DMD č. 8. pro 8. 4. 2023. Téma: Namaluj mi svět

„Já chci jet s tátou! Tatí, vezmi mě s sebou, prosííííím,“ chytá otce za nohu. Gaspard se snaží to malé živé závaží setřást. Už takhle jde pozdě, další zdržení si nemůže dovolit.
„Agnes, prosím…“ pohlédne na svou ženu, která hned přispěchá a táhne děvčátko od muže pryč.
„Buď opatrný, lásko, brzy se nám vrať.“

„Neplakej, Mario. Užijeme si spolu, pojď.“
Chytne děvčátko za ruku. Zůstaly jen ony dvě, zase. Někde v hloubi duše je za to ráda, ale malá touží po otci.
Natáhne plátno na zem, rozdělá barvy. Jejich oblíbená hra.
„Přidáme i třpytky?“
„Joooo!“

Ach ta upřímná dětská radost.

Thor ran across the courtyard, face red with excitement. He could see Loki already moving his hands in the air above the easel, flickers of color sparking into existance.

"Show me," he gasped, nearly crashing into his brother, who did not flinch.

"Show you what? I've barely started." Loki's voice was still high, like mother's, but somehow sounded more serious than Thor's ever could.

"You're making a world-window!"

"I'm learning to."

"Show me. Please? I'll be quiet."

"I don't know how yet," Loki snapped, but his hands kept moving. Spellbound in every sense of the word, Thor watched him work.

Držíme se za ruce, úsměvy od ucha k uchu, kdybychom nějaké měli, máme dům s červenou střechou, kolem lány zelené trávy, i to slunce svítí tak nějak přívětivě, není úmorné letní vedro a není nám ani chladno, přestože jsme nazí. Já mám čtyři ruce, protože je potřebuju a táta pindíka až ke kolenům, asi ho taky potřebuje, tvoje o tři roky starší sestra je menší než ty, protože jí to dělá líp, než být velká a ty jí zase rád přerosteš. Úplně jednoduchý samozřejmý svět, kam bychom potřebovali všichni na chvíli vklouznout a jen tak být. Děkuju ti za něj.

Nad ránem Frances probudil nenadálý poryv větru. Oblékla kabát a vyšla na palubu. Hlídku měl druhý důstojník pan Glover s mladým panem Miltonem.
“Už ji skoro máme, madam.”
Dalekohledem rozeznala postavy na palubě i zdobené písmo na zádi. La Gaviota.
“Nezakřikněte to, Benjamine. Běžte vzbudit pana Whitfielda.”

Celý svět se smrskl na závěr štvanice. Sílící vítr ho vymaloval v odstínech šedi. Dvě malé skořápky uprostřed zvlněného nekonečna. Měli ji takřka na dosah a přece ne v hrsti. Mysl malovala obrazy možností. Představy se rozlétly za hranice horizontu. Tam, kde se mělo nebe barvit zlatem nového dne, bujela černá hradba bouře.

"Dokud jsme nepotkali slečnu Alexandru, vlastně mi nikdy nedošlo, jak schopnými společníky malým dětem mohou být děti odrůstající. Jsem vděčná, že i vaše drahá Margaret je Markovi tak trpělivou kamarádkou," usmála se Susan na paní Dashwoodovou.
"Vskutku, je to tak. Myslím, že se baví oba."

"Tak, co myslíš? Je to dobrý koník?"
"Je moooc hezký! Nakwesuila bys mi ještěěě... dwaka?"
"Už jsme toho nakreslili hodně, Marečku. Chtěl by sis teď se mnou prohlédnout můj atlas?"
"A co je to ten atuas?"
"V atlase jsou mapy. Je tam celý svět!"
"A mohua bys mi ten svět nakwesuit?"
Margaret soustředěně zkrabatila čelo.

