Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Vítejte mě zde! Jsem ostřílený český vrápenec.
Lidštinu jsem dal do ostrých závorek.
Letíte na lov, za dveřmi flákáte echolokaci a najednou lup, jste v netopýrařské síti a šup s vámi do boxu.
Přibyla ke mně mladá vrápenka.
"Už to znám. Chvíli budou dělat humbuk a pak nás pustí," řekl jsem jí.
"To je hezká představa," fňukla. "Sežerou nás!"
Dorazila lidská mláďata a začala na nás agresivně vejrat.
<"Jsou to kluk a holka,"> řekla naše držitelka.
<"Jé, jak poznám chlapečka?">
Ani omylem! Otočil jsem se bříškem k perlince.
"Copak, tenhle humbuk se ti nelíbí?" rýpla si vrápenka.
Lidské mládě fňukalo, že chce vidět, jaký jsem chlapeček.
Něco jsem zavrčel a vypadl, jakmile mi otevřeli dvířka.
Holka zaváhala, ale za chvíli se připojila.
Chiméra jako klamná představa doufám stačí :) a doufám, že zadeček už se dostavit nemusel, když je tam předeček
Odchyty se obvykle dělají za účelem monitoringu, ale proč to nespojit s popularizací :)
Biologové říkají, že chiméra je jedinec skládající se z částí, z nichž každá má jinou genetickou informaci.
A co na to fyzik s dlouhým lukem?
fyzika
"Fyzikové mají místo chiméry kompozit. Materiál složený z více různých materiálů tak, aby výsledek předčil vlastnosti jednotlivých složek.
Víte, mě zajímá nejen fyzika lukostřelby, ale i ochrany proti ní. Co myslíte, dokáže sportovní šíp prorazit brnění?"
Fyzik odstoupí, namíří, tětiva zadrnčí. Špice šípu projde hluboko skrz plech.
"A dřevo?"
Dřevěná deska se po zásahu rozštípne, šíp zůstane lehce zabodnut v podkladu. Fyzik se ni pátravě zahledí.
"Dřevo je kompozit sám o sobě. Vidíte? V jednom směru má viditelně vyšší houževnatost než v druhém."
Položí luk a vítězoslavně prohlásí: "Takže, když chcete zvýšit pravděpodobnost, že štít vydrží, zkombinujete kov a dřevo."
No, takhle to vypadá, když si vzpomenete na nezapomenutelnou demonstraci na popularizační přednášce - přesněji, ten luk je sportovní, ale praotcem luků sportovních byl luk dlouhý. Akce nastává cca v šesté minutě v obráceném pořadí: https://www.youtube.com/watch?v=yml6qbqCYDg.
Dřevo je sám o sobě kompozitní materiál - má v různých směrech různou houževnatost, odolnost proti dynamickému působení silou. Zajímavé povídaní je tady: https://www.doitpoms.ac.uk/tlplib/wood/engr_mater.php
Při zimování se hnedle pozná, kdo je letošní zelenáč a kdo ostřílený zimovač.
Jako první je třeba na zimoviště trefit. Někteří z nás se ujišťují i v létě, zda jeskyně náhodou někam nezmizela. Jiné tam vodí mláďata a ukazují jim, kam přiletět. V letních koloniích se totiž zimovat nedá, potřebujeme stabilní teplotu.
Taky je třeba se řádně vykrmit na zimu, dokud ještě je nabídka hmyzu.
Julián a já poznáme měsíc předem, kdy bude mrznout. Začneme zahibernovávat.
V zimě pak pravidelně chodí kontrola a dosypává nám do misky v boxu jídlo. To je čas se rozehřát a dát si noční svačinku.
Vezměte člověka a seberte mu vzduch, vodu nebo jídlo. Nebude trvat dlouho a bude po něm.
Vezměte rostlinu a polijte ji něčím celkem neškodným jako je horká voda. Rozhodně jí to neudělá dobře.
Klesejte ve vývojovém řetězci níž a zjistíte, že každý organismus má svoji zaručenou zhoubu.
Já ne. Já jsem želvuška. Snesu teplotní extrémy, nedostatek, jed i vakuum. Když se mi nezamlouvá okolní prostředí, tak si jednoduše hodím malou anabiózu a počkám si. Den, rok, klidně století. A když se odpočinutá do růžova probudím, začnu zase pořádně žít.
Ve schopnosti přežít jste v porovnání se mnou všichni strašní zelenáči.
Požádala jsem o pomoc pány z vědeckého nebe. Po vysvětlení, co je to science fiction, se rozpoutal velmi intenzivní brainstorming.
fyzika
více fyziky, než je zdrávo
"O vědě diskutovat nemusíme," uvažoval Chrličan, "ale fikce? Včera fikce, dneska realita. Tvrdili, že nelze překonat rychlost zvuku, a přitom měli řešení v hlavni. Já vyfotil letící střelu, víte?"
