Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Darn those white nights.
Sometimes, it’s hard to tell what day it is. Still Sunday? Or Monday already?
Just keep trying.
The man moved, reached into his pocket.
It was empty.
“Where is my book?” he asked.
He sounded... different.
“What book?”
“The blue notebook.”
“You didn’t have any book, when I got you out of the water.”
“Didn’t I look for it?”
“Well... no.”
The man closed his eyes.
“Then I had to have some reason for that.”
“What’s in there?” Risa asked curiously.
“Answers.”
“Then we’ll find it. Together.”
Something strange is going on. She’ll find the answers.
"Otto, vydrž," stiskl Joachim svému druhovi rameno a podal mu píku.
"My už je neodrazíme, viď?" pohlédl mladý voják na svého druha. Oči měl plné strachu a beznaděje.
"Stačí je zdržet. Král Jan s vojskem už brzy přijde."
Joachim se vydal dál obchůzkou bastionu. Nechtěl to přiznávat, ale Otta měl pravdu. Pokud se Sobiesky neukáže dnes, minéři Osmanů zřejmě odpálí hradby a Vídeň padne. Ze zvyku pohlédl ke kopcům na severu.
A srdce se mu málem zastavilo, když uviděl velké množství dýmu z nespočtu ohňů.
Všichni ve Vídni i před Vídní věděli co to znamená.
Jan Sobiesky přichází na pomoc.
Tzv. Druhé obléhání Vídně probíhalo v létě roku 1683 od 14. července do 12. září. Osmanský vojevůdce Kara Mustafa se pokusil dobýt město s 200 000 muži a 300 děly, přičemž tato armáda k Vídni pochodovala přes 1 600 km. Naproti tomu Vídeň měla k dispozici cca 40 000 obránců včetně jezdectva a 92 děl. Její obraně velel Ernst Rüdiger von Starhemberg, zástupcem mu byl český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic.
Vídeň tvrdě odolávala obléhatelům, ale i přes veškerou snahu byla porážka otázkou času. Osmanům je podařilo vyhodit do povětří hlavní bránu vnějšího opevnění a jeden z revelinů, čímž vytvořili průlom do města. Jejich útok byl ale vytlačen ven a průlom v hradbách obránci zahradili.
Když se Kara Mustafa doslechl, že se na pomoc městu blíží polský král Jan Sobiesky, rozhodl se rozdělit armádu na dvě části, přičemž jedna měla finálním útokem za pomoci podzemních min dobít město a druhé zdržet pomocné vojsko. Obráncům se nicméně podařilo na poslední chvíli minu zneškodnit a tím odvrátili rozhodující útok a dost jistě i porážku Vídně.
Mezitím se vojsko krále Jana vrhlo ve třech proudech na obléhatele. Bitva trvala dva dny, 11. a 12. 9. a její součástí byl největší útok jezdectva v dějinách lidstva. 18 000 polských, litevských a německých jezdců udeřilo na osmanské jezdectvo a spolu s ním obrátilo na útěk celé vojsko včetně Kary Mustafy, který ze svého stanu utekl na poslední chvíli.
Pro dotvoření atmosféry doporučuji následující dvě videa:
Byly tři noci po úplňku. Měsíc svítil tak, že kluci, Arthur Weasley a Xeno Láskorád, nepotřebovali žádnou lampičku. Přesto každou chvíli zakopli o kořen stromu.
Více než nepohodlí Arthura trápily obavy z neznámého tvora.
„Xeno, jak toho cíťáka poznáme, když nevíme, jak vypadá?“
„Proto máme detektor příšer. Jakmile se k nám nějaká přiblíží, začne pípat. A když potkáme nějakou, co nezná, tak začne blikat.“
„Ale to tu příšeru varuje, že jsme tady a pak nám zlomí srdce jako strýcovi Bíliusovi.“
„Neboj, nám neublíží, protože my se nedáme. A navíc taťka ten detektor sestrojil tak, že ho příšery nevidí ani neslyší.“
připomínám, že klukům v této minisérii (bude ještě jedno - minimálně) ještě není deset. A ano v kánonu nejsou stejně staří.
Pro Carmen, protože vlastně tak nějak volně navazuje na tohle její. Omlouvám se, že ti do toho lezu, ale nějak na ně myslím celej den...
Jo, a, ehm.. obligátně ♪♫♪
Je tma a ticho a nad hradními hláskami pableskují hvězdy. Les mlčí, postříbřený sněhem, a on si nemůže pomoct, slíbil to, zatraceně, slíbil mu to a teď to nemůže porušit. Ne po všech těch letech, kdy ho ta vzpomínka řezala stejně hluboko jako všechno to, co přišlo potom. Proběhne chodbami jako stín, tiše a s bušícím srdcem.
