DMD Bonus č. 7 pro 24. 4. 2022.

Levimu to vysvětlila zašmodrchaně a se spoustou odboček a návratů. Až zpětně si v hlavě srovnala, jak vlastně vzniká imprint. Jak je možné vyvolat ozvěnu z hlubin nevědomí. Nejdřív potřebujete předobraz, někoho z koho bylo stočeno opravdu hodně snové esence. Kryštofa - syna, pokusného králíka a zdroj úspěchu profesora Vrány. Pak je nutné překročení jisté (doposud nestanovené) kritické hranice dotyčných esencí v kolektivním nevědomí. Třeba, když na nočních můrách onoho králíka založíte průmyslovou výrobu zbraní. Úplně nakonec vám už jen stačí sehnat někoho, kdo předobraz dobře znal. Třeba jeho sestru, která se v úplně špatné chvíli ocitne na zcela nesprávném místě.

„Jednoťáci dou!“

Další útok Jednoty. Dneska druhej. Je na ně spoleh, skoro by podle nich šlo víst kalendář.

„Hejbněte sebou, chátro!“ Marně křičí hejtman.

Sakra, mám jizvy z Pankrácova prvního tažení na Prosek! Jsem elita!
Teda už ne. Ty zatracený jizvy se zanítily a i když sem zacálovala Samaritánům, mám na ksichtě hnusný rudý šlicy. Jakmile sem mohla – aspoň čas mi Pankrác dopřál – vykopli mě chcípnout mezi Mrzáky.
Špína a Jednota. Moje nový životní jistoty.

„Nesměj prorazit! Braňte technika za každou cenu!“

Významně si nasadím rukavice a stáhnu přes oči svářečský brejle.
No dobře, možná jsem pořád tak trochu elita.

4:14.
Bezesný spánek protrhne zazvonění. Poslepu nahmatá telefon a umlčí ho.
Vyhrabe se z postele, přesně načasované ráno nesmí být narušeno ani minutou otálení.
Ustele, polomrtvá doťape do koupelny. Když rozsvítí, je to jako by jí někdo plnou silou pustil laser do sítnice. Umýt obličej, vyčistit zuby.
Zpátky do pokoje. Obléknout se.
Zpátky do koupelny, vrazit si řasenku do oka.
V obyváku se rozsvěcí, je čas na snídani. Hází do sebe narychlo namazaný chleba, předtím se donutí k pozdravu, i když je na mluvení ještě moc brzy.
Nakonec stejně jako každý den na zastávce nastoupí do posledního nočního autobusu.
4:41.

V paměti Panenky Joy zůstávaly jen záblesky pracovních nocí. Slintající dědek. Studená prostetika nějakého maniaka. Otevřené trody na tlusťochově hlavě. Neurčitý pocit hnusu. A pak prázdno.
Panenky byly nejoblíbenější děvky v celém Sprawlu, živé, ale s nahranou osobností, bezbranné, ale s naprogramovanou touhou vyšukat komukoliv mozek z hlavy.
Každé ráno se Cate probudila už s ošetřenými ránami a vzpomínky Panenky Joy, která uspokojovala VŠECHNA přání zákazníků, byly pryč, uložené na paměťové kartě v kartotéce majitele Domečku pro panenky.
Cate chtěla skončit s prostitucí snad tisíckrát, ale bála se, že bez pomoci by se záblesky paměti mohly rozvinout v opravdové vzpomínky.

„…a přešly jsme z kontinentálu na skandinávský střih, teď jde do módy. Jsem ráda, že bambulky jsou už konečně out. Mně se nikdy nelíbily, ale přece nebudeme demodé,“ vykládá dokonale upravená dáma ve skupince pejskařů.
„Někteří rozhodčí sice stále preferují bejbinu, ale v zahraničí se už nenosí. A my jezdíme hlavně ven. Ale než jsem sehnala obojek a vodítko v odstínu Veri Peri... Si představte, že ti ignoranti v zooprodejnách vůbec nevědí o co jde.“ Pohoršený povzdech.
A zatím co panička rozebírá problémy módní ikony, pudlička Chanellka radostně lítá po louce s našimi plebejci a je jí to srdečně jedno.

