DMD Bonus č. 4 pro 14. 4. 2022. Téma: Deníkový záznam

Asi 20. den cesty
20:00 Celý den pochod. Pátý puchýř. Stará držkuje, že jsme měli zůstat doma.
22:00 Vzpomněl jsem si, že mizera Amenmesse mi nevrátil dluh. Zrušena večerka. Stará držkuje, že půjdeme celou noc.
23:00 Stará držkuje, že vítr moc fouká.
24:00 Hrozná cesta, voda zleva i zprava. Stará držkuje, že se utopí. Tolik štěstí nemám.
5:00 Kokta napřáhl ruku a mořské vody se zavřely! Docela dobrý, kdyby poslední, koho jsem viděl, nebyl ten mizera Amenmesse. Než by platil, raději se utopí! Prachy jsou definitivně v… moři. Pohrozil jsem staré, že jestli promluví, půjde za nimi.
5:05 Požehnané ticho!

Den 1052 od zkázy dvanácti kolonií

Stále ve vězení.
Moje situace je naprosto neomluvitelná.
Chtějí mě vyslýchat. Zase! Jakoby to už na poprvé nezbabrali dost.
Navíc mám už nabitý program.
Jedna odpoledne - nářek nad vlastním osudem
Dvě třicet - úvahy nad tím, jestli nejsem Cylon. Celou situaci by to značně ulehčilo.
Čtyři - rozhovor s Capricou. Pokud se nedostaví, samomluva.
Šest patnáct - večeře.
Šest čtyřicet pět - chvíle objektivní sebenenávisti, posléze postupné propadání šílenství.
Hmm. Vlastně držím hladovku, takže večeře odpadá. A vyslýchat mě má poručík Gaeta. To je inteligentní mladý muž. Zas tak strašné to nebude.
Ale požaduji něco čistého na sebe!

21.1.2021

Čekárna gynekologie 9:00
Čekám na ultrazvuk, tři měsíce ve mě roste malé překvapení. Mé srdce svírá studená ruka. Včera má milovaná sousedka a švagrová přišla o své miminko. Za deset týdnů se mělo narodit. Dnes ho musí porodit.

Ordinace, 10:17
Pláču bolestí. Vidím své zdravé miminko, jeho srdíčko, nožičky, ručičky. Snažím se naplnit radostí, moc to nejde. Má milá je na sále.
Lékařka po vysvětlení pochopí, proč vzlykám.

Doma 20:39
Vidím fotky. Jeho krásná, klidná tvářička, jako by spala.
Náš maličký svého bratrance nepozná. Byli by skoro jako dvojčata. Čeká na něj v nebi.

13. 4. 2022

3hod. - Příjezd k němu domů, spolubydlící spí.

6hod. - Po sportovní aktivitě uleháme (ke spánku).

12hod. - Ranní sport a vyrušení spolubydlícím. Hodila jsem šipku do koupelny. Půl hodiny tam sedím, počítám dlaždičky.

Do 16hod. klid. Psaní drabblu o sexu na hranicích.

V 16hod. vešel do pokoje spolubydlící, milenec přese mě hodil deku. Stála jsem.

Po hodině potřeba kouřit. Vylezla jsem ze sklepního pokoje 2m vysokým oknem (komická podívaná).

Od 17:25 sedím půl hodiny schovaná ve skříni.

Po výlezu sedí v pokoji oba spolubydlící. “Viděli jsme tě na venkovní kameře vylézat z okna. Dlouho jsme se tak nepobavili."

14.4.2019

Už je to 12 hodin.
Zatracený hormony, kontrakce po minutě, maximálně dvou.
Tělo neví, co má dělat, jenom bolí.
Změny polohy, pohyb, statečné úsměvy pro ustarané oči pečujícího muže.
Personál trochu bezradně přešlapuje.
Měli bychom? Zkusíme? Co takhle...
Jako bych měla mít ještě vůli se rozhodovat.
14 hodin
Elektrodestičky trochu ulevují.
15 hodin
Jasně, dejte tam ten katetr, hlavně ať se *něco* pohne.
18 hodin
Injekci do páteře jsem si chtěla odpustit, ale spánek je důležitější.
21 hodin
Proč to kurwa zase bolí???
25 hodin
Tlačit? Nic takového už moje tělo neumí.

