Dopisy domů

Těžko se, maminko, těžko se odchází,
náruč je nabiják, k smrti mě provází.
Těžko se, maminko, těžko se mizí,
když ti ten vojáček připadá cizí.
Těžko se, otče můj, těžko se hladoví,
když vedle strádání dva vlci ledoví.
Těžko se, otče můj, těžko se hřeje,
když prázdnou postelí severák věje.
Těžko se, miláčku, těžko se nepláče,
když místo polibků jen vůně koláče.
Těžko se, miláčku, těžko se žije,
když v prázdném dopise srdce nebije.
Lehko se, drazí mí, lehko teď umírá,
když kulka stříbrná bránu pootvírá.
Lehko se, drazí mí, kráčí ku trati,
lehko se buď sbohem ve sněhu ztratí.