Dobrodružství Erasta Fandorina

Anisij Ťulpanov je velmi nešťastný člověk. Obličej poďobaný, uši mu odstávají, nacpeš je pod čepici, ale ony, potvory svéhlavé, vylezou a trčí. K tomu to jméno – Anisij - jako závan oleje na svěcení a popského pláště, následuje květinové příjmení Ťulpanov, jako rána na solar. A práce? Darmo mluvit! Pro pár rublíků si může nohy uběhat, zatímco jiní se vozí v kočárech a v teplých kancelářích bádají o záhadách všehomíra. Vyšší záměr by odhalili i v bílé holubičce, co v třeskuté zimě sedí na ikoně Bohorodičky. Anisij není na hluboké myšlení zařízen. Ten ptáček je prostě naděje, že dnes bude dobrý den.

Frol Grigorjevič, komorník knížete Dolgorukého (a Šedá eminence Moskvy), jde navštívit úředníka pro zvláštní úkoly. Od smrti svého pomocníka se trápí, kníže nad ním starostí čelo chmuří, je načase do duše mu promluvit. Škvírou ve vratech do dvora nahlíží: Fandorin a jeho japonský sluha, oba svlečeni do půl těla, běhají bosí ve sněhu a kolem sebe kopají. Frol Grigorjevič zalomí rukama nad barbarskými způsoby úředníka moskevského gubernátu, rychle pokřižuje a usoudí, že je Fandorin práce víc než schopen. Nu, a o tom kopání se knížeti vyprávět nebude, darmo by to Jasnost rozrušilo a Frol by mu zase musel dávat kapičky.