DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2021. Téma: Šťastné drabble

Deset let ta vzpomínka bolela jako stovky dalších – první cesta vlakem, přes jezero do Velké síně, věkovitá tíha Moudrého klobouku, první famfrpálový zápas, hodinové hovory u krbu ve společenské místnosti, úpění v knihovně, letní dny ve stínu stromů na pozemcích. Nestali se ještě hotovými kouzelníky, když jim zlomili hůlky a srdce.

Příčná ulice byla plná, tak jako už léta ne. Davy ztracených kouzelníků a čarodějek se valily všemi směry, místo obvyklých rodičů se školou povinnými dětmi všechny generace. Fronta k Ollivanderovi se táhla do ztracena. Bill a Charlie vyšli ven, vzpomínka na nákup první hůlky po letech čerstvá a šťastná.

Není nad to, vydrápat se na kopec příkrou, křivolakou stezkou vedoucí skrz hluboké kaňony a rokle, kde nohy málem uklouznou po mokrém kmeni klenoucím se přes propast. Nahoře se člověk zhluboka nadechne a chce se mu vykřiknout „tady jsem!“; nadšeně se rozhlíží vůkol, aby se pokochal tím širým výhledem do dálavy. Obzor se leskne slunečním odrazem a radostně volá. Jen v jednu stranu je další hora, vyšší než ta, na které stojí, srdnatě brání vidět, co je tím směrem. To je znepokojivé a dráždivé, a tak nezbývá pokořit i tento vrchol. Proto je člověk, věčně nespokojen, hnán překonávat sám sebe.

Dobrý den, vážení studenti. Dnes máme opravdu hezky a já jsem ve svých sbírkách objevil něco unikátního. Věřím, že toto zvíře nemá ve svém držení žádná škola.
Toto je orcela tuponosá, Orcaella brevirostris. Obývá pobřežní vody a řeky jihovýchodní Asie. Může dorůstat až dvou a půl metru a vážit dvě stě kilogramů. Exemplář, který zde spokojeně plave ve svém akváriu, je mládě.
Orcela vypadá, jakoby se stále usmívala. Myslím, že je to nejšťastnější zvíře na této škole.
Ano, sbírky někdy umí zpříjemnit den. Kdybych však věděl, jak se sem zvíře dostalo a kam ho mám vrátit. Nechat ho zde nemohu.

Mládí. Na jazyku sladká chuť života, svět ti ležel u nohou. V hlavě tisíce snů, tisíce plánů.
(neviděls, že jsou to jen vzdušné zámky)
Před tebou svět, který nabízel tisíce nových radostí a tys byl v jejich středu.
(co na tom, že ses o nikoho jiného nestaral, byl jsi přece ten nejdůležitější)
Žils kouzlem mládí, měls desítky známých.
(postupně se tak nějak vytratili a zůstal jsi sám)
A dnes? Uběhlo to rychle. Na jazyku hořká chuť slz, za tebou jen prázdnota. Kolik jsi asi způsobil bolesti, kterou jsi předtím neviděl?
O čem vlastně byl ten život? Přišel čas, abys zaplatil.

Med, jídlo, cestování, česká země, přátelství, láska, rodina, čaj, šťáva z pomeranče, svoboda, déšť, kvalitní zmrzlina, architektura, hezký design, žlutá, tyrkysová, barvy, jaro, podzim, listí, slunce, sníh, led, bruslení, ptáci, zvířata, obejmutí, čerstvý vzduch, pastelky, papír, štětec, moře, Irsko, hudba, rock, tanec, koně, stáje, louky, smích, vtipy, pohádky, pohodlí, gauč, křeslo, houpací křeslo, houpačky, řeka, plavání, sáňkování, prolejzačky, Praha, domov, procházky, parky, lesy, květiny, kameny, skály, mech, zelená, potůček, zpěv, hra, playstation, ovladač, pohoda, volný čas, psaní, DMD, tužka... zasekla jsem se... postel, salát, citron, osmák, prča, výlety, poznávání, jazyky, kultury, jednota, diverzita, síla, spokojenost, zdraví, srdce, plíce, kyslík, štěstí.

