DMD Bonus č. 7 pro 25. 4. 2021

Někteří jedinci se narodí do rodiny tak uvědomělé, že zlo projeví ve jméně či příjmení. Jako u Galdera Počasvoskova-Zlopočasného, tři sta čtvrtého rektora Neviditelné univerzity. Pověst se snažil vylepšit, leč míjelo se to účinkem. Promenádoval se v rudé noční košili s ručně vyšívanými symboly, čepici s třapečkem. Komické byly péřové pantofle s bambulkou.

Chcete-li jako mág něčeho dosáhnout, potlačte svědomí. Málokomu se poštěstí, aby v cizích botách kráčel proto, že předchůdce zesnul ve spánku. Na nejvyšších postech probíhala nefalšovaná hra o trůny. Galder tušil, že konec přijde. Těch nehod bylo v poslední době přespříliš a v každé nějak figuroval Trémon.

Většina osazenstva TARDIS spala.

„Pár hodin na téhle přátelské planetě a vypadáte hůř než po pobytu na Ostrově,“ protočil Severus oči, když vpadli dovnitř.
„Jsme v pořádku, děkujeme za optání,“ kontroval Greg.
„Nezlobte,“ zasáhla hbitě Margaret. „Severusi, běž všechny vzbudit, máme záhadu k vyřešení.“
„Jdu taky, budit spáče mě baví,“ zakřenil se sadisticky Doktor.

Zjevně využil čas k seznámení ostatních se situací, protože když se sešli kolem zajatkyně, šlo vše ráz na ráz. Hermiona mávla hůlkou, pouta spadla, dívka se protáhla a protřela si oči, které jí začaly slzet.

„Máš v oku řasu, musí tlačit,“ řekla vlídně Hermiona.

Dívka vzhlédla.

Vracela se zpět domů a občas vrhla pohled k zemi k té nepravděpodobné obuvi na jejích opuchlých nohou. Byla udivená. Nevěděla, že žena, kterou prosila o almužnu a která jí tyto boty, aniž by o to žádala, darovala, potřebovala zrovna vyrazit na pochůzky po městě. Ani to, že boty, které jí dala, byly její jediné. Ani, že nakonec vyrazila do města v domácích plstěných bačkorách. Snad by se cítila provinile.
Nevěděla také, že u dveří její dobrodinky brzy kdosi zazvoní a odevzdá jí krabici s novými botami, které jí dokonale padnou.
Věděla ovšem, že Bůh je milosrdný, a radovala se.

I lurked around the Amber palace’s hallways when a blonde figure emerged. I exhaled, glad the first person I met was Random.
“Here you are, Merle. Good to see you in one piece.”
I didn’t ask how he’d known my and Coral’s disappearance wasn’t solely about love, but Random had a way of knowing things.
“Seems Vinta Bayle inherited her father’s diplomatic touch,” he continued. “The Begman mission fell dead drunk early on, so there’s no incident to speak of. You should thank her.”
I smiled. Vinta was very beautiful and my uncle Cain’s mistress. Flowers might have to do.

Řev čaroděje zadusila zaklínačova rukavice v ústech. Geralt ho chytil za vlasy, zatáhl a po pádu na zem táhl směrem k ohništi. Pomáhal si pákou na pravou ruku, kterou mu zkroutil nepřirozeně za zády. Mág jen bolestivě chrčel. Geralt přitlačil a prasknutí se ozvalo i v pravé ruce. Pustil jej a ihned zaklekl.
„Mluv."
Mág se pokusil plivnout.
Loket narazil do jeho hrudi, vyrazil dech. Druhou rukou se Geralt natáhl po řetězu, který visel poblíž a zručně jím omotal čarodějovo tělo.
„Tohle je řetěz svobody, osvobodí tě od tvých starostí, nesnází a problémů. A pomalu ho budu dotahovat," usmál se.

