The Orville

Claire sklesle seděla v hangáru mezi zajatou posádkou a marně hledala chvíli, kdy se to všechno pokazilo. Vždyť v jejím obývacím pokoji ještě ležely na vedlejším stolku rozehrané historické Monopoly půjčené od kohosi z posádky, i s Isaacovou figurkou ve tvaru boty na políčku žaláře, ke kterým Marcus a Ty dotáhli Isaaca vždycky, když příliš mockrát po sobě vyhrál v elektronických hrách. A teď? Loď je plná vraždících robotů a navíc míří k Zemi s flotilou neporazitelných lodí a jedním jasným účelem, vyvraždit lidstvo. Ale Isaac takový přece není, nenechá je to udělat, takhle to určitě nemůže skončit. Nebo ano?

„Doktorko,“ zamrkal svůdně Yaphit, „to je náhodička! A když už se vidíme, co takhle sklenička?“
„Vážně náhodička,“ zamručela Claire. „Tenhle týden osmá. A odpověď je stále ne!“

Yaphit zklamaně zplihnul, ale vzdát se nehodlal. To by bylo, aby Claire nezískal! Musí ji něčím překvapit, oslnit…
Zahloubal se do pozemských zvyků a rituálů. Ha! Svátky jara! Báječná příležitost! Zvyk je to, pravda, poněkud morbidní, ale proti gustu…

Příprava mu dala zabrat, následný úklid ještě víc, ale na výsledek byl pyšný. Hezky ho Claire naaranžoval na stůl, přidal bonboniéru a zmizel.

Vzduch prořízlo hlasité zaječení.

Sakra. Že by ty kočičky nařezal špatně?