DMD č. 3. pro 3. 4. 2016. Téma: Anonymní seznamka

Víš toho o mně víc než kdokoli. Vím toho o tobě víc než o komkoli. Ale nikdo nikdy o nikom neví všechno.
Poznali jsme se na internetové diskuzi.
Někdy jsme se pohádali do krve. Jindy spolu zuřivě souhlasili.
Navzájem jsme se prováděli půlnočními splíny. Drželi se nad vodou, když šlo všechno šejdrem. Věřili si. A nemuseli jsme to ani říkat.
Prošli jsme trním a to z nás stáhlo ochranné nátěry.
Viděli jsme, co má ten druhý uvnitř. Báli se jeden o druhého. Pochopili se.
A pak, přestože to vážně není důležité, jsme si řekli jaká jména máme napsaná v občankách.

Když chodili Mach a Šebestová do 8.B, nechodili jako dřív, nýbrž chodili spolu, ovšem od Vánoc se začali škorpit, na začátku jara se parádně pohádali, okenní tabulky drnčely, paní Kadrnožková mlátila koštětem do stropu a ječela, nechte toho, vy dva, nebo se mi tu Jonatán pomine, a Šebestová utekla ven, vytáhla sluchátko a zafňukala, já chci poznat nějakého kluka, co nebude poděs jako Mach, a sluchátko řeklo, samozřejmě, první den příštího měsíce bude stát přesně v šest před holičstvím, jenomže prvního stál před holičstvím Horáček, a Šebestová povídá, to je fór?, načež se sluchátko ďábelsky zachechtalo a zařvalo: Apríl!

Život je krátký. Mějte poměr.
Motto seznamky Ashley Madison
"Hledám mladou krásnou dámu, na flirt a něco víc," napsal Vašek do popisu ideální partnerky. Blíž to specifikovat nedokázal, nerandil už děsně dlouho. Před půl rokem mu umřela manželka, tak co by si na pětašedesátiletá kolena ještě nezablbl. Děti už jsou na škole, tak co už. A za registraci zaplatil šest stovek. Život by ještě mohl být krásný.
"To není možný," začal se dusit, když uviděl dívku ve vyzývavém kostýmku, která vklouzla do restaurace.
"Dělá to každej, je nová doba, tati," odvětí dcera studující na národohospodáře.
Svět pro Vaška náhle skončil.

Na Footfallu, doupěti zločinu a neřesti, se poslední dobou rozmohla móda anonymních seznamovacích inzerátů.
Šéf bezpečnosti lodi Spear of Praetoria si je právě pročítal, až narazil na jeden, který ho zaujal:
„Slušný obchodník hledá protějšek pro velmi třaskavý vztah, v případě zájmu kontaktujte...“ atd.
Zařídil se podle pokynů, a ve smluvený čas se usadil se žlutou kyticí v jednom zapadlém baru.
„Příteli,“ přisedl si k němu po chvíli usměvavý pán. Dali se spolu do řeči, a po hodinovém rozhovoru mu šéf bezpečnosti předal kytici, podali si ruce a rozešli se.
Následující den začala Spear of Praetoria nakládat zásilku fragových granátů.

Ctěný dámy
fešný dívčata
důstojný páni
statný jinošové
(i vy který nejste ctěný ani fešný ani nic)
!!!
Klíčí vás samota? Přichádzí na vás jaro? Podzřívaj vás že ste humuseksuálec?
Nic za to nedáte když skusíte štěstí skrzevá
!stařenčinu anonimní magickou seznamovačku!
Teda dáte za to tolar.
Napiš tvoje méno.
Napiš požadauky.
Strkni psaní stařence pod dveře.
(Nezapomeň tolar.)
MAGIJÍ vyberu tvojího idálního pantnera.
Spokojnost zaručená! Garance kvalitky!
„Dobrá práce, Gyto Oggová,“ zamumlala si stařenka pod vousy*, "se slovama si to dycinky uměla."
Ano, slov znala stařenka opravdu hodně. Kdo si měl ale ksakru pamatovat, co všechna znamenají?
*Prošedivělé. Husté. Úctyhodné.

