DMD č. 4. pro 4. 4. 2019. Téma: Kolektivní vina

Většina hal a stadionů přijala opatření zakazující všem blechám vstup na sportovní akce. O úplném zastavení prodeje vstupenek blechám rozhodli pořadatelé proto, že si stále více diváků stěžovalo na svědivé štípance.

„Není to spravedlivé, nikdy jsem nikoho během zápasu nepokousal,“ dušuje se jeden z bleších fotbalových fanoušků.

„Já jsem se k tomu několikrát uchýlil,“ přiznává neochotně druhý. „Ale kdyby nám ochranka před vchodem nesebrala lahve s pitím, nemuselo to tak dopadnout.“

Podle kritiků se jedná o zbytečnou diskriminaci, která problém stejně nevyřeší. Téměř okamžitě se totiž mezi medvědy či veverkami objevili podnikavci, kteří za úplatu nabízejí blechám převoz do hlediště.

Že je upírka mě nešokovalo; zkažen popkulturou, předpokládal jsem, že krev nepije - nebo jen zvířecí.
"Jsi... zrůda! Vrah!" vykřikl jsem, když mě ujistila o opaku.
"Nikoli. Já nejsem člověk. Pro mě jste... nezlob se, prostě jiný živočišní druh. Připadáš si ty snad jako vrah, když jíš vepřový?"
"To jsme pro tebe na stejný úrovni s prasetem? Jenom... materiál?"
"S prasetem, gorilou, strakou... Proč byste měli být lepší? Protože umíte komunikovat, používáte nástroje, milujete svoje děti? Opravdu myslíš, že jste jediní? To pro vás je všechno... celá planeta jenom materiál!"
Zmizela dřív než jsem stačil říct, že já to prasátko nezabil.

Křečovitě drží v ruce svůj dřevěný meč, v prstech skoro ztrácí cit, nechce se dívat, ale bojí se pohnout, tak se ve své skrýši krčí dál, chce se mu kašlat z kouře, ale nesmí ho slyšet.
Tatínek se už dlouho nepohnul. Nikdo z nich se dlouho nepohnul. Taková zvláštní dlouhá hra.

*
Moc dobře ví, jak zlo vypadá, vzali všechno, vezme zrovna tolik. Nikdy nenajde přesně je, ale copak nejsou všichni stejní? Já mám právo, říká si, když se dívá, jak muž přímo před ním naposledy vydechne - svině - a pak zahlédne vyděšené dětské oči a v nich poprvé uvidí sám sebe.

Někomu by mohlo přijít zvláštní, že trojice jako stvořená k boji s nějakou tou náhodně nalezenou armádou pekelných monster i nadále setrvává v bezpečí dřevěné lodi a oddává se vysloveně rekreačnímu taktizování, leč přesně to se i nadále dělo. Edvin, bělovlasý muž s divnýma očima a nezdravě opálená Francouzka totiž ani nadále nejevili zájem odložit kostky a chopit se mečů, ačkoliv mohli již dávno vytáhnout proti zrůdám nejrůznějšího charakteru. Nezachránili zatím jediného draka, nevyplenili jediný sirotčinec a vlastně si na konto nepřipsali jediný zářez.
Mohli si za to všichni rovným dílem? Zcela určitě.
Mrzelo to některého z nich? Ani náhodou.

Kapitán Hollister nebyl spokojený s tím, co slyšel. "Rimmere, vy jste neopravil tepelný štít? Uvědomujete si, že tu kvůli vám všichni zemřeme?!"

Rimmer zasalutoval. "Omlouvám se, ale rád bych protestoval! Ano, přiznávám svou část viny, ale je tu zcela jistě ještě jeden člověk, který má na této pohromě stejný podíl, a to technik Lister. Není tady, aby mi asistoval a místo toho se fláká ve stázi! Když se nad tím zamyslím, byl jste to vy, kdo ho tam zavřel. Takže bych to, s prominutím, nazval kolektivní vinou."

Kapitán by něco řekl, ale v dalších několika sekundách se proměnil v prach.

