Oko

„Tůně je hluboká jako tvoje utrpení. Voda je temná jako tvoje myšlenky. Pocítíš chlad, který umrtví všechna zklamání. Pád dolů probudí všechny úpony a nervy v tvém rozespalém těle. Přistup blíž.“

Hlas se odmlčel. Stál na samém okraji skaliska a pod ním se černě zrcadlilo oko vodní plochy. Byl bos. Byl bos a nevěděl, jak se tam dostal. Zdálo se mu, že je vrostlý do země.

Cítil, jak se ho dotkla něčí neviditelná ruka a pomalu se odtáhla. Právě, když ho napadlo, že se pokusí udělat krok dozadu a snažit se utíkat, tak ucítil zezadu náraz. Jeden krůček. Dva. A…