Trilogie o Nomech

Fandom: Trilogie o Nómech (Vlastně se vás na tuhle naprosto úžasnou Prattchetovku snažím nalákat :o) )
Věnováno Keneu, protože mi to dotáhla domů.
Ríšovi byly tři roky a k smrti zbožňoval svého dědečka. Když to maminka, dovolila, bral ho k sobě do obchodu, posadil si ho na koleno a vyprávěl úžasné příběhy o skřítcích.
„Žijí tady v obchodě. Zahlédl jsem jednoho v kožené bundičce, jak se v oddělení zahradních potřeb klaní sádrovým trpaslíkům,“ tvrdil a Ríšovi zářila očka.
„Ale mamince ani muk...“
Klouček se zahihňal.
Před Vánocemi nasypali skřítkům misku voňavých mandlí a nechali ji mezi regály. Ráno tam dědeček našel vzkaz.
Nebyly by příště spíš hrozinky? Mandle jsou hořké až k zblití.
Schoval ho do zásuvky. Ríšovi ho ukáže, až bude starší.

Pochmurka trvala na tom, že žáby musí zpět domů, do pralesa. Muskulín jí neodporoval. Netroufl si.
Když se Loď vydala na cestu na Zem pro další Nómy (kyvadlová doprava na vzdálenost několika světelných let), bromélie byla i se svými obyvateli uvnitř. Potom Loď zaparkovala někde nad Jižní Amerikou (Věc trvala na tom, že je to týž deštný prales.) a opatrně spustila květinu na větev (téhož) stromu.
Vedoucí žába se posléze odvážila vykouknout mezi okvětními listy. Doma! Musí obejít okolní květy, všem ostatním žábám o tom říct. Celý nekonečný vesmír!
Jenže je jasné, jak její přednáška dopadla. „Mipmip mip mip mipmipmipmip!“