Stáli těsně vedle sebe, skoro ani nedýchali a jen tupě zírali do maličké kovové postýlky.
"Co když ho nějak...poznamenáme?" prolomila ticho ona.
"To v každém případě. Ať děláš, co děláš, vždycky to poděláš, neznáš základní pravidlo rodičovství?" zašklebil se.
Místo odpovědi jej napůl vážně plácla do ramene.
"Mluvím vážně."
"Já taky."
"Víš co? Teď si slíbíme, že jestli z něj vyroste masový vrah, svedeme to na společnost!"
"Cože?" chtěla se zamračit, ale koutky úst ji zradily.
"No jasně. Kolektivní vina je super princip!"
"Dobře. Ale jestli zachrání zemi před globálním oteplováním, bude to rozhodně zásluhou naší skvělé výchovy."
"Platí!"

Když kolegu Bohouška na Vinohradské tržnici dobíhala opožděná osoba, z mrtvého úhlu vletěla rovnou mezi zavírající se dveře a dramaticky pronesla cosi o řidiči se sníženou mentální kapacitou, nemohla tušit, že spíše než doběhla, si právě pěkně naběhla.
Bohoušek je totiž velmi ojedinělý typ řidiče. Takový, který nikdy nelení, pokud je pliváno na jeho profesionální čest.
Inu, vstoupil do salónu a dotyčnou dámu pro její hrubé chování vykázal z přepravy.
Dáma pochopitelně vystoupit odmítla.
Bohoušek ale dobře ví, jak funguje princip kolektivní viny.
„Jak si přejete. Tak já dál nepojedu.“
Lidi ji vyhodili dřív, než se stačil vrátit do kabiny.

Nakonec ho pustila dovnitř.
Bohužel toho litovala hned, jak se usadil s hrnkem čaje a spustil na stokrát omílané téma.

„Je to moje vina, konečně jsem si to připustil.“
„Harry, to už jsme přece řešili. Není to tvoje vina!“
„Ale jo. Měl jsem být prostě víc doma a věnovat se ti.“
„Ale totéž bych přece mohla říct i já!“
„Ty jsi ale nebyla pryč tak často!“
„Dělal sis čárky?“
„Ne. Stejně za to můžu já. Jo a Dean!“
„Kolikrát ti mám říkat, že se to stalo, když už jsme spolu nebyli?“
„Ale proč on? Už zase…“
„Prostě tu byl,“ špitla.

Měla vědět, že to tak dopadne. Zná přece Arthura a jeho nadšení pro mudlovskou techniku. Navíc pokud měl dobré posluchače, což Longbottomovi bezesporu byli, ztrácel ponětí o čase. Proč jen jej vybídla, aby Frankovi s Alicí, než ona přichystá jídlo, ukázal dílnu se svými poklady, Po deseti minutách marného čekání Molly Weasleyová zrušila ohřívací kouzlo nad talíři s večeří.

Zprvu uvažovala, že ho nahradí stázovým zaklínadlem. Přece jen chtěla manželovi a hostům umožnit pokochat se nezvyklými předměty. Ale poté, co uslyšela odlétat Ford Anglia, nepoužila ho. Když ani jeden z těch tří není schopen přijít včas, nezaslouží si teplou večeři.

Až do zkázy Země, která musela udělat místo nové galaktické dálnici, byli za nejhloupější vesmírný druh považováni Galaganťané.
Když jejich planetu přiletěl vogonský soudní vykonavatel zničit jako trest za to, že před milionem let vyslali do galaxie flotilu vražedných robotů, překvapeně namítali, že oni tak dlouho neexistují a flotilu vyslal jiný druh, který se před milionem let vyhladil sám.
Vogon uznal relevantní argument, ale upozornil je, že měli na odvolání celé milénium, a potrestat by si vlastně zasloužili už za to, že tu lhůtu prošvihli.
Pak jim zarecitoval báseň a planetu zničil.
Těžko říct, z čeho byli Galaganťané šokovaní víc.