Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Princi Michaeli," začal rozhovor vévoda Kuvelt. "Jak jistě víte, tak má dcera Lotrein byla ideální kandidátkou na královnu. Je chytrá, milá, umí se chovat ve společnosti. Bylo od vás vskutku neomalené, že jste s výběrem nepočkal na připravovaný ples.
"Lotrein je vskutku skvělá žena, vévodo," přitakal mu Michael,"ale cítím k ní pouze přátelský cit."
"Copak k manželství potřebujete lásku? Královské a šlechtické manželství vždycky domlouvají rodiče."
"Jak vidíte, tak v mém případě toto neplatí. Ale máte pravdu, že Lotrein by jistě zdobila královský dvůr. Domluvím, aby od příštího měsíce dělala dvorní dámu mé manželce Lucii."
"...jak si přejete princi."
Vyhrál turnaj. O něčem takovém snil od doby, kdy poprvé pozvednul meč. Trénoval tvrdě. Měl cíl, za kterým šel.
Svého soka v posledním klání naprosto znemožnil. Diváci bouřili, halasně ho oslavovali. Odměnu převzal z rukou velitele Královské gardy, který ho za výkon pochválil.
Usmíval se a kynul davům. Úsměv byl nicméně poněkud nucený.
Věřil… tajně doufal, že by svou odvahou mohl získat pozornost ženy, která ho už dlouho strašila ve snech. Potkával ji často, nikdy se ji však neodvážil oslovit. Zdála se mu nedostižná.
Jeho vyvolená právě teď ovazovala jednu z oděrek, ke kterým v souboji přišel jeho protivník.
Šťastlivec…
"To je špatný, to je hodně špatný," řekl první.
"Máš naprostou pravdu," odpověděl druhý.
"Lidé mají radši kyselé dobroty než sladké."
První řekl: "Sice tu je ještě sladký politik, který je na naší straně, ale ten bude brzy sesazen.
"Bojím se o to, co bude potom. Kyselí politici sice slibují, že budeme žít v míru, ale já osobně jim moc nevěřím."
"Škoda, že nemáme sladio, to bychom potom věděli, co se děje."
"Naprosto s tebou sou..."
Dveře se rozlétly dokořán, dovnitř vběhli dva neznámí, jeden z nich držel kyskoli.
Byla to NKS.
Zazněly dva výstřely a sušenky padly k zemi.
Vyrazili dál na jih, aby zjistili, kde teď začíná Zóna. Večer déšť zeslábl. Hranice nikde. Zalezli do smrčí, do (relativního) sucha a uvelebili se k odpočinku.
„To je pak jasný, že to vzdala,“ mudroval Vran, který kvůli troskám vesnice přemýšlel o Rezce. „Každej na to nemá. Mohla být voják, jako my. Pořádnej chlap... ženská. Ona vyměkla a dala se na pošťáka. Pořád někde lítá a vděčnost žádná. Prestiž žádná. To jsme na tom líp.“
Kapy kap, padly mu kapky na ucho.
Tu noc spala Rezka v teplé posteli. Další den se na farmě ládovala jahodami se smetanou.
Vran žvýkal šťovík.
"Měl bych být šťastný. Že?" pronesl schlíple Pán zlá ležící na lenošce, ruce sepjaté na hrudi, oči zádumčivě zkoumající strop. Červíček si narovnal očividně falešné brýle a dál tumpachově civěl do zápisníku, kam zatím jen načrtl kus sýra.
"Jenže. Nevím. Nic nemá smysl. Totiž dřív, když jsem občas... dočasně prohrál, pořád jsem měl před sebou cíl. Zničit Harryho Pottera. Bavilo mě to. Ale teď? Nic. Nic nemá smysl. Ráno jsem dokonce mučil dva mudly, a nestálo to za nic," vzlykl.
Červiček přikývl a přikreslil sýru fousky.
