DMD č. 29 pro 29. 4. 2024. Téma: Biootec

Naliju si z kastrolu hrnek horké čokolády. Ještě zbývá porce pro jednoho.
Je po všem. UBRM se rozpadá zevnitř. Fajermon je bezpečně pod zámkem.
„Jak jste mě našli?“
„Jeden zahraniční kolega našel tvého otce a vystopoval tě přes krevní pouto,“ odpoví Roman. „Začali jsem tě hledat, když Sabina vydolovala z našeho systému číslo, které anonymně udalo Konstantu. Solnická okamžitě poznala, že je Divišovo.“ Povzdech. „Už byla u soutoku. Našla jeho tělo.“
Blízký kamarád. Slepá skvrna. „Byli jste si s Fajermonem blízcí?“
„Kdysi. Podobný věk, podobné problémy s magií… Mě na UBRMu dokázali stabilizovat. Jeho ne. Postupně se vzdálil. Nám všem.“

Právník se díval na rozklepanou mladou ženu, jejíž pohled těkal ze strany na stranu.
"Gladys," oslovil jí a ona sebou cukla.
"Musíte ty papíry podepsat, jinak malá Norma znovu skončí v sirotčinci."
Gladys Bakerová se rozplakala a mumlala něco o tom, že holčičku nedá.
"A její otec? Myslím skutečný otec. Pan," zahleděl se do papírů "Morteson otcovství odmítá, prý vás poznal, už když jste byla těhotná. Nemůžeme k němu malou Normu umístit, i když má jeho příjmení. No tak, Gladys. Jeden podpis," tlačil na ni a ťukal perem do papíru.
Gladys se zhroutila. Na znásilnění ve střižně už myslet nechtěla.

Poprvé potkal Métis na břehu moře. Poradila mu, jak se zbavit otce a zachránit sourozence. Nejspíš už tehdy k ní něco cítil.

Po letech, jako vládce, ji znovu vyhledal. Odmítla ho a utekla. Snažil se ji najít, získat. Nakonec uspěl.

Byla to jeho první avantýra, ale brzy zjistil, za jakou strašlivou cenu: po dceři se narodí syn, a historie se bude opakovat.

Logické řešení: dcera bude jediná. Tak ukonejšil Métis sladkými řečmi a spolkl ji.

Uplynul potřebný čas, a jeho nejmilejší dcera se zrodila za pomoci Héfaistova kladiva.

Hlava ho bolela ještě měsíce potom.

Myslíte, že se z toho poučil?

“Jousef mi připadá strašně divný v poslední době,” řekla Jindřiška Evě. “Jak kdyby mi chtěl něco říct a nevěděl, jak do toho. Nevím, jestli už toho vztahu na dálku nemá dost. Včera říkal, že už asi pojede domů. Že děti a vnučka a tak.”
Eva se na matku zkoumavě podívala. “Ty mami, a není to naopak? Nechce ti náhodou říct něco úplně jiného? Třeba tě požádat o ruku? Možná se bojí, že ty nebudeš chtít. Nebo ještě nenašel vhodnou příležitost.”
Jindřiška padla do křesla a vytřeštila oči: “To myslíš vážně?”
“Jo. Je to fajn chlap, toho bych za ‘tátu’ brala.”

2023, Londýn

Andrew Morley seděl u výslechu a drze se usmíval. Shahařina intuice jí radila vyškrábat mu oči, ale držela kamennou tvář.
Dokonce ani nepohnula obočím, když líčil o svém přísném, ale spravedlivém přístupu k otcovství.
"Zastávám názory tradiční, ale zdravé. Žádné prázdné kalorie mezi jídly jsme například doma nikdy netrpěli. A rovněž žádné ponocování před modrou obrazovku. Elias to moc dobře věděl. Nemohl se přece divit, že dostal mokrým uzlem přes záda, když porušil, o čem jsem já, jeho nový otec rozhodl."
Detektiv inspektor Hasan vzdychla.
"Ptala jsem se, kde vzal Elias střelnou zbraň."
Chuť vyškrábat mu oči sílila.

Jeli na jih a bylo čím dál větší vedro, takže Sarah nakonec povolila přestávku, ačkoli do Mexika už to měli tak blízko.
Jediný, koho úmorné horko nezajímalo, byl T-800. Jasně, robotům vedro nic nedělá. Nemysli na něj jako na mašinu, napomínala se Sarah v duchu, ale nešlo to. Terminátor byl stroj k zabíjení, a nic na tom neměnilo to, že teď hrál s Johnem karty ve stínu malé pergoly vedle benzínky. John k němu dost přilnul (skoro jako k otci, a na to už vůbec nemysli, Sarah, je to jen hromada plechu, slyšíš?!)
Sarah si zapálila.
Jen pitomá hromada plechu.

Kaček úpěnlivě spíná ruce: „Odpusťte, nestihl jsem chlapci zabránit, aby tam skočil za vámi, byl příliš rychlý. Naštěstí jste dokázal situaci zvládnout. Opravdu obdivuji vaše schopnosti.“
Evžen sebere ztišený kámen a s úsměvem ho předá Bořkovi: „Naopak. Nebýt syna, nejspíš bych to nedokázal.“
Bořek se nadme pýchou.
„Vypadá to, že ametyst je neslučitelný s každým zvlášť, ale oba dohromady máme přesně to, co potřeboval.“
„Zvláštní,“ žasne Kaček. „Patrně síla pokrevního pouta způsobila, že dvě osoby začal považovat za jednu. Jenže… jeho cena teď výrazně klesla.“
„Rozmyslel jsem si to, už ho nechci prodat. Společně pro něj najdeme nějaké dobré využití.“

Slyším zapraskání. Portály. Jsem unavená.
Obklopí nás přízračné postavy z pověstí a nočních můr. Lovci.
Ta vysoká s jediným okem se vrhne k nám. „Noro, jsi v pořádku?“
Ruce mám rozdrásané do krve. „Já ano.“
„Marku, cos to kurva… pusť ji, no tak…“ Obrátí se na ostatní lovce. „Situation is under control. Thank you.“

Lovci se tiše rozešli. Zůstává Romanova bývalá kolegyně Katja.
„Zřídila jste ho pořádně,“ konstatuje. „To je Marek? Fajermon?“
Roman nešťastně přikývne.
„Můj předchůdce v jednotce lovců,“ pošeptá mi Katja. „Míval problémy s nestabilní magií, jako kdysi jeho otec… Nakonec ho zabila… tedy, to jsme si mysleli.“