DMD č. 04. pro 4. 4. 2025. Téma: Hlava v oblacích

Z mraků obepínajících vrcholek All-Impu se vynořila hlava a shlížela na svět.
„Perzefónko,“ zakvílela po chvíli, „kde seš?“
Člověčenstvo nic zlého netuše kolotalo a ševelilo dál, ale po Persefóně se slehla zem.
„Říkám ti, že je s Hádem,“ ozval se zpoza oblačnosti Héřin hlas. „Dneska v podsvětí hraje Bestia bez Dia, to si nemůžou nechat ujít.“
„Jestli bude s Hádem, všichni pojdou hladem,“ zašeptala Démétér pro sebe. A pro nějaké ty nadpřirozené síly, protože za okamžik zahřmělo.
„Ženský zatracený, která z vás zlikvidovala všechnu ambrózii a nektar?“
Ono postačí nechat o hladu toho největšího požitkáře. Do večera je Perzefónka doma.

Před nějakými těmi šesti tisíci lety Crowley doslova chodil s hlavou v oblacích, než se jednoho... dne? Jak se tomu říká, když je to před začátkem času? Jedné nevýslovné entity snesl, vlastními slovy, vycházkovým tempem dolů.* Od té doby stál nohama pevně na zemi. Mnohdy i pod ní. Každopádně si dával zatraceně dobrý pozor, aby se nahoru už nikdy ani nepodíval. Prohlédl Nebe, ještě než zmodralo, ale stejně... stejně, kdykoli se nějakým nedopatřením podíval Azirafalovi do očí, měl pocit, jako by se mu hlava sama od sebe vznesla zase nad mraky.
Nejhorší na tom bylo, že měl ten pocit rád.

Kľačí v lavici. Ruky jemne zovreté ako k modlitbe. Odetá v niečom, čo pripomína nočnú košeľu. Rozpustené vlasy jej stekajú cez plecia ku kolenám, ku ktorým upiera zrak.
Cíti na sebe všetky pohľady:
Pohŕdajú ňou.
Obviňujú ju.
Súdia ju.
Preklínajú.
Netuší, čo spáchala. Naozaj niekedy stačí žiť iba svoj život?!
Zo všetkých strán počuje:
"Modli sa!"
"Pros o odpustenie!"
Ortieľ znie: "Zajtra."
Zostáva kľačať, kým ľudia odchádzajú. Pohľady ostávajú. Tie, čo sa vtisli nikdy neodídu.
Pomodlí sa Otčenáš. Jediná modlitba, ktorú pozná i spamäti.

Slučka jej už zdobí krk. Pozdvihne oči k oblohe. V oblakoch vidí svoju tvár.
Usmieva sa.

Lockwell měl sto chutí zabořit hlavu do dlaní.
„Jaké máme možnosti?“
Čas poskytnutý Andrageny se chýlil a oni neměli žádný plán na záchranu. Žádný funkční plán.
„Co kdyby… co kdybychom vyslali průzkumníka, aby našel planetu v jiném kvadrantu?“ navrhl asistent.
„Jakože bychom evakuovali celou Zemi? Vraťte se na zem a vymyslete něco normálního, co nezahrnuje stěhování národů,“ vyštěkl Lockwell.
Mladík se zastyděl. Možná se opravdu nechal unést fantazií.
„Jaký je stav naší flotily?“ zeptal se.
„Našeho čeho?“ zvedl obočí Lockwell. „Máte na mysli tu jednu předpotopní průzkumnickou loď? Ne, budeme muset zvolit poslední možnost. Toho vašeho průzkumníka pošleme na sever.“

Jé hele
hlava
vznáší se
v oblacích
ale nemá tělo!
nějaké tělo
by to chtělo...
asi postoupila
na novou úroveň bytí
ale je to bytí
bez těla
vůbec k žití?

