Letenské listy

Kuchyní sladce voní jahody a dort má tvar Lamborgini. 

„K narozeninám, chlape,“ podává táta Filipovi nůž. Opravdový. 

Klouček okouzleně přejíždí prstem po blýskavé střence. Ocel se leskne jako studené šupiny toho vánočního kapra. Tehdy Filip ještě plakal, když na něj vystříkla krev a rybí oči zmatněly. Teď už v duchu slyší lektora: „Muž se nebojí železa.“

Filip pevně sevře rukojeť. Chce to čin. Vytahuje z kapsy sestřina umolousaného plyšáka. Nadechuje se. Chytá hračku, silou ji přitiskne ke kuchyňskému stolu. Řeže. Dopředu, dozadu. Králíkovy dlouhé uši zpomalují pád. 

Máma odvrací oči a v náručí konejší vzlykající holčičku. 

Táta se hrdě usmívá.

Křída skřípá o tabuli. „Jedna a jedna je jedna.“ 

Klouček vrtí hlavou. Do školy půjde v září, ale tohle už přece umí. 

„Chyba,“ vyhrkne nahlas. Mužův pohled ho zmrazí.  

„Jedna a jedna je jedna, Filipe,“ opakuje lektor. „Muž a muž jsou jednotná síla. Žena je nula.“ 

Filipovi se pod lavicí potí prstíky. Táta (1) plus on (1) rovná se dva. Máma a Markétka jsou v téhle nové matematice prázdná místa. I když je má rád. Nebo nemá. Nemá mít. 

Ruka zavadí o tlapku Markétčina plyšového králíka. Zastrkuje ho hlouběji do kapsy.

Stín na podrážce boty ztěžkl. Jedna nula pro tmu.

Do Kostelní ulice nakoukne dubnové slunce před polednem. Maminka s Filipem zahýbají ke hřišti, Markéta se sotva plouží. Její stín se na bělavé kůře platanů kroutí a pitvoří. Číhá u každého kmene. Není k unesení. Holčička zavírá oči, roztahuje ruce a poslepu prochází známou alejí. 

Filip už je na koni. Ještě je potřeba ho povysadit, nevyleze na žlutou obludu sám, ale nahoře se udrží. Zírá na sestru.

Holčička se tulí k červené žirafě ležící na boku, aby na ni dosáhli i malí. 

Slunce v nadhlavníku. Stín splynul se zvířetem. Šepot není slyšet. „Vezmi si ho, prosím. A tmou ho smaž.“

Lektor ostře tleskne. „Dnes hrajeme divadlo, muži.“ 

Pětiletý Filip nadšeně poskočí. Na pódiu trůní marionety v krajkách. Některé poznává. Princezna vypadá jako Markétka. Krásná víla s dlouhými vlasy má maminčiny oči. 

„Naučíme je řádu,“ usmívá se muž. „Trhněte nití, kdykoliv promluví bez dovolení.“ 

Filip popadá kříž. První škubnutí je váhavé. Druhé už jisté. Dřevěná hlavička loutky, tak podobná sestře, hlasitě křupe o podlahu. 

„Správně,“ zní sklepením. „Žádná slabost pro krásu.“ 

Následuje plivání na zrcadla, dokud v nich nezmizí buclaté dětské tváře a nezbyde jen vítězný hlen. 

„Jaké to bylo, Filípku?“ ptá se máma u večeře. 

Neuhýbá pohledem. „Loutkové představení, mami.“

„Nesmíš tam chodit!“ Markéta křičí na brášku. 

„Zkamení,“ otáčí se na maminku. 

„Nevymýšlej a oblíkej se,“ diriguje dcerku. Osmiletým holčičkám rodiče nevěří. Táta je na syna hrdý. Roste z něj chlap.

Filip začíná nabírat. V bunkru se pozdní příchody netolerují. 

„Já ještě musím,“ holčička okouní v předsíni.

„Pořádně zamkni,“ chytá máma kloučka za ruku. „Doženeš nás.“

Markéta zády k zrcadlu vypouští svůj stín. Proklouzne pode dveřmi jako půlnoční kočka a na schodech se přitulí k bráškově botě. 

Nikdo si nevšímá. Až pozdě v noci se k Markétě stín připlazí pod peřinu. Ztvrdlý na kámen a ledový. Už není jen její.

Žlutě prší. Sotva rozkvetlé zlatice na jižních stráních nad Vltavou se chvějí. Křehká okvětí pokrývají zem. 

Markétka trhá nejdelší prut, pečlivě ho zbavuje pupenů a navléká kvítky jako korálky. „Dívej, mami, náhrdelník,“ poskakuje pod ještě spícími kaštany. 

