Čekání

Dívenka vyběhla schody a začala po pokojíčku sbírat nejmilejší věci, aby je co nejrychleji nacpala do kufru. Pak se oblékla do oblečení, které považovala za nejvhodnější oděv na pořádné dobrodružství. Pantofle s králíčkem nahradil pár žlutých holinek.
Připravena si sedla na práh a čekala. A čekala. A čekala. Několik nocí. Několik týdnů. A nakonec několik let.
Každou noc o samotě plakala a nechápala, co provedla špatně. Skončila na práškách a terapii. Litry alkoholu zabraly a pomohly zapomenout.
Když se o deset let později objevil, hodila po své utkvělé představě holinkou.
Doktorovi trvalo značný čas, než si získal důvěru Amálie Pond.