Nedělat nic.
Dělat všechno... pro jednoho nového člověka.
Mít ho jen u sebe a nemuset, nechtít, nevědět, nebýt.
Trochu jsem to zvorala a nešlo mi to. Teď mě to mrzí, ale nevrátím čas. Můžu se jen snažit dělat to líp každý den. Nezlobit se. Obejmout. Doprovodit.
Možná dostanu druhou šanci a možná to půjde líp. Nebo taky ne. Přece jen, ten první tu bude taky.
A když se to bude dařit... nebude mě mrzet ještě víc, že jsem to prvně neuměla?

Odpusť si.

Neumím.

Upusť si?

Zase budeš dělat všechno. Ten čas přijde a zase bude tvůj. Jenom úplně jinak.

Desítky minut rozmýšlení barevných kombinací. Někdy hodiny. Vzdálené náročné cesty pro ideální materiál. Nepočítaně peněz v zásobách.
Uzlík k uzlíku, nekonečné možnosti vzorů. Některé miluju, jiné nechci ani vidět. Všechny mají systém.
Korálek ke korálku, pokaždé nové získávání zažitých technik a radost z růstu práce pod rukama. shinyyyy!
Půlka přízí mi nesmí na oči, natož na kůži, nicméně háček beru do ruky s úlevným oddechnutím. Kovově cinká.
Jednou, jednou zase natáhnu osnovu na stav a hodiny, dny a měsíce ji budu krmit útkem. Možná si troufnu i na dvě brda.
Textilní techniky byly, jsou a budou palivem pro můj oheň.

Bitva u hradeb města byla slyšet, ale hlavně byla cítit. Nešlo o pach krve a smrti, to byste museli být blíž Kvirinálu, šlo o pocit strachu.
"Kdo vyhraje, otče? Sulla, nebo Marius" zeptal se chlapec sedící u stolu.
"Marius je mrtvý," opravil ho starší chlapec.
"Válčí jeho syn," vysvětlil nedorozumění otec, "a asi brzo uvidíme."
Místo ticha se na město snesly tóny trubek a polních varhan. Rodina vyšla na ulici a spatřila cestou od porty Colliny přijíždět starého muže, který prokázal, proč mu říkají Felix - Šťastlivec.
Sláva byla provolávána, mír oslavován, svazky s Mariem zapomínány.
A proskripce se začaly psát.

Myslel si, že měl smutné osamělé dětství, bez přátel, jen s otcem, neustále na útěku. Až mnohem později se dověděl, že matka se pro něj obětovala, že otec, aby ho ochránil, raději zvolil život v skrytu a na útěku.

Myslel si, že má obrovskou smůlu, když ho zajali muži lorda Asengai. Ale ve vězení se potkal s Rolanem Stříbrným Listem aka Seregilem, svým budoucím učitelem, přítelem, milencem. Ten ho naučil, jak přežít na ulici, i na královském dvoře; jak se prát s pouličními rváči, i zkušenými vojáky.

Alek z Kerry, chlapec, který vlastnil jen luk, se stal váženým občanem Skaly.

Julián
Zavěsím se na lidské tričko. Přikrývá mě fleecová mikina. Fleece já rád, teplo taky. Když se člověk nehýbe, dá se tam dobře podřimovat.
Jídlo v misce, na kterou můžu nalétnout a zaútočit!
Úkryt, do kterého můžu zaběhnout sníst kořist.

Mariella
Věším se na rameno, schovávám pod mikinu. Nechávám se vyhřát na provozní teplotu. Zívnu, zamlaskám, někdy dokonce zapředu. Stočím se do klubíčka , hlavičku schovám mezi křídly a bříškem. Je ze mě chlupatá kulička.
Jídlo! Hodně jídla v misce! Miska tak široká, že do ní můžu skočit po hlavě a ulovit si jídlo!
Fleecová deka, do které se můžu zachumlat.