Za obzorem

Mezi mraky problesklo slunce. Za hradbami přístavu mohli shodit zdání formálnosti. I zmoklé kabáty uniforem. Potůčky dešťové vody se sbíhaly k pobřeží. Hejno rybáků se s křikem vzneslo. Osvobodila nohy ze střevíců. Bosá chodidla zabořila do mokrého písku.
Šli pomalu, co noha nohu mine.
Zastavila se. Ztěžka oddechovala.
Tom se ohlédl.
"Odpusť, nevěděl jsem..."
"To nestojí za řeč."
Posadili se ve stínu palem.
Podal jí zdobenou placatku. Zahleděla se k moři. Třpytilo se tisícem zlatých odesků. Osamělý terej se střemhav snesl z oblohy. Plachty rybářských člunů splývaly s obzorem.
A za ním nekonečné míle oceánu rozprostřené mezi nimi a domovem.