Seznámit se anonymně? Proč, cui bono takříkajíc? Jde snad o jakési upozadění vzhledu, vystupování a osobních návyků před "charakterem". Dohromady tedy nedává moc smyslu, pokud nehodláme udržet kontakt čistě skrze formu textovou (popřípadě hlasovou, díky moderní technologii). Anonymita sice dodává odvahu a snižuje laťky, ale také umožňuje lži a podvody. Než se nadějete, běhá vám po světě běhají sumci, škodliví sumci, morfující v záporné charaktery. Slizcí, tlustí, plavou mezi neonkami, štikami i línými hvězdicemi. Maska Guye Fawkese shlíží shůry a svým výsměvným šklebem ještě stále dává najevo že je opravdu lepší znát lidi osobně. Protože lidé jsou žumpa, odedávna navždy.

Miluji bály, kde si ti nabubřelí šlechtici myslí, že je v těch maskách nikdo nepozná. Jenže já vidím jací skutečně jsou, hladoví a chtiví právě takové je mám ráda. Jsou ta nejlepší kořist, která se mi může naskytnout.
„Kde to jsem?“
„V mém hnízdečku lásky, maličká, vydrž chviličku, hned se ti budu věnovat.“
Promiňte, musím náš rozhovor ukončit. Květinka se probouzí a já si chci trošičku užít než si vezmu její masku, do své sbírky.
Milostné hrátky skalpel zakončí,
tvář panny láskyplně políbí.
Dívčí tvářičku nedočkavě stahuje,
ruce se jí přitom chvějí,
zatímco panna ctnostná,
rudé slzy na polštář roní.

„Já ti nevím,“ prohlásila mladá Košťálka a zasekla sekáček do špalíku vedle kostí, které prodávala Zuzana na polévku.
„Co nevíš, Drahuno?“ zeptal se opatrně Karel.
„Co s těma mýma klukama. Jeden je za kopečkama, druhej furt študuje a pořád nemá slečnu,“ stěžovala si Drahuna.
„Třeba se ženit nechce.“
„Já chci vnoučata!“ pokračovala Košťálka, jakoby to neslyšela. „Přihlásila jsem ho do anonymní seznamky. Málem mě zamordoval pohledem...“
„Tam nechoď,“ varovala podřimující Magdalena mladého muže s batohem na zádech.
„Mamka?“ pochopil hned. „Tak já si holt něco koupím na nádraží.“
Magdalena sáhla za lavičku. „Na. Třicet deka prémiové šunky, půl chleba, limonáda.“

"Maškarní bál, Julie, slyšíš? Báječné, alespoň půlku známých paní Fraserové jsme ještě nepotkaly. Bude to báječná zábava," těšila se Maria.
"Zajímalo by mě, zda tam bude pan Yates," zahleděla se Julia z okna.
"Seznam hostí je tajný, drahá sestřičko, v tom je ten vtip. Navíc - masky. Možná ho vůbec nepoznáš," rozesmála se Maria.
V duchu dobře věděla, že koho sama potřebuje poznat, toho najde mezi tisíci. Aura nebezpečí ji táhla jako magnet.
Vkročila do sálu, bělostná labuť. Symbol věrnosti vem čert, slušela jí báječně. A Henry? Jistě, tam u krbu. Nedočkavý, na oko bezstarostný, v masce krahujčího peří.
"Kdy poletíme?"

Děvče hledalo vzdáleného přítele,
(no netvařte se zase tak kysele)
je jisté, že nebyl to nikdo blízký,
nějaký vojáček z texaské vísky,
ale jako zpestření života ideální,
ti lidičkové přišli jí úplně nereální.
Jenže pak jednou přišla chvíle,
kdy do kytiček šla její píle,
náhle chtěl jméno, adresu a věk,
a pardon – asi každý by se trochu lek.
Nejlépe přál by si její podobu,
proto raději po pštrosím způsobu,
do hroudy písku zastrčila hlavu,
ujišťujíc se, že zajisté po právu,
neodpovídá, nepíše, neslyší, nevidí,
po dalších nápadnících se raději nepídí,
Na závěr taková drobná poznámka,
sice anonymní – ale pořád seznamka.