"Skoro mi přijde, jako by v den, kdy jsem ho zabil, kousek mě umřel!"
Tak trochu navazuje na Návrat do hlubin: http://sosaci.net/node/30359 Ale ve skutečnosti navazuje celkově na celý dosud napsaný příběh.
Cítil se vyčerpaný. Tak strašně vyčerpaný. A kvůli čemu? Pyrrhovo vítězství! Hořkokyselé na jazyku. Jeho výtvor fungoval. Zasáhl, kde měl. Někoho zabil. Ne někoho. Nejbližšího člověka, kterého měla. Ale přimotal se k tomu někdo další, někdo, kdo jeho výtvor odrazil a ukradl mu odměnu. Chrání ji magií, silnější, než jakou kdy viděl.
Ale každá magie se dá porazit. Nebo obejít. Zničí je, zabije, rozsápe a na jejich ostatcích postaví chrám, kde bude Veroniku uctívat. Nebude mít kam jít, o to se postaral. A až jí nezbude nikdo jiný, přijde k němu. Připlazí se. Poražená. A bude prosit, aby ji miloval.
Když starosta Prahy 7 dostal první SMSku o výsledku střetu ve Stromovce, zajásal. Konečně jsme to těm nafintěnějm šesťákům nandali! Byl z vítězství nadšen. Jen chvíli... Šestka se okamžitě postavila do role oběti. A počty zraněných její interpretaci podporovaly.
Na facebooku navíc několikero podroušených sedmičkářů triumfálně zveřejnilo videa a fotky pomlácených šestkařů s vítězoslavnými komentáři. Podle některých zdrojů měla jezdecká policie ze sedmičky zcela neadekvátně rozhánět bubenečské. Když přišly zprávy o prvních mrtvých, všichni začali dávat ruce pryč.
Starosta Prahy 6 dočetl článek V nemocnici zesnuly další dvě oběti Sedmičkářské agrese! Jak dlouho bude svět mlčet?! a neznatelně se pousmál.
Nesoutěžní. Aneb tak dlouho se na téma nadává, až se dostaví dva nápady po sobě.
Benedikt z Nursie se naposledy teskně rozhlédl po údolí.
Domníval se, že tady v Subiacu nalezl cíl své pozemské pouti. Založil společenství zbožných lidí, kteří se jako on chtěli modlit a pracovat, ustanovil pro ně řád.
Někdo ho však nenávidí. Stejně jako už jednou se ho pokusili otrávit…
Díky varování věrného havrana Benedikt nezemřel, poznal však, že ani tady není žádaný.
A tak s hrstkou nejvěrnějších opustil Subiaco.
Proradný mnich na terase tomu přihlížel.
Jakmile zmizeli z dohledu, padouch začal radostí křepčit.
Terasa se zřítila, v jejích troskách nalezl smrt.
Svatý Benedikt založil proslulý klášter Montecassino, kde dožil v pokoji.
Svatý Benedikt z Nursie, zakladatel benediktinského řádu, žil podle legend nejdřív jako poustevník v horské divočině u Subiaca, potom byl zvolen mnichy z kláštera Vicovar za opata, ale z tohohle kláštera odešel poté, co se ho pokusil někdo otrávit vínem. Vedl pak skupinu mnišských komunit ve skalách v Subiaku, kde vykonal různé zázraky, ale i tady se časem vyskytl vraždící intrikán. Tentokrát byl otrávený chléb, ale Benedikta prý zachránil havran, který byl jeho poslem z nebes. Benedikt poté Subiaco opustil a založil významný klášter Montecassino (r. 529), středisko kultury, kde později nějaký čas přebýval také náš svatý Vojtěch.
Jak praví jedna (možná neoficiální) verze legendy, vrah byl za svůj zlý úmysl po zásluze potrestán.
NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD
Francie, 1092
Příběh francouzského krále Filipa I. a hraběnky d'Anjou je jako vystřižený z červené knihovny...
