DMD č. 19. pro 19. 4. 2019. Téma: Hřích který se neodpouští

Co je hřích? Toho by se našly mraky. Už od útlého mládí.
Nespat v odpoledním klidu jako ostatní děti. Nejíst předložené jídlo.
Nemít v sešitě nalinkované okraje od začátku do konce. Nemít podepsán domácí úkol od rodičů. Dát v rovnici do jmenovatele proměnnou, o níž není jisté, že je nenulová.
Opisovat do kulturního deníku obsah díla, které dotyčný nepřečetl. Nebo v něm popsat třídílný román pouze na několika řádcích.
Krást součástky mikroskopu, před tím jsme byli varováni dokonce preventivně. Krystalovat z lihu na otevřeném ohni.
Je toho zkrátka přehršel, čeho se člověk musí vyvarovat, aby úspěšně prošel školami všech stupňů.

"Podle toho, co slyším, jdeš pozdě, děvče," zavrčel správce na návštěvnici. "Vaše sebranka toho jen za poslední tři dny napáchala tolik, že mi šatlava praská ve švech, o pranýři nemluvě. Dokonce i farář nad vámi láme hůl."
Jeho poslední slova proměnily její oči na kámen.
"Ten proti skalickým káže od první neděle," odfrkla si. "Vidí v té zkáze 'Boží trest', který na sebe vesnice přivolala... kdovíčím. Ale to, že se z kazatelny dští oheň a síra, neznamená, že by křesťané měli přestat konat skutky milosrdenství."
"Za takovou řeč by tě taky mohl potkat soud," varoval.
"Protože upřímnost se neodpouští nikdy."

Vzhledem k tomu, že udat panáka zdarma před jednou odpoledne evidentě nebude lehké, schoval jsem kupón pod nějaké kameny a poslal kámošce fotku. Po probuzení kupón kupodivu fakt našla. Prý vyzvedne večer, až zas půjde pít.

Dnes jsme se oba přesunuli na nový hostel v Đà Nẵng. Stihli jsme jen chvíli na pláži a pak už vyrazili na večeři, tak jsem si vzpoměl a zeptal se. To tele zvládlo zapomenout ten kupón vyzvednout a vzpomnělo si, až na baru nebyla obsluha. Hlavně že musela vybrat ten předražený chlastací hostel. Si budu pamatovat. Příště tak budu věřit, jak je to chill místo ...

Kloboučník položí miniaturní Alenku na pařez a natruc odchází.
"Počkej! Nemůžeš mě tu nechat!" Kříčí Alenka.
"Neutínáš!" Otočí se k ní Kloboučník. "Víš, co provedla Srdcová královna?"

Večer vytváří modrozlatou oblohu. Špičaté vršky kmenů bez větví trčí do vduchu jako drápy Tlachapouda. Při zemi se válí věčná mlha. Kolem dokola leží už roky zbytky přístřeší ohořelé strašným požárem. Kloboučník se noří do bolestivých vzpomínek, aby vypověděl Alence královnin hrozivý hřích.
"Stalo se to tady..."
Tehdy oheň královniny milované bestie spálil všechno kolem, když si násilně uzmula sestřinu korunu. Mnoho lidí ten den zemřelo. Kloboučníkova rodina zmizela. Jako pomíjivá myšlenka času.

"Počasí nám přeje," usmála se u snídaně paní Bennetová a významně pohlédla na manžela.
Pan Bennet se úspěšně bránil hradbou z novin.
"Nu, jak říkám. Krásně počasí na výlet."
"Mamá! Mohli bychom..."
"Nesmysl, dítě, je počasí jako stvořené na výlet k jezeru. Pan Dawson říkal, že by rád takový výlet podnikl, že, pane Bennete?"
"Jistě, drahá," zašustily noviny.
"Inu, pan Dawson je pohledný, příjemný mladý muž. Každá dívka by..."
"Hlavně Rosemary Murrayová. A ona se líbí jemu! Bylo legrační, jak to neviděli, tak jsem to včera oběma jemně naznačila," zasmála se Lydia.
"CO ŽE JSI?!" chytla se matka za srdce.

