbecue koření… Ráno volal Potter. Edward měl pravdu, ten jeho pacient má hypotyreózu. Už nasadili léky.“
„Bezva. Takže nejenomže zejtra sekám trávu a stříhám jabloně, ale ještě budu umejvat koupelnu.“
„Pech. Nemáš se vsázet.“
„Poslal mi další případ,“ oznámil Edward a pečlivě ustrojený do čistého domácího oblečení zasedl k obrovské pracovní desce uprostřed kuchyně, kde si nechával položený notebook. „Žena, 46 let, svobodná, bezdětná, bytem v Londýně. Anestezioložka, pracuje střídavě v nemocnici a v terénu, dvakrát do roka létá na mise Lékařů bez hranic. Keňa, Kongo, Somálsko. Prochází povinným očkováním, neprodělala žádnou z tropických nemocí. Abúzus nula. Nebere žádné léky, nikdy nepodstoupila žádný operační výkon. Na začátku května se u ní objevily bolesti hlavy, noční pocení a občasná tachyarytmie. Bez teploty, tlak v normě, kardiologicky negativní, gynekologie bez nálezu, CT hlavy a následná MRI neukázaly nic neobvyklého. Moč a krev v pořádku.“
„Menopauza?“ nadhodil Sirius.
„Dělali testy na parazity?“ optala se Susanne, zatímco krájela lilek.
Edward nahlédl do souboru, který mu Harry poslal e-mailem.
„Všechny potvory, které by testy odhalily, jsou negativní. Na zbytek dostala odčervovací tablety. Co se týče tvého nápadu, hvězdičko, estrogenu má dost.“
„Vaskulární onemocnění. Když to není přímo v srdci, může to bejt v cévách. Ateroskleróza?“
„Není hypertenzní, nekouří, cholesterol na spodní hranici. V rodinné anamnéze žádný případ cévní choroby.“
„Migréna,“ navrhla Susanne.
„To už napadlo i Pottera. Bolesti hlavy jsou ale subjektivně rovnoměrné, konstantní a pociťované zejména v zadní části temene, bez zhoršeného vidění. Zhruba třikrát do týdne, po několika hodinách odeznívají.“
„Cluster headache.“
„Není to nesnesitelné, jen otravné.“
„Problémy s páteří,“ napadlo Siriuse. „Na sále se hrbí a pak ji z toho bolí palice.“
„Dobrá úvaha,“ přikývl Edward a udělal si poznámku do bloku vedle počítače. „Utlačené nervy v oblasti hrudní páteře někdy působí poruchy srdečního rytmu.“
„Jak do toho zapadá noční pocení?“ ozvala se Susanne, šoupla marinovaný lilek do trouby a posadila se na barovou stoličku vedle Edwarda.
„Nemusí jít o související symptom. Každopádně můj diagnostický tip zahrnuje všechny tři.“
„A podělíš se o něj?“
„Rakovina.“
„Čeho? Hypofýzy? To by přece ukázala magnetická rezonance. Nebo jsi ty snímky zkoumal a něco objevil?“
„Snímky jsem prošel a neobjevil nic podezřelého. Ale oni pacientku do tunelu neposlali celou. Jen její hlavu.“
„Když ultrazvuk srdce nic neprokázal, prohlídli hlavu, to dává smysl. Kdyby ji bolel žaludek, strčej jí do krku endoskop, kdyby to byla prdel, tak jí roztáhnou řiť. Kdo by kvůli bolehlavu x hodin snímkoval celý tělo?“
„Někdo, kdo ví, co hledá, jen neví, kde to má hledat. Paraneoplastický syndrom. Nádor bude někde v zažívacím traktu a jeho buňky návalově produkují serotonin, který způsobuje tachyarytmii, bolesti hlavy a noční pocení.“
Sirius i Susanne na něj upřeně zírali s pootevřenými ústy. Edward mlčel. To nehybné ticho trvalo celou věčnost. Pak Susanne promluvila k Siriusovi.
„Teď to asi nevydržím já. Marie, matko Boží, ten chlap by měl nosit zbrojní pas na svůj mozek.“
„Jdu zavolat Potterovi, ať prohledají GIT,“ ušklíbl se Edward. „Vy dva se můžete vsadit, kde ten nádor najdou. Já sázím na jícen.“
„Já už se s tebou nesázím,“ zahučel Sirius. „Trávník, jabloně a koupelna mi naprosto stačej, díky… Počkej, co jsi to – ? Marie? No do prdele! Marie!“

Marie Abeilleová ležela na Jednotce intenzivní péče, přesně tam, kam sama běžně chodívala, aby kontrolovala pooperační stav pacientů a upravovala medikaci. Sirius seděl u ní a držel ji za ruku.