26 hodin
Je to holčička.

31. února

Kdo by to byl řek, že poltergeistí ektoplasma může spálit papír? Já to taky nevěděl, dokud se mě jeden učitelskej mládeneček nepokusil umlátit mapou. Asi ho kapku bolely popálené prstíky.
Když upustil mapu, smál jsem se tak, že jsem prolétl zavřeným oknem. Sklo nehoří. Ani jsem ho nestihl trochu natavit. Navíc mám pocit, že by to ten ras, co tu dělá správce, asi nevzal úplně dobře. Staral se víc o toho blázínka, co se mi pokusil udělat bebí, než o klenot svého depozitáře.
A já jsem klenot, jen neumím psát. K existenci to nepotřebuji.

Tak.

Jedenatřicátý únor exystuje!

9. července

Beru si další noční šichtu. Chlapi na depu se už smějou ale mně je to jedno. Ani mi nejde o peníze. Jezdím v noci od Haarlemu po Bronx, rozvážím kurvy a jejich pasáky. Feťáky, děvky, úchyláky. Kam chtějí. Domů, do nemocnic, do dalšího baru nebo pornokina. Nedělám v tom rozdíl. Stojím na ulici, čekám, pozoruju tu smečku - špinaví, zoufalí, zdivočelí. Natáhnou se po dveřích (občas třísknou do kapoty), dosednou na zadní sedadlo. Mají dost. Hodím je do dalšího baru, holky, kluky, kohokoliv. Je mi to jedno. Světla, neony, ulice. Konečně prší.

Není úniku.

Tři dny jsem nespal.
Sakra.

Kuropění: Franta Skočdopole nasákl jak houba, zalomil to v lese, a že se do něj dala zima, klepá bačkorama. Spím jak zabitá, nakonec ho podsek záložník Lojza, že takhle mučit lidi bezmála těžký hřích.
Anděl Páně: Háta Hnátková skočila i s Frantovým outěžkem do potoka, s jazykem na vestě tam letím, aby je nevyfouk vodník, ale jak slečinku čapl za půlky, zmátořila se, pokopala hastrmana, na umření ani pomyšlení.
Večerní chvály: kovář Jakub Hlinomaz, dědek podšitá, slzy na krajíčku, ať složím kosti, že se rozloučí… Pobízet se nenechám a teď tu sedím k židli přilepena. Z dlouhé chvíle píšu memoáry.

Bláznivá planeta Země, hvězdné datum 12. dubna 2022

18:30

Vracím se plná elánu a plánů na večer. Každodenní drabblení, muzika, pokec s přáteli. Vydržím určitě do půlnoci.

19:00

Mlaskám blahem po skvělé večeři, bříško se tetelí. Připojení nepadá, televize nestagnuje.

20:30

Mozek jede na plné obrátky. Drabble úspěšně zapsáno, domlouvám hovor na devátou.

21:00

Přichází Kazisvět. Šichta v práci ho zas totálně odrovnala. Lehá na matraci, bude pár minut odpočívat. Posouvám čas hovoru o půl hodiny.

21:15

Naděje umírá. Kazisvět vypíná počítač, dožaduje se tmy. Rozesílám omluvy a odcházím spát. Zas další den v pr...

2.2.2022

Moje myšlenky připomínají točící se švihadlo. Pocity skáčou jako děti panáka.

Vysmíval jsem se těm, co si psali deník. Dnes zkouším emoce ukotvit ve formě slov na papír. Snad mi to pomůže se zkoncentrovat.

Odpoledne kouknu do zrcadla. Zírá na mne někdo jiný! Tedy já, ale cizí oči. Mají jiný tvar, jinou barvu. Působí n-e-p-a-t-ř-i-č-n-ě.
Zajímavé, jak pouhé oči změní vizáž.

Večer seberu odvahu. Cizí pohled. Ještě neznámý nos.
Co to je? Halucinace? Blázním?

Je noc. Nedá mi to. Třetí pokus. Zděšení!
Ze zrcadla civí úplně jiný obličej. Probůh! Co když se do mne vtěluje někdo jiný?