Kdo přežije?

Vezměte člověka a seberte mu vzduch, vodu nebo jídlo. Nebude trvat dlouho a bude po něm.
Vezměte rostlinu a polijte ji něčím celkem neškodným jako je horká voda. Rozhodně jí to neudělá dobře.
Klesejte ve vývojovém řetězci níž a zjistíte, že každý organismus má svoji zaručenou zhoubu.
Já ne. Já jsem želvuška. Snesu teplotní extrémy, nedostatek, jed i vakuum. Když se mi nezamlouvá okolní prostředí, tak si jednoduše hodím malou anabiózu a počkám si. Den, rok, klidně století. A když se odpočinutá do růžova probudím, začnu zase pořádně žít.
Ve schopnosti přežít jste v porovnání se mnou všichni strašní zelenáči.