DMD č. 27. pro 27. 4. 2014. Téma: Proč tam stojí tamta pumpa?

Poklidný život dvorního matematika Torricelliho rozvířili stavitelé velkovévody toskánského dotazem, jak dostat vodu na terasu ve výšce dvanáct metrů nad spodním jezírkem, když jsou schopni dosáhnout pomocí sací pumpy jen výšky deseti metrů.
Rada pro ně byla jednoduchá, ale Torricelli začal hledat příčinu. Konzultoval problém i s Galileim, a pak ho napadlo použít místo vody rtuť - a hleďme, i ta vystoupila pouze do určité výšky.
Torricelli kdysi napsal, že žijeme potopeni na dně moře vzduchu. Nyní dokázal změřit i jeho hloubku.
A velkovévoda se mohl podivovat, proč postavili druhou, nižší terasu s jezírkem a proč na ní stojí ta pumpa.

„Proč tady stojí ta pumpa?“
„No, a to je právě to, co jsme sem přijeli zjistit, Scullyová.“
„My jsme jeli až do Connecticutu vyšetřovat pumpu?“
„Jistě. Podívej se, široko daleko nic není. A přesto tady ta pumpa stojí.“
„To vyšetřování nařídil Skinner?“
„Ne. Volal mi místní-“
„To jsme na tom už tak špatně, že musíme vyšetřovat pumpu? Muldere, já jedu domů.“
„Ale no tak, Scullyová, uvidíš, bude to stát za to.“
„Dokud se neukáže, že ta pumpa je kouzelná, tak mě to nezajímá.“
„A co kdybych ti řekl, že kouzelná je?“
„Vážně, Muldere?“
„Ne. Ale před dvaceti lety v Ontariu...“

Nadosah Pozlátko utíkal. Ne, neutíkal. Běžel.
Dobrá, utíkal.
Tohle se nemělo stát! On byl přece podnikatel, ne zločinec. Nikdy nikoho neokra-
Tedy, nezabi-
Tedy, nesesmilnil, žeano? Nesesmilnil. Nemělo mu být souzeno, takhle potupně prchat před nějakým trapným Vlahošem, jehož rodičové spali ve stáji se svým jediným oslem, a jenž se naučil číst jenom proto, že to vynášelo.
Žeano?
Běžel ulicemi Ankh-Morporku za svobodou. Lidi na něj divně koukali, protože to byli Ankh-Morporčané. Mračil se zpátky na ně.
Tak naboural.
Naboural čelně do golema, věřili byste tomu? Vzápětí byl sevřen pěstí z pálené hlíny a upomenut: „Pumpa devatenáct budižkničemu Pozlátko dopadl.“

Obláčky dechu se jí prudce srážely před ústy. Doufala, že venku z Páté čtvrti narazí na kohokoliv, kdo jí pomůže. Bourající monstrum už v řadě domů prorazilo budoucí ulici, vydala se tedy novou cestou v naději, že setřese svého pronásledovatele. Kolem zbývalo ještě několik původních domů. Zaběhla do dvora a přikrčila se za zabalenou pumpu. Snažila se popadnout dech, aby mohla zavolat o pomoc. Přitiskla se k měkkému plátnu na pumpě. Hřálo.
Hlavou jí bleskla myšlenka, proč vlastně mají pumpu venku, když má stát uvnitř? Víc už nestihla. Plátno se zdvihlo, ostří se zalesklo a ona stihla jenom zašeptat: „Kleinfleisch!“

Z neklidného spánku ji probudilo skřípění čerpadel. Trup lodi bolestě úpěl. Tiše zaklela. Jak dlouho spala? Hodinu? Možná dvě… Zmoženě si promnula obličej. Víčka jí padala. Ty zatracený pumpy… Proč… Pumpy! Prudce se posadila. Když usínala, tak mlčely. A jestli… Zapomněla na únavu. Na zranění.
Vyběhla z kajuty tak, jak se vymotala z hamaky. Bosá. Prostovlasá. Ani kabát si neoblékla. S Tomem se srazili u průlezu do podpalubí. Z kabátce mu crčela voda.
„Nabíráme?“
Byla to zbytečná otázka. Přikývl.
A jestli je Tom tady dole…
„Kdo velí na palubě?“ vyhrkla.
„Hawkins… Vain spí.“
„Jdu tam!“
Ona je teď potřebuje oba.

„Tak jsme tu? Jediný, co mě zajímá, je, kde dostanu pořádnej talíř kari a stůl, o kterej můžu zoufale mlátit hlavou!“ zaskučel Lister.
„To se ti zjevně nepodaří, tupče. Z mých dosavadních poznatků vyplývá jediné,“ Rimmer se dramaticky odmlčel.
„Můžeš se laskavě vyžvejknout dřív, než tě pro tvý vlastní dobro něčím třísknu?!“
„Zajisté. Jak by chápala i zralejší hlávka zelí, z terénu a z událostí naší cesty vyplývá jediné: Jsme možná na Zemi, ale pravděpodobně ve střední Asii v době raného starověku.“
„Starověku?“
„Ovšem.“
„Starověku jako před tisíci let? Můžu mít dotaz?“
„Jistě.“
„Co teda támhle dělá ta benzinová pumpa?“

„Hele a proč je tu tahle věc?“
„To je pumpa, Barbucho.“
„Pumpa… a na co je pumpa, Rozárko?“
„Čerpá se s ní voda, přece, trubko.“
„Aha… ale já ještě nikdy domácí pumpovat neviděl… vždycky pustěj doma vodu z kohoutku!“
„Protože je rozbitá a nepumpuje, proto. Tak je tam čerpadlo, tuhle to povídali, že ho musej vyčistit.“
„Aha, a když je rozbitá, tak proč tam teda stojí?“
„Protože je krásná! A nově natřená! A my se máme o co drbat! Přece bys nechtěl, aby nám zrušili takový krásný drbátko!“
„Aha, takže ta pumpa je tak akorát pro kočku, jo?“
„Přesně tak.“

Žila byla jedna kubánská rodina. Otec vlastní rukou postavil dům, solidní a zděný, to každý nemá, synkové pomohli, matka zvelebovala a pilně zametala.
Jen jedna věc tam chyběla: vodovod.
A tak se pro každý hrníček vody běhalo ven k pumpě.
Uplynulo pětatřicet let.
Přijel nejstarší syn a hned: „Proč nemáte vodovod?“
„To víš, je to těžké,“ pravila matka.
Nuže, městské vodovodní potrubí vede dva metry od vchodu.
Druhý syn je cosi na nějakém úřadě. Povolení získal za minutu.
Šlo se do obchodu a koupily se trubky.
Za týden tekla voda v koupelně.
Vsadím se, že v kuchyni ještě pořád neteče.

Cestu do Oválné kanceláře si zkrátili zahradami. Karotka to tu znal, a tak nováčka, kterého šel oficiálně Patriciovi představit, cestou upozorňoval na zajímavosti, které tu byly. Nováček mlčel, a bedlivě poslouchal Karotkův výklad.
Když dorazili k brance do paláce, Karotka se ještě jednou rozhlédl po pozemcích, a chystal se pronést něco vzletného o vhodném skloubení sociálních, užitkových, a estetických atributů, když tu se nováček nesměle ozval.
"U všech bohů, co má být tohle?"
"To je zahradní pumpa."
"A proč stojí uprostřed jezírka, potopená až po vršek?"
"Aha, na to nejdůležitější jsem zapomněl. Všechno tady je dílem slavného Bergholta Stuttley Johnsona."

Nesnášel tu vlezlou zimu. Z té nekonečné bílé ho bolely oči. Bydlel v chatrči na konci vesnice ve společnosti flašek rumu.
Jednou týdně se odvážil do samoobsluhy, to když mu došel rum. Nasedl do starého trabanta, nažhavil motor, lokl si z flašky a sešlápl plyn. Auto zaúpělo, obalilo se šedým dýmem a vyrazilo.
První sněhulák se objevil po pár metrech. S úsměvem zapnul stěrače, přidal plyn a sníh se rozprskl po předním skle. Druhého potkal za kostelem a posledního před obchodem – nabral ho v plné rychlosti.
Když jej sanitka odvážela, mlel pořád dokola to samé: „Proč tam stojí tamta pumpa?“