„Co jste to provedl,“ zpovědník lomí rukama. „Zapudit královnu! Vzít si ženu svého vazala!“
Král Filip pohodí hlavou.
Před dvaceti lety byla svatba s Bertou nevítaným, ale nejlepším řešením. Sňatku předcházela bitva u Casselu, kde Filip prohrál. Uznal vítěství Roberta Flanderského a následovala nabídka spojenectví proti Vilému Dobyvatelovi, která se nedala odmítnout. Podmínka - politický sňatek.
Jenže teď je Berta tlustá, trudovitá. Zato Bertrade! Něžná, krásná úžasná Bertrade!
Jakmile ji spatřil, byl ztracen. Unesl ji do Meungu. Vášeň, která se tam zrodila, nic neudolá!
„Exkomunikace? Ať! Papež si myslí, že nade mnou zvítězil. Ale víš co? Ta prohra za to stojí!“
Francouzský král Filip I., (1052 – 1108) byl po matce Anně Kyjevské, plavovlasé siréně, která ze stepí Ruska přišla do Francie s průvodem jako z Tisíce a jedné noci, neobyčejně krásný. Zdědil i její výbušný temperament a vděčí jí za křestní jméno s nádechem Byzance, které se ve Francii do té doby nepoužívalo.
Politický sňatek s Bertou Flanderskou trval dvacet let, od roku 1072 do roku 1092, kdy král potkal v Tours sličnou Bertrade de Montfort, hraběnku d’Anjou. Krásná hraběnka byla čtvrtou chotí hraběte Foulquse d’Anjou, kterému přezdívali Mrzutec. Zlý, hrubý hrabě měl na svědomí zmasakrování vlastního bratra, první manželku ubil k smrti a další dvě, poté, kdy se mu znelíbily, nechal zavřít do kláštera.
Bertrade se nehodlala smířit s manželstvím, do kterého ji uvrhla její rodina, a sama iniciovala setkání s Filipem – dopisem, kterému král neodolal. Od prvního okamžiku, kdy se čtyřicetiletý král setkal s dvaatřicetiletou hraběnkou, se do sebe zamilovali s vášní, která jim vydržela až do smrti.
Jejich láska přečkala tři papežské exkomunikace – čas od času Filip a později i Bertrade papeži vždy slíbili, že hříšného svazku ponechají (Filip byl v podstatě bigamista, královnu sice zapudil, ale manželský svazek zrušen nikdy nebyl) a odloučí se od sebe, ale byly to plané sliby, nikdy nedodržené. Přes veškeré intriky, které proti svému otci a jeho milence osnovaly Bertiny děti, je rozloučila až Filipova smrt. Po té, co ji muž jejího života navěky opustil, odešla Bertrada roku 1108 do Anjou, prodala svůj vdovský majetek a založila klášter v Haute-Bruyere. Poté pobývala v klášteře Fontevrault, kde o pár let později také zemřela.
Záznam 316. slavné ledniční bitvy
Za stranu Kyselých se zúčastnili zkušení mazáci Okurky (loňské, otevřené minulý týden), Kysané zelí (nově zakoupené, nenačaté), Čalamáda (rok výroby 2011 - zapomenutá, neotevřená), veterán mnoha bitev. Silného spojence nalezli v Šunce (čerstvá) a Hořčici. Za Sladké bojovaly tři Ovocné jogurty, sklenice Domácí marmelády (částečně snědena) a Čokoládový pudink. Strana Sladkých výrazně postrádala silného bojovníka, Šlehačkový dort, který byl v pozdních hodinách sežrán nenasytnou domácí. Svazek mrkve a flaška alkoholu zachovali přísnou neutralitu. Strana Sladkých byla v téhle bitvě poražena; obě strany nyní s napětím očekávají příští nákup, který může poměry sil v ledničce výrazně zvrátit.
