Před odchodem

„Liso, už pojď! Přijdeme pozdě!“ volá Ianto netrpělivě z předsíně.
„Když já nemůžu...“ odpovídá Lisa z koupelny. „Běž sám nebo s někým jiným.“
„Vždyť ses do toho divadla tak těšila. Je to přece od Oscara.“ přemlouvá ji.
„Promiň, já myslela, že to půjde zamaskovat.“
Ianto sleduje v zrcadle její odraz a hodnotí, jak se snaží zapatlat make-upem a pudrem jizvy po stezích hyzdících Anniino čelo a vůbec se jí to nedaří. Vlastně to možná vypadá ještě hůř.
Nakonec rezignovaně přiznává: „Bude lepší, když zůstaneš doma. Zavolám Jackovi a důrazně ho poprosím, aby si protentokrát nebral džíny a tu hnusnou košili.“