Moje články

Fandom: Pan Kaplan má třídu rád
Profesor Parkhill vešel do třídy.
„Dobrý den, minule jsme si vyprávěli o svátku pesach. Dnešním tématem budou Velikonoce a Ježíšův příběh. Slečna Caravellová?“
Jmenovaná sebrala odvahu: „Ježíš seděl s účetníky …“
„Von músél dávat dáňové přiznání?“ zajímal se pan Kaplan.
„Chúdák,“ solidárně pronesl pan Bloom.
„Von neplátil, ták křišováli.“ V očích pana Pinského se zračilo pochopení.
Profesor se rozhlédl po třídě - takovou solidaritu s Ježíšem ani nečekal, přesto však musel zasáhnout. „Nebyli to „účetní“, ale …. ví to někdo?“
„Vědim!“ hulákal nadšeně pan Blattberg. „Četníci.“
Slečně Golbergové zaskočila karamela.
Profesor Parkhill dostával dobře známý pocit, že se mu hodina vymyká z rukou.

fandom: Sandman/ řecká mytologie
(částečně spoiler na poslední díly)
Thessálie se ještě naposledy ohlédla. Nad hradem hustě pršelo. Už dávno se zařekla, že vždy musí muže sama opustit, než dojde na dřeň, a to nyní také dodržela. Podobnou věc jako kdysi s tím argonautem už zažít nechtěla.
Kam teď? Do Hádu nemohla – nesnesla by pohled na nevinné tváře svých chlapečků a na svého bratra. Oddalovala proto tuto chvíli, co mohla, a protože dobře vycházela s Hekaté, tak se jí to zatím dařilo. Teď jí bude uzavřena i říše snů. No co, jako čarodějnice si spánek beze snů přivolat dokáže.
Tedy znovu do světa. Přišel čas dát si nové jméno.

Nejprve skoro devět měsíců zvracíš.
Pak asi rok nespíš.
Pak za Tím pořád musíš běhat, aby se To neutopilo, nenapojilo na elektrický proud, nespadlo z okna, nebylo zakousnuto nějakým psem, atd., atd., atd. (Většinou To projevuje silnou tendenci objevit ještě možnost, která se v tvém seznamu ohrožení nevyskytuje, a pokusit se ji vyzkoušet).
Pak je To pořád nemocné a musíš s Tím být celou zimu zavřená doma.
Přátelé jezdí na výlety, mají čas na práci či na psaní dizertace, a ty jim tiše závidíš.
Ale když se To přijde přitulit, hned víš, že tato cena za štěstí je docela nízká.

Jako pro (skoro) všechny, Smrt si nakonec přišla i pro chalífu.
„Kam půjdeme?“
„Uvidíš.“
Ocitli se na střeše nějakého domu. Kolem mnoho věží.
„Ale … to je to město, které měl ten cizinec v láhvi, tehdy, jak jsem se opil a našli mne na tržišti …“
„Myslím, že tohle město znáš, a že je tady, je taky trochu tvoje zásluha. Snad ti nebude proti mysli občas dělat společnost mému bratrovi. Nějak se z něj stává zaprděný introvert …Musím jít. Máš nárok na poslední otázku - smrtelníci si to žádají - jako třeba: „Jak to doopravdy je?“ nebo tak ….“
„Je tady někde pořád můj harém?“

(skřítka Ivana přebírám z drabble od Rebelky, nemohla jsem odolat :)
Měli volno, tak si četli ve Snapeově staré učebnici, kterou jim přinesl nový skřítek Ivan.
Ron se jako na obrtlíku otočil ke svým kolegům: „Nápoj lásky! Tady!“
Harry mu nahlédl přes rameno. Recept, psaný pavoučím písmem, začínal slovy:
„Vezměte své staré roztrhané nevyprané ponožky a jeden žalud ve tvaru krychle …“
„Počkej! Musíme si to vyjasnit! Snapeovi veškerou úctu, ale myslím, že v tomhle oboru nebyl zrovna nejlepší …“
Neville pohlédl k jezeru, kde s košíkem sbírala kopřivy Hermiona. Na chvilku se upřeně zadívala směrem k Ronovi, začervenala se a býlí se jí sypalo na zem.
„Myslím, kamaráde, že to nebudeš potřebovat.“

Fifinka se nemohla vynadivit – když odpoledne pojala záměr uklidit celý domeček, zatímco kluci jeli hrát fotbal, netušila, že najde tolik věcí: tři plechovky párků za skříní, krabici se šunkou pod Pinďovou postelí, kus salámu zavěšený dovedně na lustru, kilo uzeného ve sklepě pod uhlím a kbelíček sádla, maskovaný v koupelně za pleťový krém.
Začala tušit, odkud vítr vane.
Už předtím se jí zdálo, že Bobík s tou antikanibalskou dietou (kterou mu v dopisech doporučovaly děti, mírně vyděšené z příběhů, v nichž se o sto šest cpal buřty nebo mlsně zahlížel do výkladu řeznictví na vepřovou hlavu) souhlasil nějak podezřele snadno.