„Běž nahodit ten jistič prosím. Já zase zapnula dohromady konvici i sporák.“ Zdánlivě nevinná událost, která se občas povede i několikrát za den. Ovšem jistič se při každém vypnutí velkého nadproudu opotřebovává a v ideálním případě zvládne podobných cvaknutí bezpečně kolem čtyřech tisíc. Co se ale pak stane, když po všech těch vypnutích jistič selže v případě opravdové poruchy…

Požáry způsobené závadou na elektroinstalaci jsou poměrně častá záležitost. Do stejně nebezpečné kategorie se řadí i odfláknuté zapojování zásuvek, které jsou následně životu nebezpečné. Proto jsou tyhle zdánlivě drobné prohřešky neodpustitelné a všem samozvaným odborníkům by se měly preventivně usekat ruce!

"Tak mame vsechno? Klice mame. Listky taky. Ridicak uz mam v penezence. Prachy jsou vybrany. Kdy dorazi vasi?"
"Ted mi volal tata, ze stoji v naky kolone pred Rudnou uz asi 20 minut, asi naka bouracka."
"Mami, mami, kdy prijede deda s babickou?"
"Asi za pulhodinky, broucku. Tesis se?"
"Jo jo. Tak to mas jeste cas mi precist tu slibovanou pohadku, vid."
"To vis, ze jo broucku. Co si rikal?"
"Andreo, kde mame ty listky?"
"Asi na botniku, ne?"
"Mami, slibilas mi pohadku!"
"Ted ne zlaticko, maminka neco hleda, pak ti ji precte babicka, ju?"
"Tak tohle ti nikdy neodpustim!"

Hradem letí šeptaná zpráva.
Hermiona. Ta vždycky rozumná, vyjednávající, tahající spolužáky z problémů.
Odmítla napsat domácí úkol do Studia mudlů. Vmetla Averymu do tváře, že urážet vlastní příbuzné a nazývat to odborným textem se neslučuje s její ctí.
Měla být zticha. Odpor je marný.
Školní trest si má odpykat u Skrka, na jeho přímou žádost.
Je to šílenec a ona je šílená taky, měla jít rovnou za ředitelkou.
Jenomže je z Nebelvíru.
Šla tam.
Vrátila se. V očích má plameny. Možná ji zachvátí celou a pak už to nebude Hermiona. A možná v nich jednou shoří Skrk. Anebo raději víckrát.

Protože někdo se nakonec přeci jen přihlásil, Edvin s Geraltem neměli výmluvu a mohli pokračovat v intenzivním přemýšlení. Znělo to samozřejmě dost uhozeně, ale na druhou stranu… proč ne? Oba už ostatně vyzkoušeli ledasco, od valkýr přes ženské z jezer až po dryády, docela si rozuměli, vzdálenost mezi nimi už v tuhle chvíli nebyla největší a nad mořem za nimi romanticky zapadalo slunce…
Dokonce se k sobě i nahnuli a za stálého zpěvu velryb si navzájem prohlíželi strniště, ovšem v tu chvíli se zaklínač zarazil.
„Já na to asi budu potřebovat víc chlastu. Nemáš tu víno?“
Což prostě totálně posral.

„Slyšela jsem, že Aurora má nový objev,“ řekla Septima nad partií pokeru ve sborovně.
„Snad to dopadne líp než ten debakl s Andromedou,“ pokývala hlavou Rolanda, hledíc do svých karet. „I když se pouští na dost tenký led.“
„Proč?“ nastražila uši Sybilla, která dávala své karty na odiv úplně všem.
„Je to mudla,“ přispěla nedbale ke konverzaci Bathsheda.
Zbytek osazenstva se na okamžik odmlčel. Teď byly na tenkém ledě všechny. Stěny nemusí mít uši, aby se za jiných okolností neškodné drby dostaly na patřičná místa. Jediné slovo se může stát neodpustitelným hříchem.
„Tak to hodně štěstí,“ řekla udavačka zcela upřímně.