Někdy by se kouzla hodila

Je načase vrátit se domů.
Aspoň na chvíli.
Určitě jen na chvíli, utěšuju se.
Následuje okamžik, který na veškerém cestování nenávidím nejvíc. 
Hledání veškerých předmětů, nalézání nepřeberného množství lichých ponožek, z nichž některé vysoce pravděpodobně patří profesoru Snapeovi (neptejte se), suvenýrů nevimodkud a posmrkaných kapesníků. Rvaní téhož do příliš malého zavazadla. Do povícero příliš malých zavazadel.
Hrozně přitom nadávám.
Gwen ale ne. Zabalila si bez projevů nevole a teď vypadá nějak spokojeně.
Hrad zase poněkud prázdně.
„Máš tam všechno?“
„Jo,“ široký úsměv.
Jak ji tak znám, tak ukradla kouzelný kufr a doma vybalí kompletní Bradavice.
A to včetně profesora lektvarů.