Středozem

Některé dny chlapci vstávali pozdě; to když se pořádně unavili. Tehdy se na ně Celebrían chodila dívat. Přidřepla si k jejich postelím, voněla k vlasům, očima hladila obrysy tváří, ještě dětských uprostřed snění.
Čím dál víc se však podobali otci. Hlavně, když se smáli - to jí pak připomínali šťastného Elronda v den jejich slibu. Den, kdy z něj na chvilku spadly starosti.

Kroky za dveřmi. Zaváhání a pak obezřetné, pomalé stisknutí kliky. Škvíra jen taková, aby šlo nahlédnout.
Láskyplně se na svého manžela usmála, ale varovat ho už nestihla.
Jakmile vstoupil, medvídě se mu vrhlo na nohu a zakouslo ho.

Vítr rozvlnil jarní trávu plnou žlutobílých ostrůvků květin. I nebe bylo žlutobílé, trochu zatažené od západu, jako by mělo brzy pršet. Na mezi pod vrbami seděli dva bratři a právě jim spolu bylo moc dobře.
"Prvosenky jsou léčivé květiny, působící proti-zá-nět-livě," četl Elrohir nahlas.
"Hele, jak hopsá!" na to Elladan.
"...ty může asi žrát."
"Kdo má majinký heboučký pacičky?"
"Nemačkej mu bříško, před chvílí obědval."
"Víš, že ta mámina kniha byla o skutečných miminech, že ano?"
Medvídek se překulil na záda a mžoural na nebe s nevinným údivem.
"Hele, žluťásek!"
Elrohir se zasmál. "To znamená, že léto bude úplně parádní!"

Můj nejmilejší sourozenče!
Jak se máš? Všiml jsem si, že v naší čtecí výzvě maličko zaostáváš. Já překvapivě také! Vím, že máš ale šlechetný důvod.
Hledal jsem tě celé ráno a marně, tak tě touto cestou chci požádat, ať spojíme své síly!
Chtěl bych být nejlepším hraničářem, k čemuž mám předpoklady, a odteď budu číst jen samé knihy o přírodě. Taky mám zkušenost, že válečné knihy nejsou tak dobré jako knihy o zvířátkách. To jistě oceníš!
Jako můj bratr mi můžeš svěřit cokoli, s čím potřebuješ pomoct. Hraničář musí umět se zvířátkami, nechápu, žes mi ho nepůjčil.

S pozdravem,
Elladan

"Jak jde čtení?" zeptala se.
"Nijak." Elladan mrsknul kamínkem do zpěněné vody.
"Legendy o hrdinských předcích už tě nebaví?"
Vzdychl. "Když já bych chtěl nějaké pravdivější! Takový hrdina jako oni nikdy nebudu."
"Pravdivé legendy neexistují. Můžeš být hrdinou podle svého, až přijde čas."
Chvíli mlčeli, než se odhodlal.
"Celeamin, já... myslím, že... Když tě minulost štve, nemusíš na ni vzpomínat."
Naschvál vydržel pohled těch jejích ocelových očí.
"Mě například HODNĚ naštvalo, jak vypálili Gondolin! Taky mě štve Elrohir, poněvadž je krvezrádce, co mi zatajil - věc. Ale klidně to zapomenu, neb minulost nezměníš a - k něčemu byla."
Rozvodněná řeka přehlušila odpověď.

Ta knížka na Elrohira vyloženě mrkla. Zelený plátěný hřbet mezi zašlými koženými. Zvláštně voněla a byla hezká, jako nová.
Už to ho mělo varovat.
Medvědí dětství. Odpovědi na nejdůležitější otázky chovatelů opuštěných mláďat.
To písmo už někde viděl.
Ty pěkné, jako živé obrázky lesa a zvířátek taky.
"Ukolébavka pro medvídka" to zpečetila.
U snídaně v kuchyni knížku naschvál položil před sebe a významně si odkašlal.
"Copak?" zeptala se chůva s tím děsivým vědoucným výrazem.
Rychlý pohled kolem - a Elrohirovi zčervenaly uši rozčilením.
"Dobré ráno, švagře," pozdravil chůvin manžel jejího bratra příliš hlasitě. "To kozí mlíko ti nechám tady."
Zatracení dospěláci!

