DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2022. Téma: Přísloví

Její hospodářství šlapalo jako hodinky.
Její muž předstíral zájem o obchod a o to, co se dělo 'venku', zejména v době dožínek a stříže. Ale všichni sloužící a dělníci chodili za ní.
Když se objevil budoucí král se svou otrhanou družinou, byla to ona, kdo pokorou a štědrostí odvrátila katastrofu.
***
Dělala všechno pro to, aby rozšiřovala slávu a bohatství domu svého muže - a svoje vlastní.
Její muž předstíral zájem o záležitosti státu a kultu, ale všichni věděli, že skutečnou hybnou silou je ona.
Co na tom, že to občas vyžadovalo jít přes mrtvoly?
Nakonec ji i její království roztrhají psi...

Jablko přistálo do měkké hlíny a dokutálelo se nedaleko kmene. Málem zavalilo žížalu, která se rozvalovala na deštěm nasáklé půdě.

„Oběd!“ spásně napadlo kosa a mimoděk si zanotoval pár tónů, když svým roztržitým zrakem zavadil o růžového tvora.

„Smůla!“ zašvitořil kosí rival a chňapl po soustu.

Žížala nikde, oběd nikde. Ptačí žaludek kručí. Nic se nedalo dělat, musel zezobnout i brouka, kterého neměl vůbec v oblibě. Zavadil o něj tady vedle pod kamenem.

To nebyl zrovna nejlepší nápad, protože naštvaný brouk v zobáku vystříkl páchnoucí tekutinu a kos málem přišel ke zdravotní újmě. Nakonec jednohubku přece jen udolal, hlad utišil.

"Vězni! Projevil jsem dobrý úmysl vás obveselit svým zpěvem," zvolala nadšeně postava, která nemohla být nikdo jiný než obávaný bard Eduard.
"Prosím, ne!" zaúpěl Jiří.
"A aby jste pořádně slyšeli, přistoupím k vám blíž," skočil doprostřed cely bard.
"A jelikož dnes dobrými úmysly přímo překypuji, zakryju tuto ohavnou puklinu ve zdi!" nadýmal se svou dobrosrdečností bard.
"Tohle je náš konec!" neovládl se Adam.
V tom započal skřípot doprovázený hrozným kvílením. Než si zacpali uši, podlaha pod bardem praskla, zčervenala, a Eduarda stáhla do země černá chlupatá ruka.
"Tohle se nedalo poslouchat!" zaduněl zpod podlahy sám ďábel. "A vy koukejte zmiznout!"

„Na každém šprochu pravdy trochu. Opravdu budeme jako bohové?“ Žena popošla ke stromu. „Myslím, že káže vodu a pije víno. Hele, jablko nepadá daleko.“
„Kdo je zvědavý, bude brzo starý,“ pokusil se chabě odporovat.
„Zakázané ovoce nejvíc chutná. Všechno zlé je k něčemu dobré. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Co tě nezabije, to tě posílí. Odvážnému štěstí přeje. Kdo se bojí, nesmí do lesa – tedy ke stromu.“
Hlad je nejlepší kuchař a s jídlem roste chuť.
„My o vlku, … ahoj, Hospodine.“
„Komu není rady … Na hrubý pytel hrubá záplata. Šaty dělají člověka.“
Pozdě bycha honit.

Myšák s rukou u ucha pečlivě naslouchal. Jakmile se ozvalo klapnutí dveří a šramocení klíče v zámku, rozběhl se přes místnost. Po zácloně vylezl na parapet a otevřel okno. Pod oknem už čekal zástup myšek.
“Honem, vzduch je volný!” vykřikl a shodil jim dolů šňůru. Myš za myší začaly proudit oknem do obývacího pokoje a potom do myší díry v rohu. S sebou si nesly stolky, židličky a občerstvení. Některé měly i hudební nástroje. Průvod uzavíral starý myšák se soupravou bicích.
Netrvalo dlouho a z myší díry, nad kterou se teď vinul neonový nápis, se linula hudba a zvuky zábavy.

Byla tma, sotva se dalo něco vidět, andulky byly jako pominuté. Potřeboval jsem je dát do klecí, ale vůbec to nešlo. Andulčata řvala, andulky se bály.
Tak jsem se je rozhodl lapat, protože jsem zjistil, že nejede proud.
Zkusil jsem zpěv.
"Běží liška k táboru!" zpíval jsem a chytil první andulku.
Klovla mě a byla to Pepinka.
Zkusil jsem tedy něco jiného.
"Prší prší, jen se leje!" lapl jsem po další andulce.
"Au, Coco, neklovej!"
Na další andulky jsem zkoušel jiné písničky než lidovky, ale nebylo to o moc lepší.
Tak jsem to vzdal a šel si radši pro baterku.

Loki nesnášel plesy. Chtěl být sám a daleko ode všech lidí.
Zato Thor sedící vedle něj vypadal, že si to tu užívá. Jak jinak.
„Zdravím princi,“ oslovila Lokiho nějaká žena. Její žabí obličej s krysíma očkama a divně nahnědlou kůží s šupinami se Lokimu příliš nelíbil. Ve vlasech měla listy a větvě, ale kdo ví, třeba to byly ozdoby?
Bohužel u její rasy bylo běžné, aby žena vyzvala muže k tanci. Což se i stalo. Než se stačil Loki vzpamatovat, už ho táhla na parket.
Thor se mu za zády smál.
„Neboj se bratře," zakřičel za ním, „co tě nezabije…“

Vypukl mír.
Meče se přeorávaly v pluhy, stavení a veřejná prostranství měnila jména, vyrovnávaly se účty a slibovala se věrnost až do smrti.
I Cicero přísahal a nakonec odešel s hlavou sice sklopenou, ale pevně držící.
"Koho máme dalšího?" zeptal se diktátor.
Pobočník ukázal další jméno na seznamu. Caesar přikývl a vzpomněl si na matku toho muže.
Dotyčný přišel správně oděn v prosté tóze.
"Pochybil jsem," řekl se sklopenýma očima, "uvěřil jsem lžím o tobě a pomáhal tvým nepřátelům..."
Než domluvil, Caesar k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.
"Vím, že jsi dobrý muž, Marku Iunie, buďme přáteli."

Nový kolega. Co je v domě, není pro mě. Ale zakázané ovoce chutná nejlépe a konec konců, co je doma, to se počítá. Věřím, že odvážnému štěstí přeje a zvu ho na drink. Marně mu opakuju, ať nesoudí knihu podle obalu. Jenže není každý den posvícení a kde nic není, ani smrt nebere.
Nová kolegyně. Tichá voda břehy mele. Zdá se, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a jídlem roste chuť. Nacházím je v kanceláři, pod svícnem je největší tma. Škoda rány, která padne vedle. Dějiny píší vítězové a po bitvě je každý generál. No co, chybami se člověk učí.

"Zlato! Tak se už nezlob, víš že jsem to tak nemyslel!" žebrá nešťastný mladík. "Podívej, můžeme si spolu dát něco dobrého, přinesl jsem piknikový košík a deku. Na všechny ty hloupé hádky zapomeneme."

Obezřetně položí košík za nejbližší keř a vyčkává. Přiběhne kuna a odnese si ho.

Ticho.

Z lesa vyletí jablko a trefí prince do nosu. Následuje kus koláče a kuřecí stehno, o které se kuna rozdělí s tchořem.

"Radši budu žít v lese se sedmi trpaslíky, než s tebou! Narozdíl od tebe totiž NEMAJÍ MATKU!" zaječí z lesa neviditelná Sněhurka a jako poslední z lesa vyletí prázdný košík.