Pozůstalost

Slzy oschly, procházíme pozůstalost. Na dně dědových písemností zbývá poslední krabička.
"Co je to?" zeptám se. Babi se zalesknou oči.
"Podívej se," řekne.
V krabičce je přeložený lístek papíru. Slova žádná - ze zažloutlých záhybů se snese malá růžová mašlička. Babi ji něžně vezme mezi prsty. Usmívá se, a ten úsměv nepatří tomuto světu.
"Kdysi bývala na kombiné."
Začínám chápat. A začínám se děsit - copak můj děda měl nějakou ženskou? Nějakou couru, vesnickou bokovku? Chystám se říct něco hloupého, ale babi mě zarazí.
"Jo, děvče, to byl tenkrát parádní sekec, když jsem musela mámě zalhat, že jsem ji ztratila s praním."