Žízeň
Odplivl si. Bylo odporné vedro, měl neskutečnou žízeň a bolela jej hlava. Chtěl domů, poručit si koupel a odpočívat. Příště řekne matce, že od pochůzek snad mají služebnictvo.
Zamračil se, když procházel nejhorší částí vesnice, kolem chatrče té lůzy, Gauntových.
„Mohu vám nabídnout trochu studeného čaje, pane?“
Vzhlédl.
Meropa Gauntová, dcera místního ožraly, se náhle zjevila několik metrů od něj. Usmívala se, ale na vzhledu jí to podle něj nijak nepřidalo.
Ale držela v ruce lákavě vypadající sklenici a on umíral žízní. Zaváhal. Rozhlédl se. Ještě aby ho někdo viděl, jak se s tou špínou vybavuje.
„Dobře,“ přikývl.
Natáhl ruku.
- Číst dál
- 12 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit