Příběhy Čtvrtého věku

Otec Eldariona požádal, aby se postaral o jejich nového velvyslance a tak vzal Matumainiho na prohlídku městem.
"Tohle je úžasné místo! Máma mi vyprávěla o Bílém městě, ale myslel jsem, že přeháněla... Akorát nevím, co přesně tahle pozice velvyslance obnáší."
"Velvyslanci chodí na různé slavnosti, třesou si rukama s lidmi a vysvětlují, že to u nich doma není zdaleka tak barbarské, jak se zdá," vysvětlil Eldarion suše.
"Slavnosti?"
"No, bály, večírky a tak."
Matumaini ztuhnul na místě a Eldarionovi došlo, že jeho přítel je mnohem vyděšenější, než se tváří. Chytl ho za ruce. "Já ti pomůžu... Jsme přece tým, ne?"

Teprve poté, co se všichni uvítali a nejdůležitější záležitosti byly vyřešeny, mohl král odejít odpočívat do svých soukromých komnat. Královna Arwen ho doprovázela.
"Jsem ráda, že vás už mám oba doma," řekla. "Popravdě, předtím jsem si myslela, že Eldarion má chození v krvi, že potřebuje vidět divočinu dříve, než se usadí. Ale potom, co jsem si přečetla tvůj dopis..."
"Bojím se, že jsme našeho syna zklamali. Opravdu si myslel, že bychom mu to zazlívali? Po tom, co jsme si sami zažili se zakázanou láskou?"
"Taky ses bál, co ti můj otec řekne."
"Stává se ze mě na stará kolena Elrond?"

Král a jeho doprovod vjeli do městských bran za hlasitého jásotu. Mezi jistou skupinou lidí však tento nečekaný příjezd vzbudil paniku. Královi poradci se vyrojili jako podrážděné hejno vos, nervózně bzučících před Citadelou.
Ale nejvíce překvapený byl Eldarion, který s otevřenými ústy pozoroval, kdo přijížděl.
"Synu!" Aragorn seskočil z koně a objal svého potomka.
"Tati! Četl jsem tvůj dopis, ale nechápu..."
"Nu, vzal jsem to trochu do vlastních rukou. Vážení poradci, má drahá rodino, představuji vám našeho nového Haradského velvyslance."
Matumaini vrávoravě seskočil z koně a obezřetně hleděl na shromážděný dav.
"Taky jsi mohl zmínit, že tvůj táta je král."

"Faramir se mi svěřil s tím, že někteří Gondorští se chovají nadmíru podezřele... A nikoho nikdy nenapadne zkontrolovat malé skříňky," usmál se Pipin. "Nakonec se ukázalo, že v tom má prsty Lord Ohtar."
"Ohtar? Ale vždyť ten má místo hlavy makovici!" zvolal Eldarion. "Ten by nějaké plány proti koruně jen těžko vymyslel..."
"Je pravda, že Ohtar není zrovna z nejchytřejších. Což znamená, že mu někdo radí. Otázka je, kdo?"
V místnosti zavládlo ticho.
"Je to nejspíše někdo, kdo se ještě neodhalil," usoudila královna. "Musíme ho překvapit, donutit ho se ukázat."
"Ale jak?"
"Myslím, že tuhle část už vymyslel tvůj otec."

Druhý den ráno se všichni sešli v králově pracovně. Byla tu královna, Tinwiel, správce Faramir a i jeho dcera Finduilas.
"Tvoje vyprávění mě velmi znepokojuje, synu," řekla Arwen. "Nemyslím si, že to, co se událo, byla náhoda."
Správce Faramir přikývl. "Zdá se, že naši nepřátelé přešli na sofistikovanější zbraně, než dříve..."
"Zbraně? Nepřátelé?" zeptal se Eldarion zmateně.
"Špionáž. Šíření pomluv. Boj ze stínů. Ví, že se nám nemohou postavit v otevřeném boji a tak se snaží podkopat naši pozici," vysvětlila královna.
"Co se týče nepřátel, už jsme na dobré cestě je odhalit. Nejsou jediní, kdo umí špehovat. Pipine?" pokynul Faramir.

Lord Ohtar zkoumal plány, rozeseté po jeho stole. Pečlivě rozložené, překrývající se na správných místech... Až bude králem, nastane hodně změn.
Dveře se náhle otevřeli a papírové kruhy se rozlétly po místnosti.
"Řekl jsem, ať mě nikdo neruší!" zahřímal Ohtar.
"Lorde, princ Eldarion se vrátil!" volal posel.
"Nemožné! Vždyť jsem jim zaplatil-" Lord Ohtar se zasekl uprostřed věty a rozhlédl se po místnosti. "V Minas Tirith i zdi mají uši. Pojď se mnou a pověz mi všechno, co víš," pokynul poslovi.
Když odešli, otevřely se dvířka malé skříňky, do které by se sotva vešlo dítě. "Zajímavé... Tak Lord Ohtar, co?"

Cesta k Minas Tirith byla dlouhá, zvlášť pro někoho, kdo na koni seděl jen párkrát v životě. Ale když se bílé věže objevily v dáli, Matumaini cítil, že ho únava opouští.
"Vypadá to, že nám jdou naproti," řekl spokojeně Aragorn.
Opravdu, z města vyjela skupina vojáků na koních, praporec s bílým ptákem na modrém pozadí vlající ve větru.
Matumaini na skupinu nervózně zamával, ale hned spustil ruku, když viděl, že je jediný. Zkusil svojí chybu zamluvit: "Mají ve znaku hezké..." Jak se říkalo v obecné řeči těm vodním ptákům? "Kachny!"
Aragorn vypadal, že jen těžce zadržuje smích. "Jsou to labutě."

Když konečně došli k branám Minas Tirith, jediná emoce, kterou Eldarion ještě cítil, byla únava. Toužil si lehnout do postele a měsíc se neprobudit.
Ale když se před ním zjevila jeho sestra s rozcuchanými vlasy, uvědomil si, jak moc mu všichni chyběli.
"Ty jsi ten největší blbec ve Středozemi," řekla mu a objala ho.
Jeho matka a dvojčata se objevily o chvilku později.
Když dotekly slzy a byla rozdána všechna objetí, zeptal se: "Kde je otec?"
"Ještě se nevrátil. Poslal ti dopis," odpověděla královna s úsměvem. "Ale nejdřív si jdi lehnout, ono to počká. Bude to hezké překvapení na ráno."

"Nechápu to. Pokud jsou Haradští nevinní, proč se neozvali dřív?" rozčiloval se mladý velitel.
"Protože si mysleli, že náš důvod byl jenom záminka, abychom mohli udělat z Haradu další Gondorskou provincii."
"I kdyby ano, měli by být vděční, generálko! Ty jejich roztroušené kmeny a barbarské praktiky - "
"Možná je na čase uznat, že nejsme o nic lepší než oni. Historie jim dává za pravdu - byly by nejspíš jen druhořadými obyvateli Gondoru."
"Co tedy navrhujete?"
"Uděláme z nich spojence. Nabídneme jim stejné podmínky, jako jsme nabídli elfům a trpaslíkům," rozhodl Aragorn. "Vytvoříme pozici Haradského velvyslance... Věděl bych o někom, kdo se hodí."

"...protože zlá čarodějnice jejich lásce nepřála, začarovala mladíka do olifanta a řekla jeho milé, že jediným lékem je vzácná květina. Ovšem ta rostla až na druhém konci světa. Dívka poprosila svého náčelníka, aby jí tam poslal-"
"A to se nebála?" pípnul jeden z chlapců.
"Bála se moc. Musela přejít poušť, ve které žili štíři a hadi, přeplavat široké řeky plné krokodýlů, přelézt hory... Ale její láska jí dávala sílu a naději."
"A ty bys přešel pro Ela svět?" zeptala se holčička. Všechny děti zbystřily.
Matumaini zčervenal. "Celý svět. Třeba i dvakrát."
Teprve potom si všiml, že děti nebyly jedinými posluchači.