Stane se, že vás osud zavane tam, kde byste to vážně nečekali. Tak jako ne příliš úspěšnou zpěvačku Deloris Van Cartierovou, prchající před svým gangsterským šamstrem.

A vynikající nápad - propašovat Afroameričanku mezi hejno bělošek v klášteře. Cože? Jeptišky, které nesnášela už od dětství? Jejich denním chlebem byla nekončící nuda. Modlitby, práce, žádná zábava, vzrušení a oblek, ve kterém vypadáte jako tučňák. Ticho, když máte ve zvyku neustále něco žvanit. A oči abatyše zabodnuté v zádech.

Dávat si stále pozor na pusu ale také nešlo.

„A chléb náš vezdejší dej nám dnes a naší republice vzdejme čest.“

Nebo to bylo jinak?

Křach!
Exploze otřásla zemí, mým úkrytem a rozechvěla vzduch. Teplota okolí rázem poskočila tak, že mé vlasy začaly smrdět.
Ještě víc jsem se krčil za velký kámen ve snaze ochránit alespoň část své hřívy.
Bum!
Kousek ode mne dopadl kus plechu. Bam! Támhle další. Žuch. A tohle je kousek motoru.
"No do prdele! Vyšlo to!" jásal jsem.
Klink klink.
Polámané díly se na zemi rozechvěly. Pak se pomalu začaly posouvat. Jejich pohyb se zrychloval. Proletěly kolem mne.
Ozval se strojový pekelný smích.
Vykoukl jsem zpoza kamene.
Originál se zvedal z plamenů. Ale zdál se mi nějaký jiný.
Větší.
Silnější.
Chytřejší.

Klečel na studené zemi své malinké cely. Záda ho pálila, jako kdyby je měl v ohni, srdce mu prudce bušilo a on cítil radost. Jeho erekce byla důvodem tohoto pokání, ale rozhodně nešla dolů, což znamenalo, že musí přitvrdit.

*PRÁSK!*

Bič se zakousl do jeho rudých, jizvama pokrytých a pulsujícich zad. Ve chvíli, kdy se jeho kůže mezi lopatkami otevřela, jako motýl vystupujíci z kukly, cítil, jak jej opouštějí všechny ty vilné hříchy, které se mu honily hlavou již od ranní zpovědi.

Dýchal zhluboka, před očima měl jen tmu. Ne, to nestačí. Znovu, a znovu a ZNOVU! *PRÁSK* *PRÁSK* *PRÁSK!*

"Komisaři," řekla Marlene komisaři Laurencovi v jeho kanceláři, "jak vypadá můj účes?"
Komisař Laurence jí odpověděl: "Normálně."
Marlene řekla: "Já si myslím, že už bych si ho mohla trochu změnit."
Komisař jí odpověděl: "Tak hlavně, aby se Vám ten účes líbil."
Tak Marlene šla s Alice Avrilovou k ní domů. Marlene řekla Alice Avrilové: "Alice, mám hrozný účes. Nemohla bys mi s tím nějak pomoct."
Alice na ní vykoulila oči: "Zbláznila ses? Změnit účes nech na holičkách. Já žádná nejsem."
"Dobře," odpověděla Marlene a šla do věhlasného kadeřnictví Cheveux parfaits*. Když potom Alice uviděla Marlene s novým účesem, vykoulila oči.

Nechal mě tu
k čertu
co jako teď budu dělat
bez kompasu
cestu hledat
nikdo jiný
už se neslituje
i svinka
lásku potřebuje

Nechal mě tu
sakra
teď tu chytnu rapla
a v ruce přesto nebudu nic mít
asi bych měla jít
ale nevím kam
a tak
tu zůstávám

Nechal mě tu
zatraceně
nudle z ksichtu utírám
zamyšleně
když koukám dolů
vzpomínam na chvíle
kdy byli jsme spolu
a padám
v představách
bez odporu

Nechal mě tu
co mám dělat
říkaj
jdi jinam štěstí hledat
štěstí
zatnu pěsti
povolím
schoulím se do klubíčka
citím se tak maličká
kutálím se
pryč