Lehce se otře čumákem o zhroucenou postavu na posteli. Všechny ty jizvy let, kdy u toho nemohl být. Vrásky mnohem staršího a mnohem osamělejšího člověka.
Nezničilo nás to, Reme. Zatvrzelá, utkvělá myšlenka. Pořád jsme tu.
V krku se něco tak hnusně, hnusně sevře.
Fremeni byli vždycky národ odvážný, nepřátel se nebáli, na množství nehleděli a vody ke svému životu mnoho nepotřebovali. Měli tedy s Rickem i Edvinem dost společného, o sympatie nebyla nouze a když Rick v předchozím drabblu navrhl kalení, nebáli se toho.
Rozhodně v tom však byli zdrženlivější a skoro to vypadalo, že si to vůbec neužívají. Dva návštěvníci tak byli za dozoru třetí, nezletilé, nuceni zeptat se jich, jestli jsou jako sračky nebo co, že se bojí úplně obyčejného maratonu v chlastání.
To bylo najednou bití do prsou, to bylo najednou holedbání!
Nakonec vyvalili i sud s archivní vodou života.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Držím tě pevně drahá moje. Nechci se smířit s rozlukou.
Držím tě, když nás skrápí provazce vod. Mé mokré tělo se vine k tvému.
Držím tě, když se bestie rozeřve. Svět obrací se vzhůru nohama.
Držím tě, když jsi mi v jediném okamžiku vyrvána. Jen tvůj děs a strach je roven mému.
“Znovu se shledáme!” snažím se překřičet řvoucí bestii. Voláš totéž.
Je to náš osud! To si slibujeme!
Vždyť krom tebe není jiné, co by mě byla rovna velikostí, barvou a provedením paty.
Až děsivá bestie zvaná pračka utichne, pak znovu nalezneme jedna druhou.
My dvě se rozdělit nedáme!
She moved silently through the darkened warehouse. The heretics reportedly got hold of a shipment of the most blasphemous contraband.
Security measures, although quite heavy, were no problem. She was the top agent of the Italian Inquisition, after all.
And there it was. A medium-sized shipping container.
As she touched the lid, she suddenly found herself on the ground, twitching as waves of electricity ran through her body.
"I'm afraid our pineapple is not here." said a disembodied voice from a radio.
"We will prevail. And where you see one crate, I see four."
"Get it? C-4."
Everything went white.
"I have to tell you something," Lupin said softly. He was leaning against a tree. Sirius was standing in front of him. They were alone. "I-" he started when a big snowball hit him right in the face. Sirius burst out laughing.
"Where have you been?" James shouted. Peter was with him, carrying another huge snowball.
"Idiots," Remus replied, dusting off the snow but laughing as well.
Sirius quickly made his own snowball, then took Remus's hand and pulled him behind the tree.
"Let's get them," he giggled. Remus's cheeks turned red before he smiled.
"Perish, evil spirits!" they shouted.
Když vyhlásili, že školní docházka přece jenom začne, vyvolalo to záhadné navýšení nemocnosti mezi dětmi ve školním věku. Fronty u doktorů se prodloužily, nicméně nikdo nepřišel s klasickou bolestí v krku, rýmou, kašlem nebo teplotou. To by mohlo znamenat podezření na virus. Fantazie však byla nezastavitelná. Čím horší byla hrozba, tím obskurnější byly symptomy. Omluvenky ale nebyly jen tak. Na tyto strašné neduhy by se měla dělat vyšetření a užívat léky. Všechna muka zdravotních předpisů však dosáhla jen jediného výsledku: studenti a žáci navzdory všem překážkám drželi při sobě a statečně opakovali „My se jen tak nevydáme do spárů Kalliopé!“
V létě muchničky, déšť a někdy, zřídka, i vedro. Na podzim déšť, vítr a někdy, zřídka, i muchničky.
V zimě muchničky nejsou! Jen déšť, vítr a někdy, často, i sníh.
Sníh zůstává na zemi, když je dost zima. Mráz se zakusuje do kostí.
Mráz Přeměněným nevadí, říkají.
Není to pravda, ale komu na tom záleží.
Choulí se v kabině auta, přitištění k sobě. Motor neběží, topení nehřeje. Šetří benzínem.
Vevnitř je o něco tepleji než venku. Pára jejich dechu kondenzuje na skle. Je zamlžené.
Silnice je špatně, ale přece projetá.
Sem, tam jezdí skupinky Přeměněných.
Sváží suroviny, zdroje, potřebnosti.
Naději.
