Moje články

,,Já to prostě dokážu!"
Musí se mi to povést, je to přece pro moji rodinu!"
A Peggy drhla podhahu, kuchňskou linku, vyprala, vyžehlila..
,,No nee, i ty okna jsem stihla umýt"
Široce se usmívala.
,,Ještě dopeču tu kachnu a zelí a bude hotovo."
O pár hodin později..
,,To je Backu, to voní viď, neboj dostaneš kosti."
,,Ahoj mami, ježiš no to je paráda."
,,My máme jídlo- kachnu."
,,Zasedly děti ke stolu s krvežíznivým výrazem ve tváři, lačnícím po masu.
,,Ahoj zlato. No to je vůůůně."
Peggy byla šťastná a její rodina také. Než byste stačili oka zamhouřit, byla večeře pryč.

Už stačí jen posypat zvrchu a můžeme dát mazanec péct.
,,Až bude hotový provoní celý dům."
Maminka mi dala tuhle skvělou radu, abych mazanec nepřipekla.
,,Uvidíš, jak najednou ve světnici začnou tatínek s bráškou čmuchat."
,, Hihii, jako hladoví psi."
,,Tak to radši dávej pozor, aby tě nesežrali."
Ach, já mám tak ráda Velikonoce.
,,Mamiii, podívej, co jsem nakreslil. To je malé kuřátko!"
Bráška se přiřítil do kuchyně tak rychle, že vrazil do stoličky, upadl a zvrhl moji sklenici s mlékem.
,,No tys teda chytil zajíce. Není ti nic?"
,,Nee, ale polil jsem si kuřátko. Teď to není kuřátko, ale mazanice."

Chce to trpělivost, zručnost, skoro nedýchat. Není to žádná legrace. Opatrně dávat kartu ke kartě. Udělám základ z pěti střížek, na ně dám tři, potom dvě, jednu a bude hotovo. Když jsem byla malá, stavéla jsem pořád domečky z karet, zkoušela vymýšlet nejrůznější architektonické typy a nejzajímavější přístavby.
Teď jsem trochu větší, ale stavím pořád, jde to sice pomaleji, když karty spadnou víc to bolí, je to životní zkouška. Buď vstanu a budu stavět znova od základů a nebo to tam nechám jen tak ležet a budu se v tom plácat. Je to má volba.
Nebo máte někdo plán B?

Za sedmero horami a za sedmero řekami v královstí. Své pěstitelské tipy nám prozradí sama její královská Výsost.
,,Nejdříve bychom chtěli vyjádřit naši lítost se zmizením Vaší svěřenkyně Sněhurky. Snad se brzy nalezne."
,,ÓÓ, děkuji".
,,A nyní se zeptám, co především pěstujete zde v království?"
,,Máme tu spoustu vzácným druhů květin, dovezených především v Afriky. A také jabloňové sady."
,,Slyšela jsem, že královská jablíčka chutnají přímo pověstně. Máte speciální způsob pěstování?"
,,Ano, máme. Chtěla by jste ochutnat?"
,,Ne, děkuji. A můžete Výsosti prozradit, co přesně spočívá v tom tajném pěstování jablek?"
,,Je mi líto, to je tajemstí. Třeba někdy ochutnáte,"

,,Tákže, povíme si všechny nápady. Řekněte opravdu všechno, co vás napadne. To je smysl brainstormingu, ať řeknete cokoli, někoho to může inspirovat. Budeme mít asi tak hodinu, abychom to probrali. Tohle je má asistentka Nina a zapíše všechny vaše nápady. Jdeme na to. První nápad?"
,,Mě napadlo nechat udělat na tu prázdnou stěnu nějakou mozaiku s motivem květin."
,,Mozaika je příliž klišé. Další?"
,,A co nechat ze sádry udělat 3D obraz našeho závodního areálu?"
,,To není inspirativní, něco jiného."
,,Tak strom, na kterém rostou bankovky!"
,,Moc jednoduché, další nápad? Už nikdo? Tak to jsem nečekala, že skončíme po deseti minutách."

Seděla jsem na kameni u řeky a pozorovala bratra s jeho kamarády, jakou mají radost z jejich úlovku
,,Stoupněte si támhle k tomu stromu, vyfotíme se. Anno, vyfotíš nás?"
Byla to hrůza, sumec měl prořízlou pusu od háčku. Přišlo mi, že je tak napůl mrtvý.
,,Řekněte sýr."
,,Sýýýýr."
,,Teda to je největší úlovek sezóny."
,,144 centimetrů a 22 kilogramů."
,,Paráda!"
Kluci si začli gratulovat a plácali se po ramenou. Nejsem žádná přehnaná ochránkyně zvířat, sama jím maso. Ale koukat se na tu rybu, jak z donucení pózuje na fotce, polomrtvá, s prořízlým rtem od háčku. Zkrátka mi nějak nebylo radostně.

Cítím se hrozně, jako bych právě umírala a nemohla s tím nic dělat. Absolutní bezmoc. Vlastně se mi s tím asi nechce ani nic dělat. Prostě počkám až to skončí. Všechno vidím jako za závojem, zvuky jsou rozostřené, dotek cítím jako ránu, potřebu žízně jako vyprahlost, k tomu všemu jarní alergie. Přehnaná citlivost na podněty. Mohu s tím vůbec něco dělat? Kdybych byla živá, nejspíš bych přemýšlela, co všechno musím stihnout a udělat. Kolik mám práce, jak zužitkovat moji energii, aby den měl smysl. Ale takhle? Je mi to fuk. Vlastně je to trochu k zamyšlení. Jak je mi líp?

,,Za kolik je ten kolík."
,,A vy byste ho chtěl tak za kolik?"
,,Za kolik kolík může být, tak za padesát korun ho vezmu."
,,Za padesát kolík?"
,,Za padesát."
,,A kolik?"
,,Kolíků stejně, jako kolik mám sazenic."
,,Kolik máte sazenic?"
,,Mám jich tak kolem sta."
,,To bude tedy sto kolíků"
,,Když kolíků bude sto, dal byste mi na to přepravku? Za kolik bude ta přepravka na kolíky?"
,,Za kolik no.."
,,Za to, že jste jich koupil tolik, dám Vám přepravku a k tomu zdarma jeden kolík."
,,To je milé, a vejde se jich tam tolik?"
,,Tam se jich vejde tóóólik."

Zvýraznit oči řasenkou, namalovat oční linky, teď přijde podkladová báze pod make- up, nedokonalosti zamažu korektorem, nakonec make- up. Rty potřu jelením lojem, okraje zvýrazním červenou tužkou na rty, nakonec přijde rtěnka ve stejné barvě jako tužka. Zbývá použít pudr na obličej a dát trochu tvářenky bronzové barvy. Mám ještě patnáct minut, takže všechno stíhám podle plánu, jupidupiduu.
,,Ahoj zlato, promiň, že jdu pozdě, byly všude zácpy."
,,Ahoj, za patnáct minut musíme ale vycházet."
,,V pohodě, dám si sprchu a můžeme jít"
Za deset minut...
,,Lásko, tak já jsem připravený."
,,Ještě chvilku."
Za dvacet minut...
,,Už Jdeme?"
,,Ano, jen si vezmu kabelku."

Museli jsme sedět klidně a nehybně, kolem nás poletovala pírka a my čekali až se dokomíhají v klidu na zem. Trvalo to pár minut, ale i přes to jsme museli zůstat nerušeně sedět. Kolem nás se míchaly dva proudy vzduchu. Teplý a studený. Teplý byl cítit po vanilce a studený po heřmánku. Takže při jednom nádechu jsem nasála zvláštní směsici vůní.
Hleděla jsem mu do těch jeho jasně modrých očí a věděla, že tak je to nejlepší. Být v klidu a nepodléhat emocím, zvláště těm unáhleným. Chytli jsme si vzájemně ruce a položili na kolena.
,,My dva jsme prostě tým"

,,Táákže než vyletíme ujasníme si pár pravidel, jak máte použít vaše obleky."
,,Červené tlačítko na pravé straně zmáčkněte pouze v nouzi, vypne oblek a vystřelí vás i s padákem do vzduchu."
,,Na co je tohle?"
,,Uuuuh, na to pozor, vystřelí to mini miny, které máte umístěné v dolní části obleku."
,,Takže až odpočítám, tak všichni naráz odstartujeme. Startuje se červeným tlačítkem na levé strané."
,,Tři!"
,,Dva!"
,,Jedna!"
,,Start!"
Uuuuuughguuuuhghh
,,Zatraceně"
,,Červené tlačítko na levo, druhé na pravo. Kdo se v tom má sakra vyznat."
Heej Marvine, to se tak bojíš výšek, že si padák vystřeluješ i na souši?"

,,Dobře, tak si to zrekapitulujeme. Ráno jste z domova šla koupit dárek pro vaši nereř Annu, ničeho zvláštního jste si nevšimla. Přijela jste na oslavu, tady se zdržela do zhruba sedmi hodin večer. Potom jste jela domů. Žena, kterou pohřešujeme musela zmizet pár hodin po tom, co Vám prodala ty naušnice pro Annu. Opravdu jste si nečeho nebo někoho podezřelého nevšimla?"
,,Ne."
,,Dobrá, zkontrolujeme ještě kamery z pondělí a uvidíme, jestli tam něco bude."
,,Proč z pondělí?"
,,No, paní zmizela chvíli po vašem nákupu."
,,Ale, já jsem byla nakoupit dárek pro Annu včera."
,,Proč jste to neřekla?"
,Neptal jste se."

Na ruce mi stříkala krev, ach, jaký to byl pocit. Tahle holčička už se příštích narozenin nedožije. Kolik jí tak mohlo být let? Možná čtyři, pět. Má prořízlou krkavici, byla okamžitě mrtvá, škoda. ,,Hej, odtáhni ještě tamty, rychle, zachvíli přijde nemilá návštěva, už jsme viděli pár průzkumných dronů!" Bože to je horko, písek a smrad prostě nejdou dohromady, ale alespoň se po něm dobře táhnou oběti. Tahle další mrtvolka je chlapec, věk tak osmnáct. Kulka v břiše. ,,Polož toho kluka, ty islámská svině!" A sakra, našli mě. Ať jí dron prostřelí hlavu" Néé, prosím, já jsem doktorka, tady je licence."