Květ osudů

Když ho zlost přešla, mladík stál uprostřed zahrady a v rukou svíral trsy kytek.

Muž se na něj díval a řekl: „Tvé duši něco chybí. Tvá pýcha tě přivedla sem, do zahrady Osudu. Každý květ zde představuje jeden život. A byl jsi to právě ty, kdo sem vtrhnul a vyrval jejich každodenní kořeny z půdy lidstva. Osm neznámých jsi změnil k nepoznání, osm ovlivněných údělů. Využij to k tomu, abys tvoje hodnoty přestavěl od základů. Obroď svou mysl, vyleč svou bolavou duši. Najdi, co se jim stalo a najdeš i odpověď, jak se změnit. Teď už jdi. Najdi sebe sama.“