"Vážená slečno Bennetová, udusila jste ve mně plamen mocného citu …. atd., atd. atd. …. To, co teď udělám, Vám nedávám za vinu – ne vy, to hořké mandle vedly moji ruku … Z celého srdce Vám odpouštím. Vám oddaný, William Collins"
Elisabeth se vyděsila. Pan Collins jí připadal příliš namyšlený, aby si byl schopen něco udělat, ale člověk neví ….
Vyběhla po schodech a vrazila do jeho pokoje.
Ucítila vůni hořkých mandlí.
Pan Collins spočíval bezmocně na lůžku.
Elizabeth si všimla prázdné lahve od mandlového likéru a rozepsaného dopisu na stole. Začínal
"Vřele milovaná slečno Lucasová ..."
.
Ozvalo se mohutné zachrápání.
Elizabeth dostala záchvat smíchu.

(závěrem jsem se nechala inspirovat včerejším drabbletem od Keneu, díky)
„Maminko,“ frfňal malý Ježíšek, „Zase ryba. Tfuj. Já bych chtěl taky nektar a ambrózii jako Athénka od sousedů.“
„Nekecej a jez, co je,“ odpověděla Marie. „Mohl bys dopadnout ještě hůř.“
„Jak to?“ podivil se Ježíšek.
„Podívej se třeba na svého tatínka. Ten nepapá vůbec nic.“
„Protože nemá pusu. Ale v chrámu mu dávaj pečený ovečky,“ oponoval Ježíšek.
„No jo, ale s tím určitě bude konec, až se do toho vloží theologové nebo Římané,“ na to maminka.
„Až budu velký, založím vlastní náboženství,“ mrmlal pak usínající Ježíšek z postýlky. “Všichni věřící budou jíst povinně dorty. A začnu proměnou vody v limonádu.“

Uršula se už moc těšila. Dnes měla oslavu úmrtí a Hermiona jí slíbila poslat jako dárek jednu mudlovskou věc, kterou si moc přála.
Jeden z Uršuliných mindráků spočíval totiž v tom, že byla vždycky trochu oplácaná. Dříve jí to tolik nevadilo, ale nedávno, když mezi bradavické duchy přibyl mladý Cedric Diggory, se s tím Uršula rozhodla něco udělat. Už celý měsíc proto pravidelně cvičila, vyhýbala se tučným jídlům a procházela jen ta nízkokalorická. Konečně byla sova s vytouženým balíčkem tu. Uršula z něj vytáhla osobní váhu. Alespoň bude mít srovnání.
Stoupla si na ní.
Nula.
Duchové to mají někdy těžké.

Mirek se obezřetně rozhlédl zpoza rohu. Dobrá, teď může, je pozdě, nikdo ho už neuvidí.
Ano, porušil kvůli tomu všechny své dobré zásady – lhal kamarádům, že večer musí psát úkoly; kradl z tátovy peněženky, aby na to vůbec měl … Ale bylo to v zájmu vyššího dobra.
Mirek se rozběhl a vpadl do zdobených dveří.
Na zdi vedle byl nápis: „Dnes hrajeme: Lesk a bída kurtizán.“
Mirek se spokojeně uvelebil v křesle a rozhlédl se po zšeřeném kině: zatím tu ještě nebyli, ale co kdyby …
Pokud se přijdou hoši podívat na nemravný film, bude to on, Mirek Dušín, kdo je odhalí.

„Pane Weasley,“ pronesl ledově Snape, když nahlédl do Ronova kotlíku, „nepamatuji se, že bych vám dnes zadal výrobu asfaltu. Máte školní trest. Dnes v osm. Potřebuji vykuchat nějaké pavouky.“
„Ten mizera!“ rozčiloval se později Ron ve společenské místnosti. „To bude moje smrt na pitevním stole!“ zakvílel nešťastně a udeřil hlavou o stůl. „Neboj, něco vymyslíme,“ utěšoval ho Harry. Ale večer se pomalu blížil a nic je nenapadlo. Smutně se Ron vypravil na cestu na popravu. Když vycházel, narazil do udýchané Hermiony. Držela v ruce lahvičku pochybného obsahu a usmála se na něj. „Mohl bys mi dát prosím jeden svůj vlas?“

Fandom: mystika merkava (potažmo bible)
„Co to dělá?“ otázal se Michael a nervózně přešlápl.
„Opravuje“ odpověděl mu Eleléth.
„Opravuje? On?“ Vmísil se do rozhovoru Gabriel a polekaně se ohlédl. „Že by mohl stvořit něco nedokonalého?“
„Ne že by přímo opravoval,“ připustil Eleléth, „jenom rozebírá a vylepšuje. Už se v tom šťourá skoro týden. Kola od včerejška odšrouboval a zase našrouboval už celkem šestkrát. Trůnové si mi stěžovali, že je z toho bolí křidýlka.“
Michael pohlédl na vedlejší nebe, kde se z oblaku chvílemi vynořovala ruka Boží třímající hasák a odkud se ozývalo mumlání: „Tak, je to dobré. To bude Ezechiel valit oči na pořádnou káru.“