DMD č. 27. pro 27. 4. 2014. Téma: Proč tam stojí tamta pumpa?

We travel for days and find no signs of life. This planet seems dead - mostly arid, wide stretches of desert connecting small bodies of salty water. We uncover remnants of long-gone civilization in the sands - pieces of clear polyethylene.
Then we find an odd artifact - a well with a pump in the middle of a desert.
Why is it there? Who put it here? The questions haunt us.
When we set the ancient mechanism into motion, an explosion makes two things clear. 1. Some civilization is still here. 2. We are not welcome.
This must be Old Earth, we realize.

„Kde je ta pumpa sakra?“ zahuláká Saša a vyhodí vajgl z okýnka.
„Nevím sakra!“ zařve Ivan. „Na mapě je přímo tady!“
„Na mapě možná... Ale v reálu zřejmě vůbec neexistuje!“
„Třeba jsme ji přehlídli. Hele, co kdybys to tady otočil a vrátíme se?“
„Jsme na frekventovaný rychlostní komunikaci a je tma jako v řiti! Nemůžu se jenom tak otočit!“
„Tak se aspoň uklidni. Srdeční pumpu potřebuješ víc než tu benzínovou...“
„Nádrž mýho auta s tebou nesouhlasí.“
Po dalších pěti kilometrech...
„Vole, není támhle Shellka?“
„Je to Shellka, vole! Akorát mi teda řekni, co dělá tady!“
"Stojí a směje se, svině."

Když se svalil na zem, pořádně se vyděsila. Že on jí umře?
Tak rychle běžela ke studánce. Voda zaručeně pomůže. Jenže... lakomice jedna lakomá. Tak utíkala ke švadleně. Potom k ševci. A pak hned zase ke svini.
Po dvou hodinách už měla toho lítání po krk. Aspoň, že sehnala tu vodu.
A tak se hned jala oživovat kohoutka. Měla štěstí.
Když kohoutkovi vyprávěla, co všechno musela vytrpět, ještě se ten blbec začal smát.
"Proč jsi nepoužila tu pumpu na dvorku?!"
Strnula. Zaostřila. Skutečně tam stála. Stará a zelená.
Když se dozvěděla, že by za vodu nic nechtěla, omdlela tentokrát ona.

"Aha... Takže pokud tomu tedy správně rozumím, tak jsi to kolo spravil tak, že jsi duši ucpal obkladem z čerstvého mechu, který jsi přivázal stébly trav k rámu. Pak jsi se vydal hledat nějakou louku, o které jsi prostě věděl, že tam roste nějaká dutá přeslička či co, vrátil ses, odstranil mech, dutým stonkem a usilovným foukáním jsi duši nahustil a když už byla dost tvrdá, tak jsi zalepil díru lopuchovým listem a čerstvou smůlou. A to všechno jsi stihl, zatímco jsem telefonoval Jardovi?"
"Tak je to správně."
"Tak proč se tedy támhle ve škarpě válí prázdná duše a pumpa?"

V Jackově tváři se nepohnul jediný sval. Z hlubin jeho očí čišelo odhodlání k boji, ačkoli stál proti přesile robobrouků vyzbrojených kusadly ostrými jako žiletky.
Lehce pozvedl katanu.
„Bacha, samurajskej!“ zahřměl za jeho zády Skotův hlas. Vzápětí Jacka popadla mohutná pravačka porostlá rezavými chlupy délky a síly pružiny z gauče.
„Co to-?“ vyhrkl Jack, když se ocitl usazený za Skotem na krovce nepříliš šťastného robobrouka.
„Tomudlenc u nás na vrškách říkaj dvojbob,“ zahulákal Skot, když se pekelnou rychlostí řítili k nádvoří Temné pevnosti.
„A toto obecně nazývají pumpou!“ ukázal Jack na blížící se překážku.
Pád obou bojovníků byl vskutku spektakulární.

