DMD č. 8. pro 8. 4. 2020. Téma: Plocha pro vaši reklamu

Anne si záhy uměla všimnout, jak drahá sestřička Isabella dělá na pány oči. A nejen oči. V jejím ještě napůl dětském světě se to nezdálo být nebezpečnou hrou. Chtěla jen napodobit, zkoušet, cítit se "velká".
Necílila na nikoho, ale pásla po pozornosti všech. Toužila předložit světu své přednosti. Takový způsob boje o výsluní dostávala příkladem.
Pokusy před zrcadlem. Vypůjčený živůtek, stále šikovnější práce se stuhou. Na špičkách předstírala chůzi v podpatcích.
V Bathu se tato hra mohla stát zvláště záludnou.
Dobře, že plocha, kterou pro tento účel chtěla využít, byla zatím poněkud... plochá.
Kde nic není, ani srolovaná punčocha nebere.

„Já si chci hlát!“
„Tak si hraj.“
„Já chci s tebou!“
Dáša tiše zaúpí. Zrovna dneska musí hlídat ségru.
„Já teď nemůžu,“ odsekne, zatímco přemýšlí, jak dostat z halenky ty fleky, než dorazí máma. Kdyby byla v reklamě, už by jí někdo podával zázračný prací prášek.
„Vymysli hlu!“ domáhá se prtě.
„Fajn. Budeme si hrát na reklamu,“ vypadne z Dáši.
„Veklamu? Jak?“
„No jak? Já budu prát a ty budeš nosit nové zázračné prací prášky.“
„Tak jó,“ zajásá Týna a vrhne se do pokoje. V následujících minutách zahrne sestru drěvěnou skládačkou, leporelem, plyšákem a barbínou. Ale na praní je klid.

"Běž napsat o dražbě svobodných mužů, říkali," mumlal si Clark. "Zaplatili Daily Planet za reklamní plochu a chtějí, abychom o nich napsali, říkali."

"Přestaň brblat, Smallville," usadila ho Lois. "Reklama je reklama. Navíc se ti tu možná někdo zalíbí."

"To určitě..." spustil Clark, ale umlkl, když Bruce Wayne vystoupil na pódium.

"Nějaké dotazy z publika?" zeptala se organizátorka poté, co se Bruce představil.

Zdvihl se les rukou. Lois šťouchla do Clarka. Neochotně se přihlásil.

Bruce na něj ukázal. "Ano?"

"Jak si představujete ideální romantický večer?"

Bruce na něj mrkl. "Počkej, až tato akce skončí a rád ti to ukážu osobně."

"Myslel jsem, že jste se usadili," sedl si Marigold do hromady prádla na posteli.
"To jsou Yeniny věci."
Pěvec zděšeně vyletěl.
"Tak co se stalo?" zeptal se znova.
Geralt skládal oblečení, knihy a nástroje své zaklínačské profese a mručel něco o lidech, hluku, zápachu, konfliktech a nedostatku práce.
"To chceš zase na jih? Mezi ty neskutečný burany?"
"A rád. Tam se totiž nedočkám tohodle," zavrčel a hodil po Marigoldovi leták typu 'hledáme zaklínače'.
Jenže tenhle měl kromě informací o obludě a odměně dole v pravém rohu inzerát na zateplené spodky. V levém byl drobný text:
'Zde může být vaše reklama'

„Tady je Tvé místo!“
Text vizuálně křičel na pozadí nové budovy Institutu biochemické psychoanalýzy.
„Jsi naší nadějí, Tvá země Tě prosí!“
Gréta byla (celkem) svobodná, (až moc) samostatná a v bezpečí (tedy bez otce).
Plakát křičel, ale existovaly i letáky, které přemlouvaly. Nabízely ubytování, stravu a kapesné. Šeptaly cosi o službě vlasti.
Mezi lidmi se povídalo, že stáčení bude beztak brzy povinné.
Otec by chtěl, aby se vládnímu stáčení vyhýbala co nejdéle. Nevěřil autoritám.
To ji nakonec přesvědčilo, aby si podala přihlášku. Gréta Majerová totiž zase pro změnu nevěřila otci.
I když na mrtvé se má myslet jen v dobrém.