"Víme, kmotře," pronesl Spavec. "Já spočítal neutrino a za čtvrt století ho opravdu ulovili."
"Také dílo Boží," kývl Kněz. "Existuje nekonečně mnoho světů, nekonečně mnoho sluncí a kolem nich krouží planety, další obydlené světy..."
"Exoplanet známe sedm tisíc, obyvatelných tak dvacet," pronesl Spisovatel. "Ha! Kontakt s mimozemšťany nemáme! Vlastně ani vesmírný výtah, který jsem předpověděl."
"Problémy s výtahem jsou jen technické," zívl Spavec. "Pojďme se podívat, jestli už je kolegové odstranili."
Psát ve Vědě o sci-fi je docela výzva. Něco si vymyslíte a zjistíte, že už ten nápad někdo realizoval. Takže jsem povolala několik vizionářů (v nejlepším slova smyslu) - poznali jste je?
Chrličan: Ernst Mach, kmotr Spavce, muž, který spočítal, jak se chovají tělesa při nadzvukových rychlostech (Machův kužel), a také vyfotil letící kulku - ta letí rychleji než zvuk, takže kolem ní ten kužel vzniká, což onen snímek prokázal.
Spavec: Wolfgang Pauli, noční tvor a teoretický fyzik, znalec speciální teorie relativity, autor představy, že existují neutrina, částice vzniklé při rozpadu neutronu na proton a elektron - byly detekovány o čtvrt století později.
Kněz: Giordano Bruno, díky své kosmologii má ve vědeckém nebi místo jisté.
Spisovatel: Arthur Ch. Clarke, fyzik a spisovatel, autor ideí kosmického výtahu a knih o setkáních s mimozemskými civilizacemi.
"S vámi restaurátory je radost pracovat," libovala si mikroskopička, zatímco mikroskop čerpal komoru, "pokaždé se dozvím něco nového. Copak mě naučíte dneska?"
"Zeleně," odpověděla restaurátorka. "Podle ultrafialové fotografie jsou na tomhle obrazu vidět zatmelené praskliny. Už ho někdo opravoval, potřebuji vědět, čím."
Na obrazovce počítače se začaly objevovat spektrální čáry a mikroskopička kontrolovala jejich automatickou identifikaci. "Železo, kyslík, hořčík, draslík, křemík, možná i vodík..."
"Samozřejmě, země zelená. Česká nebo veronská?"
"Poetické názvy."
"Proč? Aha. Takže: je tam hliník?"
"Ne."
"Jasně, česká, glaukonit."
"Tady je ještě... moment... chróm."
"Určitě?"
"Ano. Jsem si jistá. Co to znamená?"
"Použil k opravě chromoxid. Amatér."
Názvosloví zelených barev je samá poezie: země zelená česká je jemně mletý glaukonit, země zelená veronská jemně mletý seladonit, tyto pigmenty jsou rozetřené s olejem, nejlépe lněným. Další zelený pigment je třeba malachit (mletý minerál obsahující měď) anebo je známá svinibrodská zeleň (stačí říct arsen a je jasné, jaký je to podárek). K zeleným pigmentům patří i chromové, jsou to oxidy a mají poetické přívlastky: tupý a ohnivý.
Cti dbalý restaurátor použije k opravě pokud možno totožný pigment.
Mikroskopička řekla "možná i vodík", protože tento prvek je nesmírně těžké detekovat. Nejběžnější technika prvkové analýzy, EDX (energiově disperzní spektrometrie) vodík nevidí.
Tak se snažím dneska nastudovat, čím je zajímavý chlorofyl, kromě toho, že se dá detekovat pomocí purpurové (červené plus modré) fluorescence. Den Země je už zítra...
fyzika, a co hůř, biochemie
Zeptal se jelen jeleně,
proč vidí listí zeleně.
Jelen mu hbitě odpoví,
křoví ti možná napoví,
podívej se mu na listí,
to ti odpověď zajistí.
Abys to lépe pochopil,
v tom listí ukryt chlorofyl.
Jak testy vědců prokáží,
málo zeleně odráží,
pohltí modrou, červenou,
a ignoruje zelenou.
Totiž pro toho ničemu
zelená není k ničemu,
fotosyntézou když žije,
třeba mu více energie,
než mají fotony zelené,
vezme proto dva červené
anebo jeden modrý, pro
syntézu je dobrý.
Nezvedej oči, nádivo,
chlorofyl, to je barvivo,
abychom měli pointu,
přidává se do absintu...