„Vymaž si z obličeje ten pohřební výraz,“ napomenula ho. „Nechystám se umřít.“
Hrdlo měla po endoskopickém zákroku oteklé a hlas zdrsnělý a chraplavý. Mluvení bolelo stejně jako polykání. Přesto s ním toužila mluvit.
„Měla jsi z prdele kliku. Záchyt ezofagiálního karcinomu ve stadiu T1M2 u osoby, která nespadá do rizikový skupiny, je jako výhra v loterii.“
„Ano. Jen s tím rozdílem, že vyhrát život je lepší než vyhrát miliony.“
„To je pravda. Lepší bejt chudej a zdravej, než bohatej a mrtvej.“
„Pořád nechápu, jak na to přišel. Paraneoplastický syndrom dává dokonalý smysl, ale ve spojitosti se zažívacím traktem by mě nikdy nenapadl.“
„Nevím, jak to dělá. Prostuduje lékařský záznamy, jde si zaběhat a pod sprchou mu najednou naskočí diagnóza. Harry ho už víc než rok přemlouvá, aby nastoupil na oddělení diagnostický medicíny. Poslední nabídka gáže byla tak nestydatá, že se mi z ní roztočily všechny čakry. A Edward prostě jen zakroutil hlavou a řekl mu, že jestli má tolik prachů na rozdávání, ať je pošle na charitu.“
„Tobě přece taky nikdy nešlo o peníze. Na misích jsi pracoval dobrovolně.“
„On takovej není, Marie. Vždycky se snažil bejt finančně nezávislej. Přestože máme společnej majetek, ještě ani jednou nesáhl na prachy, který vydělávám já. Co přestal makat ve špitále, provozuje online poradnu, poskytuje externí konzultace a dělá odborný posudky pro pojišťovny, soudy, laboratoře. Všechno pěkně z pohodlí domova. A to je přesně to, co mu vyhovuje a co nechce měnit.“
„A ty se divíš?“
„Ne. Vím, že je takhle spokojenej. Má tři prdele času na to, co miluje a co ho naplňuje. Žije na místě, který si vysnil, v domě, kterej sám navrhnul a kterej stojí uprostřed sedmdesáti hektarů netknutý přírody. Na loukách se mu pasou ovce, před barákem má jablečnej sad a ve skleníku citrony, ze kterých dělá tak dobrou marmeládu, že ji od něj kupujou dvě restaurace. Lizzie tam má ustájený svoje arabský plnokrevníky. Pro sebe a Susanne nechal vybudovat meditační zahradu. Celý to místo je tak kurevsky pohádkový, že občas, když se vrátím z práce, mám pocit, že jsem přijel do wellness resortu.“
„Máš tam vůbec nějaký svůj kout, kde se neodpočívá, nemedituje a neuklízí?“
„Jo. Je tam zvukotěsná místnost, ve který si můžu na plný koule pouštět metal a drobit chipsy na podlahu. A mám garáž pro motorku a bazén s prknem a nafukovacím plameňákem.“
„To zní fajn. A stejně bys chtěl, aby kývl na Potterovu nabídku. Proč?“
„Protože mrhá svým talentem. A protože tu všem chybí. A teď nemyslím jenom jako doktor, ale jako člověk.“
„Schází ti někdo, s kým by ses zavíral do kumbálu?“
„Hej, to bylo jen jednou! Kdo ti to vykecal?“
„Mám dojem, že to byla první věc, kterou jsem se od zdejších sester dozvěděla.“
„Zatracená slepičárna.“
„Úplně stejná jako v kterékoli jiné nemocnici.“
„A ty sis na anglický nebe zvykla? Už nechceš zpátky na jih?“
„Kupodivu nechci. Nějak mi to tady za ten rok přirostlo k srdci. A do pláště se hodlám převléknout hned, jak budu schopná udržet rovnováhu.“
„Žádný lenošení před telkou s talířem bramborový kaše a rozmixovaný mrkve?“
„Ani omylem.“
„Papuče a prošívaná deka?“
„To mě radši rovnou zabij.“
„Takže příští tejden na sále?“
„Jestli se mnou paní primářka nebude mít jiné plány…“
„Mile rád doktorce Greengrassový vysvětlím, jak moc tě potřebuju.“
„Jak moc mě potřebuješ?“
„Hodně. Jinak bych tady teď neseděl.“ Sirius mrknul na svoje staré Omegy. „Někdy touhle dobou jsem měl z pana Jenkinsona vytahovat nádor tlustýho střeva.“
„Och. Být na žebříčku tvých priorit před kolonorektálním karcinomem. Cítím se tak milovaná.“
Odsunul židli a vtiskl jí polibek do vlasů.
