Možná jsme opravdu měli nejdřív mluvit

Poslední Radkovy myšlenky se točí kolem toho, že fousy na stehnech trochu lechtají a trochu škrábou. Rád si na ně zvykne. Pak už není na myšlení prostor. Mozek se odpálí, když ucítí horký jazyk, pevné rty a precizní rytmus.
Za pár chvil se s hlasitým řvaním naprosto bez zaváhání udělá Stanislavovi do pusy.
Blažená tma trvá neurčitě dlouho.
Bože, tak strašně jsi mi chyběl, lásko.
Přitáhne si ho blíž, chce cítit známou váhu na těle.
Zajede rukou do kalhot, které nestihli sundat.
Stanislav mu ruku zachytí.
"To je dobrý. Nechci," zašeptá.
"Prosim?!"
"Ne dřív než..." bolestivá pauza "budou výsledky testu."