Zatížena čely

„Co si dáme k obědu?“
„Objetí?“ navrhl s úsměvem.
„A kolik obětí ta hladovka bude mít?“ zeptala se.
„Žádné,“ argumentoval hned, „máme ještě hadovky. S hady není nikdy hlad.“
„Jaký hrad že se to chystáš dobít?“
Sevřel její ruku do své. „Nechystám. Já už přece princeznu mám.“
„Vysvobodil si ji z cely?“
„Z celé cely naplněné celly.“
„Zpívajícími čely cellistů.“
Propukl v hlasitý smích. „No vidíš, jak ti to jde.“
Zavrtěla hlavou. „Vyšla jsem z formy. Mám ztížené podmínky!“
„A co tě tíží, ženo má?“
„Geny. Zatěžují mé dělohy stěny.“
Lehce ji sevřel v objetí.
„Ještě měsíc a budeš odtížena!“