Nežli všechno jelen dopoví,
ten druhý mizí do... křoví.
Vzhledem k pokročilému dubnu a pozdní večerní hodině vzdávám snahu pochopit, jak přesně funguje fotosyntéza. Fakt je, že zelené rostliny ignorují z bílého světla právě zelenou oblast a když na ně posvítíte UV zářením anebo modrým světlem hodně blízkým UV, získáte zpátky purpurový odraz. Nejlépe je vidět fluorescence chlorofylu, pokud ho extrahujete, tj. zelené listy rozdrtíte a přilijete ethanol. Vznikne tmavozelený výluh, ve kterém dochází právě k purpurové či červené fluorescenci, podle zdroje dopadajícího záření. (Některé prameny doporučují přimíchat i benzín, abyste oddělili i jiná listová barviva, anebo je možné udělat chromatogram - do roztoku namočit proužek filtračního papíru, na něm se objeví barevné pásky oddělených barviv.)
Chlorofyl je jedno z "éček", E 140, barví se s ním například těstoviny. Jeho podíl na barvě "zelené víly", absintu, je zase jiná historie.
Moje člověk si usmyslela, že z netopýrů velkých udělá netopýry výstavní.
Netopýr velký je druhem tajnosnubným, plachým a introvertním. Podle zlých jazyků jsme jen jednoduše náladoví. (Tsk.)
Nejdříve jsem pouze dělal křoví, zatímco Mariella se na každé akci nechala pořádně nakrmit. Ne že bych nedostal najíst. Vždy jsme před akcí přiměřeně nakrmení, abychom měli lepší náladu.
Jednoho dne jsem začal vykukovat, jen tak, z nudy.
Nakonec, uprostřed další akce, mi došla trpělivost.
Já chci taky jídlo!
Vyběhl jsem z úkrytu, podběhl obloukem Mariellu a ukradl jí červa z pinzety.
Muhehe!
Lidé mi začali dávat další. Prý je to moc roztomilé.
Bylo to roztomilé.
Protože netopýři velcí loví na zemi, je pro ně lov červů z misky nebo pinzety přirozenější než pro druhy, které kočist obvykle bací křídlem, naberou do ocasní blány jako do košíku a pak zbaští.
Nespoutány ani dosti velikou gravitací, vydávají se na cestu. Protony, neutrony, atomy hélia zbavené své elektronové slupky. Letí rychlostí tisíckrát větší než zvuk. Pokud zamíří na správné místo, zachytnou se v magnetickém poli a udělají tam trochu nepořádek. To má za následek, že místní částice, elektrony a protony, klesají níž, setkávají se s místními atomy a kradou jim jejich částice. Ty pak z toho vyzařují světlo o různých vlnových délkách.
Zelené, namodralé, fialové a červené závoje, proudící po obloze, zakrývající hvězdy a šepotající ve větru.
Možná odraz štítů valkýr, vracejících se do Valhally.
Možná víly, tančící mezi oblaky a hvězdami.
Září z kopule planetária jako podivná lucerna, která má nalákat poutníky, aby zvedli oči k nebi. Vypadá obrovská, ale tenoučká čárka měřítka odpovídá šířce zvířecího chloupku.
Na pódium dopadá svazek světla, ozařuje přednášejícího. Ten se usměje do publika a začne vyprávět. Jeho ruce zvedají drobounké zkumavky s nalezenými mikročásticemi, na kopuli se objevují jejich zvětšené snímky.
Pohybem ruky, podobným pokynu dirigenta, nechá ztlumit osvětlení. V nastálé tmě posluchači vydechnou úžasem. Nad nimi se objeví hvězdná obloha. Prolétají Kuiperovým pásem, ženou se vesmírem na ocase komety, sledují lijavec bolidů.
S nimi přilétají jejich drobní a nenápadní, ale neméně krásní příbuzní.
Mikrometeority.
V rámci letošních Dnů elektronové mikroskopie zazněla i přednáška Vzkaz z dílny nebo posel z vesmíru? Pátráme po mikrometeoritech. Úžasné vyprávění s krásnými mikrosnímky a projekcí hvězdné oblohy mi vyrazilo dech.
Mikrometeority jsou malé zázraky - částice, které přežily průlet zemskou atmosférou, o rozměrech zlomku milimetru, jsou nejlépe pozorovatelné pod mikroskopy, ať už optickými, nebo elektronovými. Ale ne každá malá částice, kterou člověk najde, je mikrometeorit. Ta na úvodním obrázku je kulička ferocéru vzniklá při škrtání zapalovačem.
O jednom skutečném mikrometeoritu nalezeném u nás píše tento článek: https://www.ceske-novinky.cz/2023/10/29/na-aukru-probiha-aukce-historic…