Málem se srazili mezi dveřmi. Ani jeden neuskočil, protože nebyli zvyklí uskakovat.
"Omlouvám se ti, bratře," řekla.
Nebylo proč, a tak neodpověděl. Místo toho ukázal na košík. "Je to...?"
Okamžik zaváhala, ale pak poodhrnula z košíku šátek a zatvářila se doslova jako malá tajnůstkářská holka.
"Řekli ti to na strážnici?" zašeptala.
Přikývl, sklonil se a pohladil huňatou medvědí hlavičku.
Jeho odcizená mladší sestra těžko potlačovala smích. "Elrohir obědvá s rodinou, tak mu vždycky miminko prohlédneme a nakrmíme. Chceš si ho pochovat? Už jsi někdy choval medvídě?"
Najednou nebyla cizí. Oplatil jí úsměv.
Musel. Tohle byla jeho sestřička, jakou ji pamatoval.

"Celeamin?"
"Elladane...?"
Opíral se zády o kuchyňské dveře, tvář pochmurnou.
"Odpovíš mi upřímně?"
Přikývla.
"K čemu to je, mít tolik knih?"
Položila lžíci, kterou něco přimíchávala do mléka. "Představ si, že kdysi se vědění předávalo jen písněmi. Stačilo, aby někdo pozměnil slova, a původní pravda byla ztracená. Ale co je psáno, to je dáno. Knih je tolik, abychom měli dostatek vědomostí k posouzení, co je pravdivé."
"Ta kniha o mečích pravdivá nebyla," odfrkl si.
"Tak jsi ovšem zjistil, že nelze věřit všemu. Osvojil sis kritické myšlení."
"To je co?"
Zadívala se na něj velmi zvláštně.
"To je mezi elfy novinka."

"Bujný blil, byli - BYL LIST, tráva zelená,
vysoký kvetl bolehlav
a mýtinou zář světelná
hvězd ve stínu se chvěla.
Cože...?
Ah! zář světelná hvězd,
ve stínu, se, to, chvěla.

Tinúviel se vznášela,
píšťalka zněla ztajená,
vlas hvězdný měla - kdo? Aha, Tinúviel...
vlas hvězdný měla jako haf...
HÁV,
a zář se v šatu odrážela.

Sem přišel Beren z chladných hor, brrr...
a ztracen bla... BLOUdil v listoví
kde elfí řeka pěna, ne, pěla, něco,
tohle nejde, do háje!
tam kráčel sám a smutný byl...
To se mu VŮBEC nedivím!"

Elladan zaklapl knihu.
Stačilo.
Jeho pohár trpělivosti s hrdinskými eposy právě přetekl.

"Elrohire? Spíš?"
"Co je? Jestli chceš jít na záchod, tak už jdi."
Podivné přerušované klokotání, zdánlivě odnikud. Už podruhé. Poprvé Elladana vyrušilo od čtení.
"Co to bylo?!"
"Husy."
Bratři se podezíravě měřili. Elladan tušil, že husy v noci spí. Elrohir ho propaloval netrpělivým pohledem.
"Proč nespíš?"
"Mně se nechce."
"A půjdeš se mnou?"
"Ne."
"Jak to?! Vypils džbán mlíka!"
Elrohir pokrčil rameny. Klokotání zesílilo. Jako by ho neslyšel. "Půjčíš mi pak tu svou knížku?"
"Ani omylem!"
Elladan cítil, že prohrává. Vydržet nešlo. Přiznat, že čte děsivou knihu o Húrinových dětech taky nešlo.
Když vyletěl z pokoje, medvídě konečně přestalo vrnět.

Ctností rodiče je trpělivost, přečetl si Elrohir a souhlasil, že rodiče často trpí. Ačkoli, on si zatím užíval.
Každého krůčku se dočkáte, psalo se taky, a to byla rozhodně pravda.
Nemohl se dočkat, až bratr vypadne z pokoje, aby mohl zase otevřít knížku Pečujeme o miminko, příhodně objevenou na maminčině stole.
Pak čekal, až medvědí miminko usne.
Čekal na správný okamžik, kdy v prázdné kuchyni uzmout pár vajec a mléko.
Všiml si na stole osamělého žejdlíku. Byla v něm smetana. Ta tu nepochybně čekala zrovna na něj, mnul si ruce.
Zbytek Domu zatím čekal, kdy jim to Elrohir konečně přizná.