DMD č. 8. pro 8. 4. 2020. Téma: Plocha pro vaši reklamu

Byl tam. Čtvereček volného místa.
Mikuláš ze Slova vzdychl. Když jste noviny, prázdný čtvereček je jako ošklivá bradavice. S chlupem.
V příští Kometě hned pod článkem o četných vrzích zvláštně podobných koťat v Lancre* tak stálo:
☞ Skomírá vaše řemeslo?
Pomozte mu!
Plocha pro vaši reklamu! ☜

Kolíka odmítl rovnou. Po poslední otravě jídlem se ještě zelenal.

Cech vrahů ztratil zájem, když odmítl přes inzerát natisknout rudou skvrnu.

„Prrravé frrancouzské uzenky!“ ozvalo se ode dveří.
Přibouchl Kolíkovi dveře před nosem s falešným knírkem.

DOBRÝ DEN.
Mikuláš omdlel.
Smrť do něj šťouchl kostlivým prstem.
JDU SE ZEPTAT NA TU NABÍDKU KOŤAT, zamával novinami.

Cesty na západ byly poněkud nárazovou záležitostí, ale ani tak si Círdan nemohl dovolit propustit své nejlepší řemeslníky. Nicméně kromě několika bárek pro rybáře kšefty moc nešly. Přišel proto s nápadem, že bude pronajímat plachty svých lodí pro reklamní účely.

Gil-Galad shlížel dolů na přístav, kde se ve větru nadouvaly pestrobarevné slogany: "Naše kolomaz, Váš splněný sen." a "Filinovy slanečky pro chlapy i chlapečky." nebo "Kupte čtyři židle, dostanete stůl."
Usmyslel si, že zvedne příjmy dokům z královské pokladnice. Kdyby musel ještě jednou spatřit malbu Filinova slanečku, mohlo by to někoho stát život - buď jeho, nebo nechá pověsit toho umělce.

Vincent listoval novinami a zaškrtával si zajímavé události. Mimo hltání nejnovějších románů si rád udržoval kulturní přehled. Také už dlouho nic nenamaloval – Haagské teskné zimní ulice ho příliš neinspirovaly, jen čas od času udělal pár ponurých črt každodenního dění.
V tom ho to upoutalo – strana s inzercí. Lidé nabízeli a poptávali práci všeho druhu – Vincentovi svitla naděje.
Ihned sedl ke stolu a napsal Theovi několikastránkový dopis. Namaluje několik obrazů a prostřednictvím inzerátu bude svá díla nabízet. A nebude nadále finančně závislý na Theovi…
Za týden v novinách jeho inzerát vytiskli.
Vincent van Gogh, malíř z Noord-Brabantu, nabízí svá umělecká díla…

Vysoko nad úrovní oken, přímo proti vchodu, ční vprostřed zeleného travnatého pásu kouzelný billboard.

Každou noc se změní, a každé ráno hlásá jiné poselství.

Hned první den jeho vzniku na něm stálo docela obyčejné Plocha pro vaši reklamu.

Další den Usměj se na mě někdy, krásko.

A ten další Jsem tak osamělá. Zazvoňte někdy na můj zvonek.

Další den tam bylo MYREK DUŠÝN JE VÚL :)

A dnes? Bojím se. Chci obejmout.

Každičký den, každičké ráno je na kouzelném billboardu nový vzkaz, od člověka, který chce být slyšet nebo - hledá útěchu. A všichni vědí, kdo je ten hledač.

Co napíšete vy?

Každému maska kryje tvář
Na čele “Nikdy nezklamu!”
Jeden je jako druhý lhář
Na sobě nosí reklamu

Reklamu, jak mít na zemi nebe
Ta hlásá všem, co by se mělo
Reklamu na svůj život, sebe
Reklamní plocha - vlastní tělo

Ale čas tvaruje podle svého
V kůži máš obraz dobrého i zlého

A až vydechneš naposledy?
Tam na smetišti historie
Zanecháš své znavené údy
Tvoje tělo tě nepřežije

A až tu schránku odložíš
Skutečně zbydeš jen ty sám
Jen ty a tvého hříchu tíž
Už žádná lež a žádný klam

Až budeš stát před stvořitelem
Dokážeš postavit se k němu čelem?