"Můžete mi říct, čí nápad byl jet na Silvestra do Krkonoš?" nadnesl Saša.
"Mě by spíš zajímalo," přidala se Lynda, "koho napadlo vyjet bez sněhovejch řetězů."
Už se stmívalo, v okolí se ozývalo vytí a auto se odmítalo hnout z místa.
"Myslel jsem, že jsou v kufru!" bránil se Ivan. "Ovšem chápu, že myslet znamená hovno vědět, takže si beru běžky a jedu je koupit."
Vyndal z futrálu lyže a vyrazil směrem k nejbližší benzínce.
"Co když se nevrátí?" zeptala se Lynda.
"Nevim, ale odmítám ho jet hledat. Jestli se dobrovolně rozhod skončit jako Hanč, já teda odmítám bejt Vrbata."

Hlášení 1: V nově objeveném systému pouze třetí planeta ukazuje známky života. Zhruba 70% povrchu zabírá voda, ale zbytek je pokrytý z většiny jakousi plísní na bázi uhlíku.
Hlášení 2: Podařilo se nám identifikovat další třídu živých organizmů. Jedná se o odrůdy řas různých tvarů, z nichž velká část vykazuje alespoň nějaké známky inteligence .
Hlášení 3: Určili jsme dominantní odrůdu řas a odebrali vzorek ke zkoumání. Subjekt má pevnou vnitřní kostru obalenou motorickými a jinými orgány v tenké povrchové slupce.
Hlášení 4: Subjekt uprchl z cely, zmocnil se pulzního incinerátoru třídy 5 a zpopelnil půlku posádky. Navrhuji kompletní desinfekci planety.

Klank.
Plechová konzerva zazněla o dřevěný stůl.
Učeň se na ni podíval a znechuceně obrátil oči v sloup.
"Jen jez," vybídl ho mistr zlovec a obratně, jedním pohybem otvíráku, konzervu otevřel.
"Proč máme zase fazole?" šťoural se znechucený učeň v plechovce.
"Nemusím ti to vysvětlovat, moc dobře to víš."
"Ano, nic neroste," zamručel učeň s plnou pusou.
"Tak se na to dívej trochu pozitivně," polkl sousto mistr. "Mají i své výhody."
"No a jaké tedy?"
"Jsou plné síly," usmál se mistr.
"Jenže jsem po nich spíš nafouknutý."
"Síla je síla," filosofoval mistr. "Někdo ji má v paži, jiný v pozadí."

Cesta nahoru měla být úplně jednoduchá - zajížďka k zoologické, otočit a pak přímo ke Krakovu. Jenže věci jdou málokdy podle plánu a hned první křižovatka je zasekaná, uprostřed dvě nabouraná auta.
„Co se stalo?“ zajímá se okamžitě Juli, vystrašeně i zvědavě zároveň, natahuje krk.
„To bude jen ťuklé,“ uklidní ji holka bez sluchátek. Řidiči rozčileně gestikulují a obcházejí auta, prázdné schránky neschopné další jízdy.
„Bude to na dlouho?“ obrátí se dáma s kloboukem na autobusáka, ale ten jen odmítavě mávne rukou a zaposlouchá se do hlášení z dispečinku.
„Nedá se nic dělat, musíme jít pěšky.“
Julinka se zamračí.
„Do kopce?“

„Sympatetické síly v pozadí pozorujeme například v působení Venuše. Potkáš-li ženu, upřeš na ni pohled …“
„Na její pozadí?“
„Nu … dobrá. Tedy pokud na ně upřeš intenzivní pohled, ona obrátí zvědavě svůj zrak a vaše oči se střetnou, tehdy, - ovšem pouze nalezne-li mezi vašimi duchy živnou půdu, - počne Venuše působit. Srdce zahřeje nejčistší část krve, jež na sebe vezme podobu paprsku. Ten, mocnou silou imaginace vyslaný okem, potkává paprsek, vycházející mu vstříc, jemně se dotknou a světlo se milostně spojí se světlem. Jedno záření podnítí druhé, protékají očima k srdci …“
„Kouknu, mrknu, mám ji?“
„Hm … tobě, pane, myslím postačí zazvonit pytlíkem.“