„Chci, aby bylo v létě teplo a občas pršelo, abychom mohli skákat do louží. Na podzim dlouhé babí léto, kdy budeme lézt po stromech a jíst zralé ovoce. V zimě spoustu sněhu na sáňkování a stavění iglú. A na jaře bude všechno zelené, na stráních se budu prohánět chundelatá jehňátka a zajíčci. Chci, aby všichni dospělí zmizeli a nechali nás na pokoji. Chci, aby Pes spal se mnou v posteli a ráno mě budil olizováním obličeje.“
„Adame, tohle nemůžeš!“ křičela Pepřenka a Wensleydale jí přikyvoval.
Adam na ně upřel planoucí zrak a sebral jim ústa. „Ale já můžu a chci!“

Elzee chytla Geralta za rameno.
„Točí se mi hlava."
Geralt ji chytil a odvedl stranou.
„Tohle je divný svět, hlučný, neklidný, nepříjemný pro mne."
„Představovala jsi si to jinak?"
„Ano, můj svět je namalován jinak, klidná vesnice u lesa. Klid." Opřela se o něj a rozplakala se.

„Pane, Zaklínači, mohu nějak pomoci??" Přitočil se kupec v umaštěné zástěře.
Geralt se na něj podezíravě zadíval.
„Chceš mi pomoci?"
„Ano. Náš čaroděj vydal takový pokyn - hádanky, jak se lépe chovat. Část z nás pochopila, že má pravdu."
Dlouhán procházejí kolem si odplivl směrem ke Geraltovi.
„Bohužel, vidíš, ne na všechny to zabralo."

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
Ta však zcela netypicky ztratila řeč.
Do dveří Jasmínové cukrárny vstoupil metr vysoký zelený pumprlík s tykadly, v opalizujícím skafandu a s velkým náčrtníkem a pastelkami v rukou.
"Namalujte mi beránka," řekl mimozemšťan s širokým úsměvem a několika kroky pokročil k pultu.
"Invaze z Alaberanu," vyjekla paní Vonásková.
Brigádnice Jiřinka plavným pohybem vytáhla z pod pultu velkorážní pušku a dvakrát vystřelila.
Dvě ramenaté zombie, které pronásledovaly malého mimozemšťana do cukrárny, padly dunivě k zemi s ustřelenými hlavami.
"Namaluj mi beránka," opakoval mimozemšťan bez zachvění.
"Namaluj mi slunéčko. Namaluj mi člověky. Namaluj mi svět."

“Tatínku…?”
Už ten tón naznačoval, že Elrohir není ve své kůži. Výjimečně tiše došel až k Elrondově pracovnímu stolu a přisunul si stoličku. Šedýma očima prosil jako smutné štěňátko.
“Hm?” pravil Elrond, vyčkávaje.
Elrohir si poposedl. “Elladan pořád píše tamto, víš, ale vymejšlí si.”
“Hm?”
“Chtěl sem mu pomoct.”
“Hmmm…?”
“Víš, tatínku, ono je to v kronikách opravdu napsaný nudně.”
Na to Elrond neřekl nic, protože se pod své kronikářské zápisy nepodepisoval.
“Je lepší se zeptat opravdických elfů,” pokračoval Elrohir. “Udělal sem bráchovi vývěsku. Přišla jenom Celeamin a nakreslila nám kovárnu. Docela pěknou. Ale tatínku…? Nakreslíš mi prosím mapu Númenoru?”

Po třídenním zpracování analýzy vymáhacích úkonů jsem znechuceně pustila myš z ruky.

"Dokážeš si to představit?" zeptala jsem se kolegy. "Svět kde každý platí daně včas, a třeba i před termínem. Kde nejsou žádní dlužníci, kteří se neustále vymlouvají na to, proč nemohli zaplatit. A když už se stane, že dluží, tak na výzvu od správce to hned zaplatí."

"Svět, kde bysme byli bez práce," dodal kolega a zničil tak moji pracně vymalovanou představu. "Místo toho máš svět plný tabulek, analýz, topek, lustrací, exekucí, pravomocí, odpisů a prekluzí. Svět s pravidelnou výplatou."

Uznala jsem, jeho obrázek byl děsivější, přesto lepší.