Jak se to stalo
že hlava
v oblacích
se tu vznáší
a tělo
na dně Džbánu leží
venku něžně sněží
jestlipak
se uráčí
vyplavat nahoru
to tělo
ještě nezamrzla
voda
kdo tělu ruku podá

Pomocnou ruku
k ruce natáhne
vodní monstrum
neznámé
vyzdvihne
ho na hladinu
hola hola
hlava tělo volá
vzhůru do oblak
či ještě výš
když zabloudím
tak napovíš
hlava tělu
tělo hlavě
nebude to
zas tak
marné

Od Seifertovej prúdili davy. Ozýval sa aj smiech. Situácia nebude vážna. Z centre zneli výbuchy. V tme predstavujú petardy oživenie.
Napätie vo mne poľavilo. Zdvihol som oči. Svetelný smog sa stratil. Medzi oblakmi jasne presvitali hviezdy.
Hluk dole Olšanskou naznačoval, že sa technické vymoženosti vracajú. Mobil sa prihlási.
Oblohou plachtila robustná čierna šmuha, bol to let dračieho tela, presekávala vzduch a zmizla za domami. Úžas vystriedala explózia. Ohromná, ničiaca.
Vítkov či Florenc zachytil stroj. V mieste dopadu, v lietadle boli ľudia.
Začal padať sneh. Nebol to popol.
Moje telo sa vzoplo k hranici svojich možností v snahe dobehnúť bezpečne domov.

Poprvé letíš v devíti letech. Mraky vypadají jako noky v polévce a ty se zamiluješ na celý život. Zatímco manžel i nejlepší kamarádka ti při společných letech drtivě mačkají ruku, ty se usmíváš ven z okénka, u kterého nutně potřebuješ sedět i ve svých skoro sedmatřiceti letech.

Když letíš s maminkou a sestrou do Říma, město tě jako milovnici historie naprosto nadchne.
Zpáteční let je sen. Od Itálie až do Prahy nikde ani mráček. Maminka i sestra spí.
Ty máš nos nalepený na sklo, z očí ti tečou slzy a fascinovaně sleduješ Dolomity a Alpy zalité ranním sluncem.
Dechberoucí zážitek.

Rozhlédla jsem se po louce a uviděla nádherné květinové výšivky, zdobící sytě zelenou trávu. Její okraje lemovaly stromy, sklánějící se pod vahou pomalu rostoucího listí. Ve stínu pod nimi byla tráva stále mokrá od ranní rosy. Vydala jsem se proto ještě o pár kroků dál a ulehla na chladnou zem.
Cítila jsem, jak mě stébla jemně hladí a z azurového nebe na mě shlíží jarní slunce. Z korun stromů mi do uší zněl sladký zpěv ptáků. Zavřela jsem oči a ponořila se do vlastních myšlenek. Všechno se zdálo být tak krásně a tak jednoduché. Kéž bych tady mohla zůstat navždy.

Zahrát to správně. Vzdušněji. Dýcháme. Dýcháme a dýcháme. Vdechujeme vzduch. Rozumný, chladný a čistý. Vydechujeme, vydechujeme se. Jsme všude okolo, teplí, skuteční, bez naděje. Společně sami. Jsme si dechem, rozumným rozkladem. Rozevření a pustí. Dávající teplo. Zahrát to správně. Temněji. Zíráme na světlo, rozumné a čisté. Zíráme a zíráme. Vrháme stín. Pohlcujeme světlo. Do noci míří naše cesty. Cesty prázdných nebes. Plné naděje, chladné a čisté. Odejít a zůstat. Být mimo stín, být stínem. Dávat se obdarovaným. Přijímat světlo jako život tmy. Odtikávat v pospolitosti, odtikávat pospolitost. Zahrát to správně. Předávat si dech. Dýchat stín. Být si dost. Tolik hudby.

Při povalování a popíjení piva na zahradě došel muž k závěru, že se mu daleko lépe bude povalovat a popíjet nad zahradou. Zakoupil proto meteorologické balóny, hélium, vzduchovku a pivo a sestrojil vzduchokřeslo (loď nepoužil). Po chvíli si již vysokým hláskem prozpěvoval kus nad zemí. Než by se však fyzikové domluvili, zda nahoře nakonec dříve zmrzne, anebo se zadusí, vyletěl ve svém křesle podstatně výš, než plánoval. Visel ve vzduchu a okololetící piloti zděšeně hlásili, co vidí.
Vzduchoplavec se nakonec odhodlal balóny prostřelit. Snesl se přímo do náručí inspektorů letového provozu, kteří mu napařili pokutu. Každý špás prostě něco stojí.