„Brente, tohle byl vážně naprosto originální nápad,“ pochválila ho jednou Risa.
„Každý, kdo ty vozy vidí, tak o tobě ví. Rozkřiklo se to úplně všude.“
„Děkuji Riso. Já si pořád lámal hlavu, jak oslovit další zákazníky. Tam u nás už jsme byli známí. Lidé u nás chtěli nakupovat, i proto, že jsem tam byl já. Záruka kvality. Ale tady se obchody hýbaly hrozně pomalu.“
„No ale napsat na všechny vozy, které tu vozí zboží, že Brent vám sežene všechno v té nejlepší kvalitě, to muselo dát hodně práce,“ hodnotila Risa.
„Práce ani tak ne, ale těch peněz, co to stálo.“

„Skřeti. V noci se vyrojí ze svých páchnoucích doupat. Ohněm a mečem zpustoší bezbranný venkov. Do zdupaných polí vypálí jméno svého temného pána. Barbarští nájezdníci. Přiženou se zpoza okraje mapy, budou drancovat a odvádět do otroctví, jménem arcilotrovým. Černí jezdci. Budou šířit mor a beznaděj, a všude, kudy projedou, se bude šeptat, že jejich mistr přichází. Obludy. Draci, bazilišci, ještěři, hadi, krysy obří a mouchy zlodějky se začnou množit a zaplavovat kraj, v předzvěsti příchodu... Jak že se to jmenujete?“
„Diego Zapatera, ale to je jedno. Nejde o moje jméno.“
„Aha, emisar, samozřejmě. Takže, komu sloužíte?“
„Jsem jednatel pivovaru Corona.“

It was early in the morning and Victor and his father were sitting in a fancy pub in Chelsea. Mister Astley, Henry's father, was sitting across from them.
"The advertisement will be printed in the paper every day for three weeks," said his father.
They were there to talk business but Victor had trouble concentrating. He was secretly hoping Henry would be there, too. Why wasn't he? Victor couldn't ask. Instead, he put his business face on.
"Of course, we can repeat it in a few weeks, just to make sure that everybody sees it," Victor added with a smile.

Byl jsem mladej, víte? Ty prachy jsem potřeboval. Tehdy jsem tvrdil, že na školný, ale abych pravdu řek', tak úplně přesný to nebylo. Jasně, ta částka pokryla skripta a půjčku a ubytování, ale taky v tom byly spářky s klukama. Litry chlastu.
Jenže copak tohleto můžu říct vlastní dceři, když se ptá?
Bylo to jednoduchý řešení. Trochu ujetý, ale jednoduchý. Hlavně rychlý.
Měl jsem ten nápis na čele nosit rok. Ničím ho nezakrejvat. Stříhat se tak, aby byl vidět pořád. Platili slušně. Víc než to. Vlastně toho nelituju.
Teď jen vysvětlit mý malý holčičce, proč mi příbuzní pořád říkají Durex.

Pár let to trvalo, ale nakonec se všichni sešli před novým salónem páně Wernera. Mariahilfe Straße se nezastavila, ač by to událost nepochybně vyžadovala. Krom honorace z řad rodinných – ctihodnost Sternbach, drahá choť tajná žurnalistka, hraběnka Karóly v doprovodu pana advokáta a (jeho) drahé polovičky, nectihodné konstruktérky automobilů Sternové – před obchodem postával asi tucet nedočkavých Vídeňanů v róbách vhodných ku procházce o poledni.
„Vážené dámy, vážení pánové! Děkuji vám za hojnou účast, váš zájem je mým potěšením. Tedy bez zbytečných vytáček...“ Velkodušně zatáhl za provaz odhaluje vývěsní štít, první reklamu každého podniku:
Werner & Dvorak
Le Salon de la Mode