Prokletá

Nezabiješ.
Je jedno jaké jsou důvody či okolnosti.
Zabíjet prostě není správné. Nikdy.
Stála v naprosté tmě. Vesmír se na ni díval skrz holé větve stromů.
Je jedno, že o jejích skutcích nikdo nevěděl. Věděla o nich sama. Vědět, co je špatné a přece to udělat...
Aspoň byla dost silná, aby to přiznala sama sobě.
Rozhřešení se nedočká. Od sebe ani od vesmíru.
Jen... místo k přemýšlení. Uspořádání myšlenek. Potřebovala se někde zastavit, a konečně našla to správné místo.
Stará, opuštěná zahrada.
Štěrk zaskřípal pod kradmými kroky.
Opuštěná?
Sevřela hůlku pevněji.
Pokání?
Ne. Zlo je třeba zastavit.
Zase bude hřešit.