Anarchie. Konečná zastávka, prosíme vystupte.

„Jednoťáci dou!“

Další útok Jednoty. Dneska druhej. Je na ně spoleh, skoro by podle nich šlo víst kalendář.

„Hejbněte sebou, chátro!“ Marně křičí hejtman.

Sakra, mám jizvy z Pankrácova prvního tažení na Prosek! Jsem elita!
Teda už ne. Ty zatracený jizvy se zanítily a i když sem zacálovala Samaritánům, mám na ksichtě hnusný rudý šlicy. Jakmile sem mohla – aspoň čas mi Pankrác dopřál – vykopli mě chcípnout mezi Mrzáky.
Špína a Jednota. Moje nový životní jistoty.

„Nesměj prorazit! Braňte technika za každou cenu!“

Významně si nasadím rukavice a stáhnu přes oči svářečský brejle.
No dobře, možná jsem pořád tak trochu elita.