DMD č. 27 pro 27. 4. 2011 Téma: Čajové obřady

Když nemohla svůj úděl snésti,
když lákaly ji jeho svody,
tu nalila si stakan tresti
a jen pár kapek horké vody –
pak zamyšleně upíjejíc
smočila v kalamáři pero;
snad touhou, snad se chladem chvějíc
psala, zatímco houstlo šero.
U ruky slovník francouzštiny,
zavařenina na talířku,
tehdy ještě své duše stíny
tu neváhala svěřit zítřku.
Však básník, jenž jí verše radil,
ten nakonec ji trpce zradil.
Teď čaj jí dosti neuleví
a co si počít, studem neví,
když dostalo se všudy světu,
co psala tehdy na papír:
«Je vous écris; voilà. C’est tout.
Et je n’ai plus rien à vous dire.»
> (Evžen Oněgin) 

„Tumáš zlatíčko, připravila jsem ti čaj,“ usmála se Elizabeth na svoji dceru.
Holly nedokázala spočítat, kolikrát už tuhle větu slyšela.
Když si rozbila koleno, dali jí šálek čaje.
Když onemocněla, dostala šálek čaje.
Když ji vyhodili z práce, Gerry jí uvařil čaj.
Když Gerry umřel, nalili do ní čaje snad hektolitry.
Když se s Richardem rozvedla žena a odvezla děti, nabídla mu hrnek čaje sama Holly.
A teď, když jí přestaly rozumět její nejlepší kamarádky, jí udělala čaj její mamka.
Zdálo se, že šálek čaje je univerzální všelék.
Kéž by se to prázdno v jejím nitru dalo zahnat tak jednoduše!
Fandom: PS.: I Love You - knižní verze

Fandom: Ze života
Poprvé propadla kouzlu sypaného čaje v patnácti letech. Ale byl těžko k sehnání a tak si zase musela zvykat na sáčkový. A jak u toho trpěla.
V den sedmnáctých narozenin ji čekalo milé překvapení. Dostala sadu sypaných čajů. S radostí opustila sáčkové. Ale přesto něco chybělo k dokonalosti.
O měsíc později seděla u stromku a rozbalovala poslední dárek. Zarazila se a nechápavě zírala na rudou čajovou sadu.
„Tak co? Dáme si čaj?“ zeptal se jí bratr a málem spadl na záda, když ho znenadání objala.
„Beru to tak, že souhlasíš,“ vyskočil s úsměvem na nohy a šel dát vařit vodu.
AN: Někdy bráchové poznají, co by mladší sestřičce udělalo největší radost.

fandom: Cutty Sark (http://cs.wikipedia.org/wiki/Cutty_Sark)
A/N: Bránila jsem se zuby nehty, pořád jsem doufala, že mě napadne něco jiného, ale ona se nedala odbýt...
Kdysi jsem byla slavná. Šíhlá, krásná, elegantní. Rychlá. Říkali o mě, že jsem nejrychlejší. S větrem o závod jsem brázdila široké pláně Indického oceánu, aby si lidé mohli dopřát svůj šálek teplého čaje. Vroucí voda v konvici. Vůně luhujících se lístků. Spokojené úsměvy. Nemocné dítko usrkávající z velkého hrnku a vůně medu... Nikdy jsem ty obrazy nespatřila, ale snila jsem o nich na svých poutích. Byla jsem hrdá, že mi svěřují ten zelený, voňavý poklad. Ale každá sláva pomine. Už necítím vůni čaje. Jsem stará, zmrzačená. I má hrdost odešla. Oheň mi ji vzal. A lidé budou pít čaj dál...

Fandom: Torchwood, Jakub Vandrovec, Sherlock Holmes
„Ty si nedáš čaj, Ianto?“ zeptal se udiveně Jack.
„Copak jsem nějaký pitomý Angličan?“
***
„Čaj?“ nabídl Jakub Vandrovec svému kamarádovi.
Semen Korčaško na něj hleděl značně nechápavě.
„No dobře, tak čaj s rumem.“
Semen nadzvednul levé obočí.
„Rum?“
Semen nadzvednul pravé obočí.
„Fajn, tak teda samohonku.“
***
„Udělal jsem vám čaj, Sherlocku.“
„To jste ani nemusel...“
„Já vím, že je vám jasné, že nesu čaj, když je pět hodin. Ale to bych s vámi už vůbec nemusel mluvit, můj geniální příteli.“
„Chtěl jsem říct, že jste jej ani nemusel dělat, když stejně vystydne,“ řekl detektiv a přitáhl si Johna k sobě.

Téma pro 27. 4. 2011: Čajové obřady
Toto téma bude uzavřeno 27. 4. 2011 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Avevin seznam fandomů můžete sledovat zde.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.