Čangl Li Pcheng se na tuto dovolenou velmi těšil. Už samotná cesta, let suborbitálním letounem z Šanghaje do Londýna stála za půl roku odříkání a šetření. Stejně tak let obstarožním Boeingem 777 z Londýna do EU.
Nejvíc ho ovšem zaujala benzínová pumpa postavená uprostřed polí, bez příjezdové cesty.
"Proč tam stojí tamta pumpa?" zeptal se jednoho z místních.
Mladík se zadíval tím směrem: "No, přestal se prodávat benzín, a chyběly peníze ze spotřební daně. Tak Unie vyhlásila dotace na stavbu pump."
"A zabralo to?"
"Ale jistě!" Rozzářil se mladík, "postavilo se jich tisíce. A do roku 2040 prý předeženeme USA."

Vždycky je tu nějaká možnost. Existuje alespoň šest scénářů pro případ, že vám během jízdy z kopce zničehonic selžou brzdy. Všechny ale mají podstatnou nevýhodu. V okamžiku, kdy se to nedejbože FAKT stane, žádný si nevybavíte.
Je to jako s láskou. Prostě se řítíte. Vaše kontrola nad tím, jak to skončí, je minimální.
Auto nezpomalovalo a sprostá slova už mi začínala docházet. Silnice přešla v pozvolnější klesání. Odstavný pruh. Moje srdce sebou zběsile zacukalo.
Když jsem se probral, autu chyběla střecha. Měl jsem v klíně nějakou ceduli. Taky benzín. Spoustu benzínu. Nikdy jsem nechápal, proč tam ta pumpa stojí.
Stála.

Práci na poště má rád. Je pestrá a užitečná. To je důležité. Nakonec můžete popírat svoji podstatu jak chcete, ale některé věci jsou hluboce... zapsány. Doslova.
Proto občas, když je jasná noc, a řev města se ztiší v šepot, vyjde na dvůr za poštou, kde stojí stará zrezivělá pumpa. Vezme za rukojeť a pracuje, dokud nezačne vytékat slabý proud nahnědlé vody. Ten rytmus a šplouchání ho uklidňuje.
Jednou ho přistihne pan Rosret. Neřekne nic, jen na něj dlouho hledí a podivně rychle u toho mrká.
Pumpa 19 lidi nikdy docela nepochopí. Ale rytmu vody kapající na kamennou dlažbu rozumí dokonale.

Úžasné barvy západu slunce pomalu hasly ve večerním příšeří.
Čarodějka ještě měla před sebou poslední z dnešních pochůzek.
Do lesovny to nebylo tak daleko, cestu znala jako své boty.
Proti obloze kontrastně rýsovaly siluety předmětů.
Rozpínající se větve starého ořešáku, který stál vedle bytelného stavení jako stráž. Lavička u plotu. Stará studna.
Pumpa uprostřed dvora. Pumpa?
Čarodějka si nemohla vzpomenout, že by ji tu kdy předtím viděla. A proč mít pumpu pár kroků od studny?
"To jsme rádi, že jste tady," promluvila "pumpa" hlasem pana lesního.
Čarodějku vyděsil natolik, že hlasitě vyjekla.
Pan lesní se po zbytek její návštěvy omlouval.

Zase jednou jsme se během našeho putování vynořili z divočiny a přiblížili se okraji civilizace. Bylo zapotřebí doplnit zásoby a hlavně nakrmit naše přibližovadla.
Konečně jsme objevili benzinku. Vypadala poměrně současně, na zdech dokonce nechyběly ani plakáty s nahotinkami.
Obsluha čerpačky byla nesmírně milá, jako ostatně všichni lidé v tomhle koutě světa. Babky byly oblečené v místních krojích, vesele brebentily, nabízely nám občerstvení a nechaly nás, abychom se zkulturnili natolik, aby se nás nebály malé děti.
Pak se chopily kbelíků a trychtýřů a jaly se krmit naše auta.
"Proč tam stojí tamta pumpa, když to nosí v kýblech?" žasl Marek.