Padesátka 2021

Několik varování:

• Minule jsem to vzdala po jedenácti týdnech, letos to chci dotáhnout alespoň na dvanáct. Každopádně padesát kapitol to asi mít nebude.
• Jsem hrdý rebel - ignoruji úvodní impuls a překvapením se vyhýbám.
• Nepíšu povídku, ale drama. Absurdní. A ještě k tomu inspirované náhodnými poznatky z kvantové mechaniky, antickou filozofií, poezií a politikou. Hlavně v tom, prosím, nehledejte nic hlubokého.
• Bude tam položivá kočka v krabici. Nechám na vašem posouzení, jestli to je nebo není týrání zvířat, ale rozhodně to je týrání mozkových buněk. Mých vlastních a možná i těch vašich.

Kvantové drama aneb byla jednou jedna krabice a v ní položivá kočka.

Vítejte ve světě, kde prstence kolem planety symbolizují kruhy magie a spolu s tím i Kruhy moci. Život je sám o sobě kruhem. Prsteny, které navlékají manželé jsou pouze jinou obdobou kruhů.
To ale není nejdůletější. To opravdu důležité je, jak se životy mezi s sebou prolínají.
Theo je devatenáctiletý mladík, který se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Sám mezi dvěma mlýnskými kameny. Jak se k tomu postaví?

Svérázný děda Pepa chce zpestřit prázdniny svého vnuka a snaží se ho inspirovat k uličnictví.

Seznamte se s Nerissou Kleinovou.

V Padesátce bych se ráda pokusila trochu vylepšit obraz člověka, který se už dvakrát objevil v DMD a nevyšel z toho právě nejlépe. Netuším, jestli to dopíšu (případně jestli mi to nakonec nevyjde na méně kapitol než padesát). Kapitoly se budu snažit mít zhruba stejně dlouhé, kolem 200 slov. Stejně jako v DMD bude jednou za čas historické okénko, pro uvedení drobných mystifikací na pravou míru.
(Nemělo se náhodou začínat až od zítřka? No, snad to nebude moc vadit.)

Vítejte v Hostinci na kraji nekonečna. Místě, na které když máte štěstí (nebo smůlu - záleží jak na to nahlížíte) narazíte jedinkrát za celý život.

Tohle bude hodně dlouhá úvodní poznámka :-)
Povídku, kterou se sem snažím propašovat, mám rozepsanou už asi sedm let, vždycky to občas otevřu, chvíli do toho zoufale hledím a něco smažu, načež následuje beznadějný zásek na mnoho příštích měsíců. A už toho mám docela plné zuby, takže se pokusím zneužít Padesátku, dám sem, co jsem ještě nesmazala, a budu doufat, že mě nevyhodíte kvůli nedodržení pravidel a že mě snad nějací čtenáři a pozdější impulsy donutí konečně to dopsat. Vzducholoď tam sice žádná není, ale protože se tam postupně objeví les, tj. dřevo, knihovna, vlny a víry a taky trochu bloudění, tak to snad při troše dobré vůle půjde.
Příběh se odehrává na začátku léta 1993. Volně navazuje na Oblázky z potoka a O čem doma nevíš. A ještě radši předem upozorňuju, že v téhle povídce vůbec nevystupuje Evžen. Možná proto se mi to píše tak blbě, ale nedá se nic dělat. Tohle je Bořkova sólo akce.