„Jsem princezna Zlatuška.“ Zvedá oči k bílému krajkoví Hanavského pavilonu: „Tohle je můj zámek.“

„Krása,“ maminka roztržitě přikyvuje. „Pohni, Filípkovi za sedm minut končí Ladění. Musíme ho vyzvednout přesně.“

„Já ten spolek nesnáším. Vždycky potom říká, že holky jsou pitomý. Že mu musím sloužit. A nechce si se mnou hrát.“

Zpod Stalina vyráží formace šlapacích autíček. Drtí zářivý koberec. Letnou zalévá zelená krev.

Začalo to letos osudově, s Terpsichore a lidé od Avevy https://sosaci.net/node/61958.
Pokračovalo poeticky: Noci kyperské, noci milostné od Apatyky https://sosaci.net/node/64686,
Pak už jsem potřeboval uklidnit. Návrat šílených dětí od Vé eŠ https://sosaci.net/node/64650 je ze života. Nikoli mého:)
Rád čtu cokoliv, třeba https://sosaci.net/node/64123 od netopýr budečský,
i příšerný kameňáky od P.M.d.A., třeba tenhle: https://sosaci.net/node/62101
Komplet Evžena od Aries, tenhle nepřivodí zástavu srdce (možná lehké šimrání) https://sosaci.net/node/65304
mila_jj se mě (celkem úspěšně) snaží dovzdělat na mnoho způsobů, například https://sosaci.net/node/65111
ef77 mi pravidelně tuhne krev, třeba https://sosaci.net/node/61991,
Terda mě bere do neznámých vod., například https://sosaci.net/node/65486.
Aplír nezůstává pozadu, třeba https://sosaci.net/node/64917
a do třetice divných děsů Banepa https://sosaci.net/node/63390
Naštěstí medvědi od Elluška https://sosaci.net/node/64461 mě uklidní
a spát chodím s Hagridem od Regi (Olympa to neví) https://sosaci.net/node/65257.
Dobrou noc, děkuju moc a hezky se vyspěte. Nashledanou v březnu.

Vedro. K zbláznění. Pláň se peče.
Hlodavci plánují, jak bezpečně napojit pelechy na historické potrubí.
Ornitologové jsou zmatení. Všichni ptáci nosí čepičky, citlivější i sluneční brýle.
Frustrovaní psi nedostávají nové zprávy. Moč se vypařuje už ve vzduchu.
Vajíčka se smaží na cestě z krámu.
Obyčejné máslo vystřídalo ghí, stačí sebrat vysráženou bílkovinu.
Zahnědlé okraje volebních plakátů začínají doutnat.
Zbylo J! a Čilo! Hranatá čelist změkla, ANO se změnilo v NO.

Barevné míčky víří vzduchem a kolemjdoucí je ladně vracejí na oběžnou dráhu.
Lenka se usmívá.
Svět je v pořádku.

Pod platany vesele pobíhá po slacklině jednorožec s korálky kolem krku.

První opojně divoké rande prožila se Svobodou.
Bosá Lenka ve vodě, bez mapy, bez kompasu. Promrzlá a nejistá.
Pak zahlédla Možnost. Nezastavila se. Přeběhla po laně pár metrů nad zemí a odtančila. Problém gravitace.
Smích dívek pod platany, setkání se Hrou a Radostí, skončilo přímou Výzvou. Zkus to!
Schůzky s vlastní Nemotorností a Frustrací zahrnovaly vzpomínku na zkyslé mléko. Starší než uhlí.
Zábava nehledá smysl. Usměj se na jednorožce na slacklině.
Nakonec přišlo Pochopení. Míčky vystoupaly z temné vody, pozdravily duchy tisů a měkce přistály ve dlaních. Okamžik, kdy všechno zapadlo na své místo.
Můžeš co chceš.
Prostě to udělej!

Roboti dřou jako fretky v dolech na krypto, takže vy, vznešení občané naší milované Sedmičky, se konečně můžete věnovat pátrání po smyslu.
Navštivte filozofickou debatu. Jsou vaši digitální chameleoni skutečně šťastní, když jim měníte skiny? Podělte se o své existenciální úzkosti s majiteli pixelových pudlů.
Ponořte se do světa šeptání a jemných zvuků! Skupinové usínání s ASMR.
Dejte svým vysloužilým vysavačům šanci abstraktním ztvárněním vašich ex-partnerů.
Naučte se uplést šálu, která existuje ve všech stavech superpozice, dokud se na ni nepodíváte.
Sledujte, jak se pomalu rodí další plastová cetka! Odpoledne s pasivním sledování 3D tiskáren.
Nenechte volný čas ležet ladem!