„Leničko, podívej, tohle přece nemůžu udělat!“ Xenofilius Láskorád mával dceři před obličejem dopisem, který mu právě doručila ministerská sova.
„Ukaž?“ natáhla se Lenka po pergamenu. „Hmm, máš v Jinotaji otisknout celostránkovou reklamu… ministr kouzel přebírá záštitu nad válečnými sirotky… věnuje jim jeden ze svých domů… zaplatí náklady na provoz…“
„Nic mu neotisknu! Mě už neobalamutí! Žádný domov pro sirotky nikdy nebude. Všechno to jsou jenom plané sliby, aby se zalíbil lidem.“
„Máš pravdu, tatínku, ale to oznámení poslušně otiskneš. Náš pan ministr zatím nesmí ani tušit, že už nejsi jeho člověk. Ani že těch lidí, co nejsou jeho, je víc.“

Už tři dny se Geralt s Marigoldem vláčeli krajinou a nenarazili na žádnou práci.
Když přišli do další vesnice, Marigold na vývěsní štít mezi ostatní poptávky připnul papír, na kterém stálo:

NAJMĚTE SI ZAKLÍNAČE
Máte problém s neposlušným děckem?
Nebo váš muž mizí na neslušně dlouhou dobu?
Zmizely vám ovce?
Ozvěte se zaklínači – děcko srovná do latě, vypátrá cíl záletů vašeho muže a zjistí, co vám ovce sežralo.
Najdete ho v krčmě U Gazdy

„To sundáš, Marigolde,“ zavrčel Geralt, když ho přistihl.
„Zbláznil ses? Jak chceš jinak vydělat peníze?“
Geralt mu neodpověděl. Ale reklamu na své nestandardní služby tam nechal.

Já zase v Ilýrii. Kdyby mi to včera někdo řekl, nevěřil bych. Takhle se marnotratně vydat v nebezpečí, to musel Antonio zešílet.
A je to pravda. Jsem blázen a dvakrát tolik velký, že jsem se zbláznil do Sebastiana.
Co nedovolí mi zvát láskou, to zvu oddaností a slepě kráčím k lvovi do klece.
Naštěstí mám tu z dávných časů přítele. Spolu jsme přitloukali vývěsní štít se slonem a pomrkávali na sebe, když přišla řeč na choboty. Spolu jsme skládali ta tajnosnubná slova, která jsme dali otisknout na inzertní stránku novin...
Už jsem je zapomněl. Ale cestu ke Slonovi najdu vždycky.

Každý vodník ví, že se o svou vodu musí starat. Čím čistější je, tím lépe.

Hladina je pokaždé jiná... Za soumraku odráží siluety poletujícího hmyzu, za rozbřesku ji halí mlha. Při bouři mění barvu, je roztříštěná vlnkami a kapkami, hotové miniaturní peklo. Za jasného letního dne je klidná, čistá, láme paprsky slunce jako zrcadlo. Během západů slunce hoří tajemným ohněm. V zimě zamrzá, láká jiným způsobem. Voda ukrývá tajemství, zve lidi, aby ho odhalili. Dobrý vodník ví, že čím lákavěji vypadá, tím víc duší má na dosah.

Ale i kdyby nebyla krásná, vždycky se najde někdo, kdo ji okusí. Vždycky.

Bylo znepokojující vidět Bretta vystrašeného. Byť byli na cestě už čtvrtým dnem, neustále sledoval obzor, jako by čekal, kdy se vynoří Kopr.

„Kamaráde, řeknu ti, že začínám mít taky strach,“ otočil s Robin k Sandrikovi.

„Jo. Vždycky jsem si myslel, že jemu nic strach nenažene,“ souhlasil Sandrik.

„Přesně. Když jsem ho viděl poprvé, ty jeho jizvy mě vyděsili. Musel jsem mu připadat jako vystrašené děcko, když jsem se bál potřást mu rukou,“ pokračoval Robin. „Schválně mi nabídl tu, kde mu chybí prst. Odnesl si z každého boje nějakou jizvu. Mohl by na svém těle propagovat následky všech těch nesmyslných bojů.“