„Všechno bude zase dobrý. Všechno zvládneme. Nejsi na to sama.“
„Ježíš, běž s tím patosem do hajzlu, Blacku,“ zašeptala se slzami v očích a slabýma rukama ho od sebe odstrkovala. „Už jsem ti řekla, že nemám v úmyslu umřít. Rozhodně ne dřív, než si dám v hospodě steak a pivo.“
„Tak to tu budeš strašit ještě dlouho, děvenko.“

„Jak se daří Marii?“ chtěla vědět Susanne. Byla právě na cestě do koupelny, aby se osprchovala a převlékla do tanečních šatů.
Sirius pozoroval její tělo a stejně jako Edward zůstával v posteli. Nikam se mu nechtělo. Milování s těmi dvěma ho vyčerpalo. Susanne byla skromná a ohleduplná návštěva, ale jako sexuální partnerka byla temperamentní a náročná. Ne že by si mínil stěžovat. Jen ho při představě několika následujících hodin strávených v rytmu salsy napadalo, jestli už přece jen není moc starý. Přiznávat něco takového se mu ovšem zamlouvalo ještě méně.
Pomalu se zvedl a začal vybírat košili.
„Je v cajku. Už začíná normálně jíst. Poslední morfinovou náplast hodila do koše a od příštího tejdne nastupuje do práce.“
„To je prima. Mimochodem, dneska si beru ty zelené.“
Sirius vrátil do skříně červenou košili a vytáhl zelenou s ptačími peříčky.
„Taky bys ji někdy mohl vzít tancovat ty,“ otočil se přes rameno na Edwarda, který líně kouřil elektronickou cigaretu a popíjel k tomu víno.
„Já už mám dnes padla, hvězdičko. Uklidil jsem stáje, uvařil večeři a vyřešil další dva Potterovy zapeklité případy.“
„Měl bys na to oddělení nastoupit a šéfovat ty jemu.“
„Já už nikomu šéfovat nechci. Ať se o rozpočet se svým drahým otcem hádá sám. Mně naprosto postačí, když každého desátého přistane na účtu tučná sumička.“
„Co?“ Sirius se přestal přehrabovat v šuplíku se spodním prádlem a věnoval mu překvapený pohled. „Ty jsi to vzal? Vracíš se do St. Phoenix?“
„Ano,“ kývl Edward a sladce se na něj usmál. „Budeš mě vozit do práce, brát mě na obědy a zamykat se se mnou v kumbále.“
„Zlato!“
Sirius skočil k němu do postele, zmáčkl ho v náručí a přitom mu z ruky vyrazil skleničku.
„Doufám, že Potter nebude projevovat stejnou míru nadšení. Nerad bych první den v novém zaměstnání skončil s politým oblečením.“
„Ten tě samým nadšením srazí k zemi a skončíš na cétéčku místo pacienta. Proč jsi tak najednou změnil názor? Co se stalo?“
„Volala mi Marie. Chtěla mi jen poděkovat, ale trochu se ten telefonát protáhl. Povídali jsme si o ušlechtilých posláních, ztrátách a nálezech, břemenech minulosti, tajemstvích a nové epizodě Star Wars. A taky o kompromisech. O tom, že jsou v manželství důležité.“
„Seřvala tě.“
„Jo. Dostal jsem takovou sodu, že jsem půl minuty musel držet mobil metr od ucha, aby mi nepraskl bubínek.“
Sirius v záchvatu smíchu zabořil obličej do polštáře.
„Připomeň mi, až tě povezu do práce,“ prohodil, jakmile se vzpamatoval, „že se mám stavit v květinářství a koupit jí fakt velkou kytici.“